UNIVERZITA PARDUBICE FAKULTA FILOZOFICKÁ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

UNIVERZITA PARDUBICE
FAKULTA FILOZOFICKÁ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2009
Jana VALNOHOVÁ
Univerzita Pardubice
Fakulta filozofická
Úloha státu v podpoře rodin s dětmi v primárním a sekundárním
vzdělávání v pobaltských státech a v České republice
Jana Valnohová
Bakalářská práce
2009
SOUHRN
Tato práce je věnována zmapováním současného systému státní podpory pro rodiny
s dětmi v primárním a sekundárním vzdělávání v České republice a v pobaltských státech.
Úvodní kapitola vymezuje vzdělávací a rodinnou politiku. V dalších čtyřech kapitolách je
věnována pozornost jednotlivým státům a jejich sociálním a vzdělávacím podporám pro
rodiny s dětmi. V závěrečné kapitole se věnuji komparaci státní podpory České republiky a
pobaltských států.
Klíčová slova: rodina, státní sociální podpora a vzdělávací podpora v České republice,
Lotyšsku, Estonsku a Litvě
TITLE
Role of the state in the support of families with children in primary and secondary education
in Pobaltic states and Czech Republic.
ABSTRACT
My thesis deals with mapping out of current system of state support for families with
children in primary and secondary education in the Czech Republic and the pobaltic states.
Openning chapter limiting theory of educational and family policy. Next four chapters take in
state support of particular states. In final chapter I attending to collation of state educational
and family support for families with children in the Czech Republic, Estonia, Lithuania and
Latvia.
Keywords: family, state social support and educational support in Czech Republic, Latvia,
Estonia and Lithuania
Poděkování:
Tímto bych chtěla poděkovat paní Mgr. Adrianě Sychrové za odborné vedení této
bakalářské práce a za její podnětné návrhy a čas, který mi věnovala.
Univerzita Pardubice
Fatulta filozoffcká
Katedra věd o výchově
Akademickýrok: 2oo8/ 2oo9
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ
PRÁCE
(PRoJEKTU, UMĚLÍ]CKÉHoDÍLA, UMĚLECKÉHo vÝKoNU)
Jménoa příjmení: Jana VALNoHoVÁ
Studijníprogram: 86107 Humanitní studia
studÚní obol:
Humanitní studia
Název tématu:
Útoha státu v podpoře rodin s dětmi v primárním
a sekundárním wzdělávání v Pobďtských státech a v České
republice
Zásad'y
pIo
vypracování:
1. Úvod - úlohaa základníprincipy rodinnéa vzdělár'.ací
politiky
2. Litva - postavenírodin s dětmi, flnanční
podpora státu pro rodiny s dětmr ve
speciálníchškolách,státnípodpora pro rodiny s dětmi v primárníma
sekundárnímvzdělávání,instituce (nezisk.organizace)'
služby,
legislativa,historie podpoly státu a postavenírodiny s dětmi
3. Lotyšsko. taktéž
4. Estonsko- taktéž
- tat(tez
o, LesKarepuDuka
6' Závěr - komparacesystémupodpoly státu v Pobaltía v České
republice. klady
a zápory jednotlivýchsystémů
Rozsah grafických prací:
Rozsah pracovnízprávy:
Formazpracováníbakalářsképráce: tištěná/elektronická
Seznamodbornéliteratury:
www.oecd.org
www.eurydice.org
Krebs, V.- Socirální politika (uuiverzitní knihovna)
Brdek, M. a kol. . TYendy v evropské sociální politice (univerzitní
knihovna)
Průcha, J. - Vzdělávání a školství ve světě (univerzitní knihovna)
Spilková, Vl. a kol. - Proměny primárního vzdělávání v ČR (univerzitní
knihovna)
w.altefová' E' - Úloha školy v rozvoji vzdělanosti (univerzitní kníhovna)
Vedoucíbakalářsképráce:
Mgr. Adriana Sychrová
Katedra věd o Úchově
Datum zadáníbakalářsképráce:
30. dubna 2008
Termínodevzdiíní
bakalářsképráce: 31. března 2009
L.S.
p.ot PhD.. Petr Vorel, CSc.
děkan
V Pardubicíchdne 30. listopadu 2008
ÚVOD ......................................................................................................... 3
1. RODINNÁ POLITIKA ............................................................................. 4
2. VZDĚLÁVACÍ POLITIKA ....................................................................... 7
3. ESTONSKO ......................................................................................... 11
3.1. Státní sociální podpora pro rodiny s dětmi................................................. 12
3.1.1. Rodinné dávky.............................................................................................. 13
3.1.2. Sociální služby ............................................................................................. 15
3.2. Finanční vzdělávací podpora pro rodiny s dětmi....................................... 16
3.2.1. Studijní půjčky pro žáky sekundárního vzdělávání...................................... 17
3.3. Státní podpora pro rodiny s dětmi se speciálními potřebami ................... 18
3.3.1. Historický přehled speciální vzdělávací podpory ........................................ 18
3.3.2. Sociální podpora pro děti se speciálními potřebami .................................... 19
3.3.3. Technické pomůcky ..................................................................................... 20
3.3.4. Vzdělávací podpora pro rodiny s dětmi se speciálními potřebami .............. 21
4. LOTYŠSKO.......................................................................................... 23
4.1. Sociální podpora pro rodiny s dětmi ........................................................... 24
4.1.1. Rodinné dávky.............................................................................................. 25
4.1.2. Sociální služby ............................................................................................. 30
4.1.3. Sociální rehabilitace ..................................................................................... 31
4.2. Finanční vzdělávací podpora pro rodiny s dětmi....................................... 31
4.3. Státní podpora pro rodiny s dětmi se speciálními potřebami ................... 32
4.3.1. Historický přehled speciální vzdělávací podpory ........................................ 32
4.3.2. Sociální podpora pro rodiny s dětmi se speciálními potřebami ................... 34
5. LITVA ................................................................................................... 35
5.1. Sociální podpora pro rodiny s dětmi ........................................................... 36
5.1.1. Rodinné dávky.............................................................................................. 37
5.1.2. Finanční vzdělávací podpora pro žáky......................................................... 39
5.2. Státní podpora pro rodiny s dětmi se speciálními potřebami ................... 41
5.2.1. Historický přehled speciální vzdělávací podpory ........................................ 41
5.2.2. Sociální a vzdělávací podpora pro děti se speciálními potřebami .............. 42
5.2.3. Materiální a finanční podpora pro děti se speciálními potřebami ............... 43
6. ČESKÁ REPUBLIKA ........................................................................... 45
6.1. Sociální podpora pro rodiny s dětmi ........................................................... 46
6.1.1. Rodinné dávky.............................................................................................. 47
6.1.2. Sociální služby ............................................................................................. 50
6.2. Vzdělávací podpora pro rodiny s dětmi ...................................................... 51
6.3. Státní podpora pro rodiny s dětmi se speciálními potřebami ................... 53
6.3.1. Historický přehled speciální vzdělávací podpory ........................................ 53
6.3.2. Definice osob se speciálními potřebami....................................................... 54
6.3.3. Sociální podpora pro rodiny s dětmi se speciálními potřebami ................... 55
6.3.4. Sociální služby pro děti se speciálními potřebami ....................................... 56
7. KOMPARACE STÁTNÍ PODPORY PRO RODINY S DĚTMI .............. 60
ZÁVĚR ..................................................................................................... 67
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................... 69
2
Úvod
Jako téma bakalářské práce jsem si zvolila přehled státní rodinné a
vzdělávací podpory pobaltských států a České republiky pro rodiny s dětmi, i
s dětmi se speciálními potřebami, v primárním a sekundárním vzdělávání. Velká
pozornost zde bude věnována sociálním dávkám a službám, a dále pak finanční
vzdělávací podpoře žákům a studentům. Dále mým cílem zde bude také srovnat
státní rodinnou a vzdělávací podporu České republiky a pobaltských států, jejichž
rodinná a vzdělávací politika je ještě poměrně „mladá“ v tom smyslu, že teprve od
roku 1991 se svobodně rozvíjí a modernizuje. Do této doby byly státy v Pobaltí
pod vládou Sovětského svazu.
Jde o velmi zajímavé, a v Česku zatím nepublikované téma, a
chtěla bych tu všem umožnit nahlédnout do systému státních dávek a služeb pro
rodiny s dětmi, jež jsou těmito čtyřmi státy poskytovány, a které nám zatím, co se
týče států v Pobaltí, zůstávaly z velké části v českém jazyce neposkytnuty. Jde o
inovativnost práce vzhledem k tomu, že dané téma nebylo ještě souborně v českém
jazyce zpracováno.
Jako hlavní zdroje informací mi sloužily oficiální webové stránky
ministerstev rodinné a vzdělávací politiky pobaltských států a České republiky.
Dále jsem pak také využívala oficiální internetové informační centrum evropského
vzdělávání, tzv. „Eurydice“. Veškeré informace o estonské, lotyšské a litevské
státní podpoře byly poskytnuty na jejich oficiálních webových stránkách nejen v
mateřském jazyce, ale i v anglické verzi, ze které jsem čerpala.
3
1. Rodinná politika
Rodina je považována za nejstarší, základní a nejvýznamnější jednotku
naší společnosti, ve které dochází k formování osobnosti člověka a jeho výchově.
A právě na její prosperitě závisí udržitelný rozvoj naší společnosti, stejně tak i
rozvoj sociální, kulturní a ekonomický.
Rodina jako taková a její problémy se dostaly do středu zájmu teprve až ve
20. století. Sociální politika, kdy jedna z její oblasti se zaměřovala na pomoc
rodině, se vyvíjela v Evropě zpočátku jako sociální mzda. Až Francie ve 30.
letech 20. století přinesla do sociální politiky, co se týče pomoci rodině, nové cíle,
které měly pronatalitní charakter. Po druhé světové válce se ale z těchto cílů
opustilo a začaly se preferovat aspekty „social welfare“. Dnes je známá hlavně
jako státní rodinná politika, která je nedílnou součástí sociální politiky státu 1 .
Od počátku bylo hlavním úkolem rodinné politiky zlepšovat životní
podmínky rodin a minimalizovat narůstající náklady rodin a tento cíl se nadále
sleduje ve velké podstatě až dodnes a to hlavně v moderních státech 2 .
Rodinná politika všech států je zaměřena hlavně na kompenzaci sociálních
důsledků událostí, kdy se rodině narodí dítě a na období, které je spojeno s péčí o
něj 3 . Proto je všeobecným základním cílem vytvořit co nejpříznivější podmínky
pro rodiny, aby mohly plně realizovat své plány v partnerství a rodičovství.
Přitom se klade velký důraz na respektování zájmů a potřeb každé rodiny a jejích
členů. Dalšími obecnými cíli rodinné politiky jsou:
• aby se rodina a vytváření příznivých podmínek pro ně, dostala do trvalé
pozornosti politické a správní reprezentace země;
• aby si rodina uvědomila vlastní zodpovědnost za její funkčnost a stabilitu, a
aby podporovala výchovu svých dětí k partnerství, manželství a rodičovství
• díky
daňovému
systému
a
systému
sociálního
zabezpečení
posílit
ekonomickou a sociální suverenitu rodin a jejích členů
1
Tomeš, I. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Sociopress, 2001.
262 s. ISBN 80-86484-00-9, s. 133-134
2
Krebs, V. Sociální politika. 4. vyd. Praha: ASPI, 2007. 503 s. ISBN 978-80-7357-276-1. s. 352.
3
Kotous, J. - Munková G. - Peřina P. Úvod do sociální politiky. 3.vyd. Praha: Univerzita Karlova,
2003. 106 s. ISBN 80-85889-50-1, s. 86.
4
• díky účasti široké veřejnosti občanů, odborníků a médií rozvíjet rodinnou
politiku v rámci celospolečenské a dlouhodobé aktivity;
• poskytnout a zvyšovat možnost vzdělávání a uplatnění na trhu práce pro děti
handicapované svým sociálním prostředím a minimalizovat tak ohrožení
sociálního vyloučení;
• poskytnout podmínky pro rodiče vychovávající děti, ke skloubení pracovní
vytíženosti spolu s nároky na péči o nezaopatřené děti a nesoběstačné členy
rodiny
• aby rodiny mohly mít tolik dětí, kolik si jich samy přejí a hlavně, aby si mohly
vybrat dobu, kdy je chtějí mít 4 .
I když jsou v moderních společnostech cíle povětšinou stejné, pak systém
rodinné politiky je v každé zemi jiný. Podle V. Krebse (2007, s. 353) existují tři
základní typy:
• liberální systém – typický pro USA, kde neexistují zdravotní, nemocenské a
rodinné programy. Klade se důraz hlavně na občanovu zodpovědnost za jeho
rozhodnutí, proto je státní podpora určena hlavně pro rodiny s nejnižšími
příjmy, kdy se už nacházejí v pásmu chudoby.
• Sociálně tržní systém – typický pro Německo, Českou republiku a pobaltské
státy. Je postaven na sociálním systému pojištění, který je povinný a rozlišuje
tak osoby aktivní na trhu práce a ostatními. Proto je státní podpora
poskytována na základě příjmů rodin. Klade taky důraz na rozdíl
v poskytování státní podpory pro rodiny pečující o nezaopatřené děti a
bezdětné rodiny. Tento systém poskytuje také velký prostor pro nestátní
subjekty.
• Univerzalistický systém – typický pro Velkou Británii, Švédsko a Estonsko.
Poskytuje stejnou státní podporu všem občanům a rodinám, bez rozdílu, zda
jsou sociálně potřebné, protože považuje dětství za boj proti chudobě,
nevědomosti a sociální dezintegraci. Zato zamezuje působení nestátních
organizací v podpoře rodin.
4
Ministerstvo práce a sociálních věcí. Národní koncepce rodinné politiky. 2005 [online]. Poslední
revize 8.11.2005 [cit. 5.1.2009]. s. 9. Dostupné z: <www.mpsv.cz/cs/4>.
5
Za nástroje sociální politiky považujeme právo, peníze a instituce, které
poskytují služby (darování a konání), regulace (zákazy a příkazy) a nátlak, buď
politický nebo fyzický 5 . Regulace nutí jiné subjekty něco konat či dát. Peníze jsou
poskytnuté těm, kteří na ně mají nárok, a to buď jednorázově, nebo opakovaně
každý měsíc, či do doby, která je dána a smluvena. Také jsou poskytovány
institucím formou dotací nebo přidělením financí ze státních či krajských
rozpočtů, které pak poskytnou služby rodinám s dětmi či jiným potřebným.
Zároveň jsou tyto instituce vázány právním nařízením, které do určité míry řídí
jejich činnosti.
Na počátku 90. let 20. století byla podle V. Krebse (2007, s. 356-360) pomoc
soustavné rodinné politiky tvořena těmito nástroji rodinné politiky - přímou a
nepřímou finanční podporou.
• Přímá podpora rodin s dětmi
Jde o soubor dávek státní sociální podpory, o které musí občan zažádat na
příslušný okresní úřad.
Jednou takovou dávkou jsou přídavky na dítě, které se vyplácí rodinám
s dětmi, aby se posílila jejich finanční situace. Specifickou přímou dávkou je
rodičovský příspěvek, porodné nebo dávka pěstounské péče. Pokud rodina
klesne na životní minimum či pod něj, pak jim stát poskytne příspěvek na
výživu dítěte. Účelovými dávkami se myslí takové dávky jako jsou stipendia.
• Nepřímá podpora rodin s dětmi
Jedná se o dotace ze strany státu, které nejsou poskytnuty přímo rodině, ale
institucím či veřejnému sektoru, který se s rodiči spolupodílí na výchově dítěte.
Mezi tyto instituce se zahrnují domovy mládeže, které dostávají státní dotace
na pobyt a stravu dětí. Dotace se poskytují i na dopravu pro žáky a studenty
formou studentských a žákovských slev. Jsou zde zahrnuty i služby
poskytované institucemi.
5
Tomeš, I. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Sociopress, 2001.
262 s. ISBN 80-86484-00-9, s. 176
6
2. Vzdělávací politika
Vzdělávací politika zaujímá v každém moderním státě privilegované
postavení, ale definovat ji je docela obtížné. Jednou z definic je například:
„Souhrn konkrétních činností a opatření, kterými zejména stát, ale i další subjekty,
usilují o optimální naplnění rolí, které vyplývají z postavení vzdělání ve
společnosti“. 6
Vzdělávací politika poskytuje vzdělání, které je jedním ze základních práv
poskytovaných všem lidem bez rozdílu, a nejen to, je považována za nezcizitelnou
a univerzální lidskou hodnotu. Rozvíjí lidské zdroje,
zvyšuje a podporuje
ekonomický růst a také zaměstnanost, protože „vychovává“ vzdělané lidi a utváří
nový model společnosti, který je založen spíše na produkci, distribuci a sdílení
informací a poznatků než na distribuci materiálních statků 7 . Vzdělávací politika je
provázána s budováním demokratické společnosti, se změnami životního stylu i se
sociální a psychologickou náročností dnešního chodu společnosti. A všechny tyto
změny jsou právě závislé na lidském faktoru a jeho schopnosti učit se 8 .
Již výše jsem se zmínila, že vzdělávací politika poskytuje lidem
vzdělávání a výchovu. Ve výchově jde o formativní a specificky lidský proces,
který má adaptační a permanentní charakter a záměrně působí na jednice s cílem
dosáhnout kladných změn ve vývoji a utvářet
jeho morální a charakterové
vlastnosti. Naopak vzdělávání je proces, který vede k získávání vědomostí a
rozvíjí je. Díky němu člověk také získává intelektové schopnosti, dovednosti a
rozvíjí myšlení a paměť. Výsledkem těchto dvou procesů je vzdělání, jež je
konečným efektem procesu získávání vědomostí, intelektu, praktických
dovedností a rozvoje rozumové stránky osobnosti. Také jde o určitou obratnost,
aktivitu, duševní růst, ucelenost myšlení, ovládnutí řeči atd.
Mezi důležité zdroje nástrojů ve vzdělávací politice podle J. Brdka a H.
Vychové (2004, s.18-20) patří plánování, kdy se vytyčují hlavní cíle a navrhují
cesty k jejich dosažení. Legislativa a financování taktéž patří mezi nástroje.
6
Krebs, V. Sociální politika. 4. vyd. Praha: ASPI, 2007. 503 s. ISBN 978-80-7357-276-1, s. 420.
Žižková, J. Úvod do studia sociální politiky. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1995.
ISBN 80-7079-450-X, s. 167
8
Žižková, J. - Krebs, V. Základy sociální politiky. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1993. 157 s.
ISBN 80-7079-975-7, s. 145
7
7
Dalším je kurikulární politika, která zahrnuje předpis procedur při tvorbě
vzdělávacího programu či obsahu studia a také rozděluje kompetence subjektů,
které se právě na tvorbě obsahu studia podílejí. Evaluace, tedy další nástroj
vzdělávání, hodnotí různé pedagogické jevy a procesy a jejich účinnost, efektivitu
a dosažení výsledků. Hodnocení celého vzdělávacího systému jako celku se
nazývá monitorování a jde o šestý nástroj. Posledním nástrojem je vzdělávací
reforma, díky které se vytváří záměrné změny ve vzdělávací politice a prosazují se
nové myšlenky. Tyto změny se mohou dotknout všech ostatních nástrojů a
ovlivnit je.
Veškeré tyto nástroje připadají státu, protože stát má velkou rozhodující
roli, a je zároveň významným subjektem ve vzdělávací politice. „Vzdělání lze
totiž označit za klasický případ netržního zboží, jehož vlastnosti a efekty, tzv.
kladné externality (tj. společenské užitky a prospěch, který plyne ze vzdělaného
jedince společnosti) ho předurčují k tomu, aby bylo převážně zabezpečováno ze
státních zdrojů“ 9 .
Každá politika má i své subjekty, tedy zřizovatele a vykonavatele. Těmi
jsou zvolení politici, rodiče a jejich asociace, učitelé a jejich organizace, studenti,
školská administrativa, zaměstnavatelé, vzdělávací experti a také církve.
J. Brdek a H. Vychová (2004, s. 23) uvádí, že demokratická vzdělávací
politika vychází také z myšlenkových konceptů (principů) kam patří:
• Princip rovnosti příležitostí ke vzdělání
Každý občan má právo a rovné šance na vzdělání a měla by mu být poskytnuta
stejná možnost vzdělávat se. Všem je poskytnut přístup ke vzdělání, ale pak už
záleží na každém jedinci, jak se k tomu postaví a kolik toho využije, aby se
vzdělával. Vzdělávací politika k naplnění tohoto principu využívá řadu
opatření.
Například
poskytuje
výhodné
programy,
které
podporují
znevýhodněné skupiny obyvatel (handicapované, národnostní menšiny),
poskytování studijních půjček a jiných podpor, zvýšení počtu studijních míst
na školách atd.
9
Krebs, V. Sociální politika. 4. vyd. Praha: ASPI, 2007. 503 s. ISBN 978-80-7357-276-1, s. 421
8
• Princip celoživotního vzdělávání
Díky vývoji a zdokonalování vzdělání roste také poptávka po něm. Celoživotní
vzdělávání je klíčovou vzdělávací strategií, aby si člověk udržel a rozvíjel svou
kvalifikaci a dovednosti, které jsou potřebné k vykonávání jeho pracovní
činnosti. Díky rozšiřující se nabídce vzdělání, se musí člověk přizpůsobovat
neustálým změnám v práci a v životě, aby si udržel rozhled. Učení tak probíhá
po celý jeho život. U celoživotního vzdělání je nutné, aby bylo nabízelo
obsáhlou škálu příležitostí k učení, aby člověku umožnil se vzdělávat v tom, co
ho baví a zajímá. Celoživotní vzdělávaní je nutné ke zvyšování
konkurenceschopnosti ekonomiky, ekonomického rozvoje, demokracie a
sociální soudržnosti.
• Princip individualizace a diferenciace
V tomto principu jde o to, že je potřeba vzdělávací proces přizpůsobit
vzdělávaným. Poskytnout a vyhovět jejich individuálním potřebám, umožnit
jim širokou škálu vzdělávacích cest, stupňů, oborů forem apod., aby každé
individuum mohlo svou touhu po vzdělávání uspokojovat a dále rozvíjet.
• Princip internacionalizace
Vzdělávací politika je mezinárodní záležitostí a spolupráce, protože ve většině
zemí zaujímá významné místo. Poskytnutí všeobecného vzdělávání je
podmínkou pro stabilitu společnosti, rozvoje demokracie a ekonomického
růstu, aby daná země obstála ve světové soutěži za podmínky klidného soužití
různých národností a různého náboženského původu.
Vzdělávací systém také poskytuje určitý systém vzdělávání. Primární a
sekundární vzdělávání podle J. Průchy (1999, s. 67-68) je spjato hlavně se
zahraničním vzdělávacím systémem. Primární vzdělávání (primary education) je
počátkem systematického vzdělávání a to podle Mezinárodní normy pro
klasifikaci vzdělávání ISCED. K úrovni ISCED 1 je vázáno primární vzdělávání.
Zahajovací věk školní docházky primárního vzdělávání se pohybuje mezi
5-7 lety věku dítěte. Hlavním cílem je poskytnout žákům gramotnost, tedy čtení,
psaní, počítání a základní vědomosti a postoje o světě. Průměrná doba realizace
úrovně ISCED 1 je 4-6 ročníků školy. Věk, kdy děti začínají navštěvovat
9
povinnou školní docházku v Lotyšsku, Litvě a České republice, je 6 let a trvá až
do 10 let. V Estonsku je to až od 7 let a trvá do 13 let věku dítěte.
Také je využíván termín „základní vzdělávání“, které je složeno jak
z primárního vzdělávání, které trvá 4 roky, tak i z nižšího sekundárního
vzdělávání (Lower secondary education) - úroveň ISCED 2. Nižší sekundární
vzdělávání má ve svém obsahu už specifičtější výukové předměty. Například
v České republice je základní vzdělávání realizováno uceleně a není rozděleno na
primární a nižší sekundární vzdělávání, jak je tomu v Pobaltských státech.
Celková délka základního vzdělávání je 8-9 let.
Na ukončené nižší sekundární vzdělávání nebo-li na základní vzdělávání
navazuje vyšší sekundární vzdělávání – úroveň ISCED 3, jehož délka se pohybuje
v rozmezí 2-5 let a obvyklý zahajovací věk dítěte je od 14 do 16 let. Vyšší
sekundární vzdělávání může být buď konečnou fází vzdělávání, kdy absolventi
nastupují na trh práce, nebo připravuje absolventy na další fází vzdělávání. Pokud
jde o obsah, pak je žákům nabídnuto všeobecné (general upper secondary
education) nebo odborné vzdělávání (vocational education). Do českého
vzdělávacího systému je zahrnuto několik typů středních škol (gymnázium,
střední odborná škola, střední odborné učiliště nebo integrované střední školy) i
rekvalifikační kurzy, které jsou ukončeny závěrečnou zkouškou.
10
3. Estonsko
Estonsko je stát ležící v severovýchodní Evropě a je nejsevernější
z pobaltských zemí. Po 2. světové válce bylo v zajetí vlády Sovětského svazu a
svou nezávislost obnovilo 20. srpna 1991. Estonsko je považováno za celkem
mladý stát, kde se rodinná a vzdělávací politika teprve začíná vyvíjet a objevuje
své možnosti.
Informace o Estonsku a o jeho rodinné a vzdělávací politice jsem čerpala z
webových stránek anglické verze Ministerstva sociálních věcí (Estonian Ministry
of Social Affairs) dostupné na www.sm.ee, Ministerstva vzdělávání a výzkumu
(Estonian Ministry of Education and Research) dostupné na www.hm.ee a
z informativních stránek o evropském vzdělávání dostupné na www.eurydice.org.
Dále mým zdrojem byla i webová stránka o estonském sociálním pojištění
dostupná na www.ensib.ee/index_eng.html.
Veškeré informace byly uvedeny v estonštině, ale každá z těchto stránek
měla i anglickou verzi, které jsem využila a přeložila ji. Informace o dané zemi
nebylo obtížné najít a informovanost z výše uvedených webových stránek je na
velmi dobré úrovni a stránky jsou stále aktualizovány. Během sepisování a
hledání informací jsem se nesetkala s žádnými obtížemi.
Obrázek 1: Mapa Estonska
zdroj: www.euroskop.cz
11
Tabulka 1: Základní informace o Estonsku
rozloha
45 226 km2
počet obyvatel
1 324 333
hlavní město
Tallinn
měna
estonská koruna EEK ( 1 Kč = 1,778 EEK )
tvorba HDP
65,7% služby, 30,7% průmysl, 3,6% zemědělství
počet žáků v primárním
121 404 žáků (2008)
vzdělávání
počet žáků v sekundárním
43 085 žáků (2007)
vzdělávání
Zdroje: www.euroskop.cz, www.zemepis.com, Eurydice; 2009
3.1. Státní sociální podpora pro rodiny s dětmi
Zdrojový dokument politiky na rozvoj sociálních služeb byl vypracován
v roce 1999 Ministerstvem sociálních věcí (Ministry of Social Affairs), od té doby
se pracuje na realizaci opatření v oblasti sociální politiky jako investici pro lidi a
prostřednictvím lidí, a to nejen v ekonomice, ale i ve společnosti jako celku.
Rozsah sociálního zabezpečení v Estonsku se dělí na dvě části. Na samotné
sociální zabezpečení a sociální péči.
Sociální zabezpečení poskytuje stát a to v těch případech, kdy hrozí
osobám sociální rizika. Za taková životní rizika považujeme smrt – ztrátu živitele,
stáří, pracovní neschopnost, narození dítěte apod. Sociální zabezpečení poskytuje
alespoň z části ucházející kompenzaci v případě, že nastanou, již zmiňovaná,
sociální rizika. Tato podpora od státu je financována z daní, povinných i
z dobrovolných plateb.
V Estonsku je sociální péče systémem objektivních postupů, jehož
cílem je zajistit svobodu lidem a vytvořit lepší příležitosti (možnosti) pro rozvoj
ekonomiky prostřednictvím lidských zdrojů. Zároveň se zvyšuje sociální
interakce, a naopak se snižuje míra chudoby a sociálního vyloučení 10 .
Podporu pro rodiny s dětmi ve vzdělávání neposkytuje jen Ministerstvo
sociálních věcí, ale i Ministerstvo školství a výzkumu. Jedním z hlavních úkolů
Ministerstva školství a výzkumu je vytvořit jasnou vzdělávací politiku, která by
měla být srozumitelná nejen pro školy, které ji zároveň přijmou, ale také pro
10
Ministry of Social Affairs. Social welfare[online]. Poslední revize 28.10.2008 [cit.20.12.2008].
Dostupné z: <http://www.sm.ee/index.php?id=95&L=1>.
12
širokou veřejnost. Zároveň zajišťuje kvalitní výuku, studijní materiály, doplňuje a
zajišťuje další vzdělávání učitelů různými odbornými školeními, kurzy, výcviky a
tréninky.
Kromě rodinných dávek (viz níže) poskytuje Estonsko také daňové
úlevy pro rodiny s dětmi a to ve dvou formách. První z nich je, že rodiče, trvale
žijící v Estonsku, si mohou odečíst náklady na vzdělání svých dětí ze svých
ročních příjmů a to včetně úroků z úvěrů na studie, které si rodiče vypůjčí, když
jejich děti studují. Druhá forma je taková, že jeden z rodičů dítěte si může odečíst
další nezdanitelné příjmy z příjmů pro daňové období a to až od druhého dítěte do
jeho či jejich 17 let, pokud jsou v rodině více než 2 děti 11 .
3.1.1. Rodinné dávky
Estonsko nabízí pro rodiny s dětmi v primárním a sekundárním vzdělávání
tyto rodinné dávky:
• Přídavek na dítě
Přídavek na dítě je určeno pro každou rodinu vychovávající a pečující o své
děti. Je vyplácen až do doby, kdy dítě skončí povinnou školní docházku, tedy
až do 16 let, nebo pokud dítě pokračuje ve vzdělávání na školských institucích
po dovršení 16 let, pak je mu vyplácen přídavek až do 19 let.
Tabulka 2: Výše přídavku na dítě
přídavek na dítě / měsíční dávka
na 1. dítě
300
na 2. dítě
300
na 3 a další dítě
900
Zdroj: Estonian Ministry of Social Affairs, 2009
• Příspěvek na péči o dítě
Tato sociální dávka je vyplácena ze zdravotního pojištění v měsíčních dávkách
jednomu z rodičů na každé dítě až do 8 let věku dítěte. Pro dítě do jednoho
11
Ministry of Social Affairs. Family benefits [online]. Poslední revize 5.1.2009 [cit. 6.1.2009].
Dostupné z: <http://www.sm.ee/index.php?id=538&L=1>.
13
roku věku se vyplácí 700 EEK, pro dítě mezi 1 a 3 lety je vypláceno 600 EEK
a 300 EEK je pro rodiče, který pečuje o dítě mezi 3 a 8 lety věku.
Příspěvek na péči dítěte se nevyplácí v případě, pokud je žena na mateřské a
pobírá peněžitou pomoc v mateřství.
• Příspěvek pro dítě svobodného rodiče
Jde o měsíční příspěvek pro dítě, v jehož rodném listě není uvedeno jméno otce
na přání matky nebo pro dítě, jehož otec byl prohlášen za uprchlíka. Výše
příspěvku je 300 EEK.
• Školský příspěvek
Je vyplácen na začátku každého školního roku, v měsíci srpnu, spolu
s přídavkem na dítě, a to každému dítěti až do doby, kdy skončí sekundární
vzdělávání. Výše tohoto příspěvku je 450 EEK.
• Pěstounský přídavek
Je měsíční přídavek placený dítěti, kterému je ustanoven opatrovník nebo
pěstoun. V roce 2008 byl tento přídavek 3000 EEK.
• Příspěvek na adopci
Částka příspěvku na adopci se pohybuje ve výši 5000 EEK a je poskytnuta
v jednorázové podobě manželům, kteří si osvojili dítě z dětského či
kojeneckého ústavu.
• Rodičovský příspěvek pro rodiny se 7 a více dětmi
Tento příspěvek je další formou státní podpory pro rodiny s dětmi, který je
poskytován rodině, opatrovníkovi nebo pěstounům v měsíčních dávkách, kteří
se starají o sedm a více dětí a zároveň pobírají přídavky na dítě. V roce 2008
byla částka příspěvku 2640 EEK.
• Existenční podpora
Existenční podpora byla až do konce roku 2007 vyplácena místními státními
orgány pro ty osoby, které se vyskytly v nesnázích. Od roku 2008 byla tato
14
podpora započítána do státního rozpočtu. Výše částky je stanovena na 1000
EEK pro osobu, která žije sama, nebo pro prvního člena rodiny a dále se pak
vyplácí měsíčně 800 EEK za každého dalšího člena rodiny. Existenční podpora
je stanovena na základě minimálních nákladů vynaložených na spotřebu
potravin, oblečení, obuvi a ostatního zboží a na služby, které splňují primární
potřeby.
3.1.2. Sociální služby
Dávky vyplácené jako sociální pomoc, se liší od sociálních dávek tím, že
jsou vypláceny pouze v takových případech, kdy se rodina ocitne v sociální nebo
finanční nouzi. Výše této sociální pomoci závisí na individuálních potřebách dané
rodiny. Sociální pomoc se netýká jen finanční oblasti, ale také oblasti, kam spadají
služby, které jsou buď poskytnuty státem nebo jinými státními i nestátními
organizacemi 12 .
• Poradenství
Je sociální služba provozovaná místními orgány a je určena pro rodiny, jejichž
samostatnost je ohrožena psychologickými, sociálními nebo ekonomickými
faktory. Cílem poradenství je pomoci lidem, obnovit psychosociální rovnováhu
lidí.
• Domácí péče
Jedná se o služby, které zajišťují pro klienta, a jeho blízkou rodinu, takové
podmínky, jež odpovídají maximálním možnostem systému zdravotní a
sociální péče. Domácí péče zahrnuje nejen péči o klienty (klient je zde vnímán
jako dítě se zdravotním postižením), ale i pomoci klientům vykonávat a zvládat
každodenní činnosti spojené s lidskou existencí.
• Osobní asistent
Jde o člověka, který pomáhá zvýšit úroveň nezávislosti dětí se zdravotním
postižením. Jeho dalším úkolem je v případě potřeby pomáhat začlenit
svěřenou osobu do všech oblastí života a pomoci tak snížit zátěž rodiny dítěte.
12
Ministry of Social Affairs. Social welfare[online]. Poslední revize 28.10.2008 [cit. 6.1.2009].
Dostupné z: <http://www.sm.ee/eng/activity/welfare-services.html>.
15
• Úprava bydlení
Tato služba je určena těm lidem, kteří mají potíže s pohyblivostí ve svém domě
a kolem něj. Usiluje se o to, aby tito lidé byli schopni vést nezávislý život a
pokud jde o děti, pomoci jejich rodinám.
• Sociální bydlení
Je poskytováno rodinám, jejichž ekonomická a sociální situace, nebo jiné
okolnosti jim neumožňují si poskytnout vlastní bydlení. Sociální bydlení není
považováno za konečné řešení bydlení, což je také důvod pro uzavíraní smluv
s příjemci sociálního bydlení. Po uplynutí určené doby, je opět stav rodin
s dětmi prozkoumáván místní státní správou.
• Sociální doprava
Jde o službu poskytovanou jednotlivými místními správními orgány, které jsou
povinné poskytnout a zjistit dostupnost dopravy pro děti s poruchami pohybu,
zraku a s mentálním postižením, kdy jim právě toto postižení brání v užívání
vlastní či veřejné dopravy za studiem.
3.2. Finanční vzdělávací podpora pro rodiny s dětmi
• Zdarma učební pomůcky – jsou poskytovány řediteli škol. Jedná se hlavně o
učebnice, pracovní sešity apod., které jsou potřebné k plnění učebních osnov, a
jsou hrazeny ze státního rozpočtu. Rodiče hradí pouze psací potřeby apod.
• Zdarma obědy - jsou k dispozici pouze žákům na základních školách, studenti
na středních školách si část nákladů na obědy musí hradit sami 13 .
• Studijní příspěvek – je určen studentům odborných škol. Výše se pohybuje
v částce základního příspěvku. Studenti studujících v odborném vzdělávání
mohou získat příspěvky podobným způsobem jako v ustanoveních, které se
vztahují také na vyšší vzdělávání.
• Příspěvky k pokrytí nákladů na dopravu - studenti vzdělávající se v celodenním
studiu sekundárního vzdělávání mohou tento příspěvek získat a v případě, že se
13
Eurydice. Estonia (2007/2008): Single structure education [online]. Poslední revize 30.10.2008
[cit. 7.1.2009]. Dostupné z: <http://eacea.ec.europa.eu/portal/page/portal/Eurydice/
EuryPage?country=EE&lan g=EN&fragment=46>.
16
dopravují do a ze školy z místa jejich bydliště nebo bydlí během týdne na
kolejích nebo na internátech. Náklady na dopravu jsou jim hrazeny i v době
školních prázdnin a také o státních svátcích. Pokud žáci dojíždějí každý den do
školy, pak je jim proplácena každá zpáteční jízdenka ze školy a to až do
vzdálenosti 40 km. Legislativa, která upravuje tuto finanční podporu, je Zákon
o státních rodinných dávkách a Zákon o studijních půjčkách 14 .
3.2.1. Studijní půjčky pro žáky sekundárního vzdělávání
Studijní půjčky zajištěné státem slouží pro studenty sekundárního (dále
i terciálního) vzdělávání, kteří nemají nárok na studijní příspěvky, jako žáci
primárního vzdělávání, a tak možnost financovat své odborné studium. Hlavním
cílem těchto studijních půjček je pomoci žákům studovat v plném celodenním
studiu a motivovat je tak k dokončení studia v rámci standardu.
Podle zákona o studijních půjčkách a příspěvcích z roku 2003 má
student právo zažádat o studijní půjčku, pokud je občanem Estonské republiky,
má zde trvalý pobyt či dočasné povolení k pobytu a prochází odborným
vzděláváním na střední či vysoké škole. O půjčku může zažádat pouze po dobu
nepřesahující standardní dobu studia. Výše půjčky je stanovena z finančních
prostředků přidělených příslušným vzdělávacím institucím ze státního rozpočtu
Ministerstva školství a výzkumu.
Splácení těchto půjček musí být příjemcem zahájeno nejpozději do 12
měsíců po skončení studia. Je také možné prominutí části nesplacené částky a to
orgánem nebo právnickou osobou veřejného práva. Příslušné podmínky pro
prominutí nesplacené částky jsou stanoveny v nařízení vlády Estonské
republiky 15 .
14
Eurydice. Estonia (2007/2008): 5. Upper Secondary and Post-secondary Non-tertiary education
[online]. Poslední revize 30.10.2008 [cit. 7.1.2009]. Dostupné z: <http://eacea.ec.europa.eu/
portal/page/portal/Eurydice/EuryPage?country=EE&lang=EN&fragment=67>.
15
Eurydice. 6. Tertiary education [online]. Poslední revize 30.10.2008 [cit. 7.1.2009]. Dostupné z:
<http://eacea.ec.europa.eu/portal/page/portal/Eurydice/EuryPage?country=
EE&lang=EN&fragment=113>.
17
3.3. Státní podpora pro rodiny s dětmi se speciálními potřebami
3.3.1. Historický přehled speciální vzdělávací podpory
Již v 19. století byla započata v Estonsku výuka dětí se speciálními
potřebami. V roce 1866 byla založena škola pro děti se sluchovým postižením a
v roce 1883 škola pro nevidomé děti. První instituce pro děti s psychickými
poruchami vznikla v roce 1895 a v roce 1920 vznikla škola pro tělesně postižené
děti. Ve stejném roce vznikla i klinická logopedie a rok poté započala svůj běh
škola pro děti s poruchami učení.
Během
sovětského
období
bylo
vzdělávání
dětí
s postižením
zanedbáváno, pouze pro děti s mírnými duševními poruchami bylo umožněno
vzdělávání. Pokud rodina pečovala o dítě se středním nebo hlubokým zdravotním
postižením, pak bylo dáno do pečovatelského domova bez možnosti osobní
seberealizace a vzdělání.
Až v roce 1990 dostali možnost navštěvovat školní instituce děti nejen
s lehkým, ale hlavně s těžkým a hlubokým postižením a děti s vícenásobným
postižením. Teprve po obnovení nezávislosti a po zrušení diskriminačních
omezení dostaly, v souladu s platnými právními předpisy Estonské republiky,
všechny děti s různými typy postižení právo na vzdělání, kdy je jejich studium
podporováno nezbytnými podpůrnými systémy státu. A podle estonského
vzdělávacího zákona, mají všechny děti se speciálními vzdělávacími potřebami
právo navštěvovat školu a to v místě jejich trvalého bydliště.
Od roku 1968 začala Univerzita v Tartu vzdělávat odborníky pro výuku
znevýhodněných dětí. Na kongresu Spojených národů, který se konal v Estonsku
v roce 1989, se projednávala problematika vzdělávání osob se speciálními
potřebami a jejich integrace do systému vzdělávání a také do společnosti. Od
roku 2000 se zařadil do osnovy vysokých škol modul speciálně pedagogický.
V roce 2004 bylo přijato Memorandum o sociálním začleňování (Social
Inclusion Memorandum - JIM). Cílem bylo zlepšit začlenění postižených dětí do
18
škol a do společnosti. Následně, o tři roky později, byla podepsána Koncepce
zdravotně postižených osob OSN 16 .
3.3.2. Sociální podpora pro děti se speciálními potřebami
Sociální dávky pro lidi se zdravotním postižením hradí stát, pokud jim
vznikají dodatečné náklady v důsledku jejich zdravotního postižení. Například
potřebují zvláštní vybavení, péči nebo rehabilitaci nebo když mají zvýšené
náklady spojené s dopravou, zaměstnáním nebo studiem. O příslušné sociální
dávky se v Estonsku žádá na místním důchodovém úřadu v místě bydliště.
Výše sociální dávky vyplácené osobám se zdravotním postižením závisí
na rozsahu jejich postižení, které je stanoveno v souladu s jejich zdravotním
stavem, funkční schopností a životním prostředím.
Rozsah postižení se dělí do tří kategorií – mírné, těžké a hluboké.
Příspěvky pro zdravotně postižené děti jsou vypláceny až do 16 let
jejich věku. Příspěvek je určen na pokrytí nákladů, které jsou spojeny s daným
postižením a následnou léčbou, rehabilitací a péčí. Dětem s lehkým zdravotním
postižením se vyplácí 1080 EEK a dětem s těžkým či hlubokým zdravotním
postižením je vypláceno 1260 EEK. Pokud od 16 let začnou pracovat, příspěvek
se velmi snižuje, a to v rozmezí od 260 EEK, za lehké zdravotní postižení, až do
840 EEK za hluboké zdravotní postižení 17 . Také se vyplácí příspěvek pro rodiče,
kteří pracují a ještě k tomu se starají o zdravotně postižené dítě.
Podle zákona o sociálních dávkách pro tělesně postižené, má zdravotně
postižené dítě právo na veškeré příspěvky, které jsou poskytnuty zdravým dětem a
jejich rodičům. Pokud rodiče postiženého dítěte nemohou pracovat z důvodu péče
o něj, mají dále nárok na ošetřovatelský příspěvek.
16
Eurydice. 10. Special Education Support [online]. Poslední revize 30.10.2008 [cit. 7.1.2009].
Dostupné z: <http://eacea.ec.europa.eu/portal/page/portal/Eurydice/EuryPage?
country=EE&lang=EN&fragment=209>.
17
Ministry of social Affairs. Support for people with disabilities [online]. Poslední revize
16.11.2008 [cit. 7.1.2008]. Dostupné z: <http://www.sm.ee/index.php?id=268&L=1>.
19
3.3.3. Technické pomůcky
Přidělování technických pomůcek osobám se zdravotním postižením je
upraveno podle zákona o sociálním zabezpečení a podle nařízení číslo 79.
Ministerstvem sociálních věcí ze dne 14.prosince 2000 ve znění „Podmínky a
postup pro podání žádosti na technické pomůcky a jejich přidělování se slevou“.
Právo na technické pomůcky (jejich nákup, pronájem, nárok na slevu nebo slevu
na náklady), mají rodiče nebo opatrovník dítěte.
Postup pro získání technických pomůcek
Ošetřující lékař nebo praktický lékař vydává potvrzení, že jeho klient
potřebuje určitou technickou pomůcku v ceně do 20 000 EEK. Pokud klient
potřebuje dražší pomůcku, která přesahuje částku 20 000 EEK, pak je nutné, aby
měl potvrzení od specialisty nebo od rehabilitační instituce.
Za koupi technické pomůcky klient platit nemusí, ale musí pokrýt náklady
na výrobu a rehabilitační plán. Cena těchto nákladů je stanovena po dohodě
uzavřené mezi krajem a rehabilitační institucí. Na základě klientova podpisu a
lékařského potvrzení získá klient osobní kartu technických pomůcek – tzv. PTA
kartu.
Když klient tuto PTA kartu obdrží, pak může přímo kontaktovat firmy,
organizace či jiné instituce, které poskytují technické pomůcky. Po zaplacení
klientova podílu na nákladech, mu jím vybraná firma či jiná organizace, která mu
poskytne příslušnou technickou pomůcku, pomůže při vytváření a úpravě zařízení
dle jeho potřeby a poskytne mu úvodní školení o tom, jak se má starat a používat
příslušné zařízení.
Pokud klient žádá o technickou pomůcku, která je dražší víc jak 20 000
EEK, pak musí být na příslušném krajském úřadě předložena PTA karta a
potvrzení od specialisty nebo rehabilitační instituce ve formátu, který byl
vypracován Ministerstvem sociálních věcí.
K financování těchto technických pomůcek dochází z prostředků
přidělených ze státního rozpočtu pro orgány státní správy. Dále jsou poskytovány
20
finance z obecních a městských rozpočtů podle postupů stanovených místními
orgány státní správy a dále pak z jednotlivých vlastních prostředků 18 .
3.3.4. Vzdělávací podpora pro rodiny s dětmi se speciálními
potřebami
Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami jsou buď mimořádně nadaní žáci,
nebo v opačném případě žáci se zdravotními problémy, to jsou žáci se zdravotním
postižením a žáci s absencí dlouhodobého charakteru v rámci studia. Pro tyto žáky
je nutné upravení obsahu studia, studijních procesů nebo vzdělávacího prostředí.
Úkolem vzdělávací podpory státu a zároveň úkolem školy je dětem
poskytnout takový vzdělávací proces a přizpůsobit učební prostředí takovým
způsobem, aby bylo umožněno každému žáku učit se podle jeho schopností a také
rozvíjet nenásilnou cestou své schopnosti na maximum.
Poradenský výbor okresního města dává doporučení nejen k odkladu
školní docházky a výběru škol či tříd pro děti se zdravotním postižením, ale také
dává doporučení k použití zjednodušených učebních osnov nebo učebního plánu.
Stát a také především škola, která spadá pod státní resort, nabízí žákům
s tělesným a mentálním postižením řadu služeb, aby tak překonali obtíže
s učením. Těmito službami jsou:
• pomoc jazykového terapeuta (= logopeda) v překonání obtíží čtení a psaní;
• psychologické poradenství;
• pomocné vzdělávání (speciální lekce pro děti v maximálním počtu 6 lidí se
specifickými poruchami učení, motorickými a smíšenými typy s poruchami
vývoje, a dále je tu zahrnuta i pomoc terapeutů a asistentů ve vzdělávání pro
zrakově a sluchově postižené žáky, kteří jím pomohou získat a osvojit si
základní učební dovednosti a návyky);
• podpora učitelů v poskytnutí konzultací a podpory po vyučování;
• vytvoření samostatné třídy pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami,
včetně dětí s problémovým chováním;
18
Ministry od Social Affairs. Technical Aids [online]. Poslední revize 28.10.2008 [cit. 10.1.2009].
Dostupné z: <http://www.sm.ee/index.php?id=516&L=1>.
21
• vytvoření skupiny zvané „long day“, kde žáci s postižením mohou trávit svůj
volný čas po vyučování, a kde je jim nabídnuta pomoc s jejich domácími
úkoly, učením a také se tu mohou věnovat svým koníčkům;
• státem financovaná místa ve školských zařízeních, kde se vytváří a zařizuje
ubytování s možností stravy pro děti, jejichž rodinní příslušníci jim nejsou
schopni poskytnout podporu v průběhu povinné školní docházky a kde nemají
normální podmínky pro to, aby se mohli učit doma.
V Estonsku je také umožněno domácí vyučování. Je povoleno těm
rodinám či rodičům, kteří o to požádají ze zdravotních důvodů. Jsou také
zavedeny tzv. nemocniční školy, kam chodí děti dlouhodobě hospitalizované 19 .
19
Estonian Ministry of Education and Research. Supporting Children with Special Educational
Needs [online]. [cit. 10.1.2009]. Dostupné z: <http://www.hm.ee/index.php?1510027>.
22
4. Lotyšsko
Lotyšská republika je prostřední z pobaltských zemí a hraničí s Litvou,
Běloruskem, Ruskem a Estonskem. Stejně jako Estonsko bylo Lotyšsko po
2. světové válce pod vládou Sovětského svazu. Až po moskevském pokusu o
státní převrat, který se odehrál v srpnu 1991, se 22. dne téhož měsíce uznala
suverenita Lotyšska a 6. září 1991 byla nezávislost potvrzena i ze strany
rozpadajícího se Sovětského svazu.
Informace o lotyšské rodinné politice jsem získala z oficiálních stránek
Ministerstva sociálního zabezpečení (Ministry of Welfare) dostupných na
www.lm.gov.lv., dále pak ze stránek Ministerstva dětí, rodiny a integračních
záležitostí Lotyšské republiky (Ministry of Children, Family and Integration
Affairs of the Republic of Latvia) dostupných na www.bm.gov.lv/eng/ a také ze
stránek o evropském vzdělávání dostupných na www.eurydice.org.
Informace na oficiálních stránkách jednotlivých ministerstev jsou sice
aktualizovány, ale bylo obtížné je dohledat. Také velké množství informací, které
jsem potřebovala, mi nevyhovovalo z důvodu neúplnosti, nebo jsem váhala, jak
daný obsah správně pochopit.
Obrázek 2: Poloha Lotyšska
zdroj: www.euroskop.cz, 2009
23
Tabulka 3: Základní informace o Lotyšsku
rozloha
64 589 km2
počet obyvatel
2 306 306
hlavní město
Riga
měna
lotyšský lat ( 1 LVL = 39, 64 Kč )
tvorba HDP
62% služby, 33% průmysl, 5% zemědělství
počet žáků v primárním
121 286 žáků (2007)
vzdělávání
počet žáků v sekundárním
40 439 žáků (2007)
vzdělávání
zdroj: www.zemepis.com, www.euroskop.cz, Eurydice, 2009
4.1. Sociální podpora pro rodiny s dětmi
Státní sociální podpora pro rodiny s dětmi je poskytována Ministerstvem
dětí, rodiny a integračních záležitostí Lotyšské republiky (Ministry of Children,
Family and Integration Affairs of the Republic of Latvia). Stará se o blahobyt
rodin s dětmi.
Rodinné přídavky jsou určeny pro všechny rodiny s dětmi, ať už se
zdravými dětmi nebo s dětmi s postižením. Výše rodinných přídavků závisí na
počtu dětí a na pořadí dětí v rodině. Rodinné přídavky jsou vypláceny až do doby,
kdy dítě dosáhne 15 let věku nebo maximálně do 20 let, pokud se po dokončení
povinné školní docházky, dále vzdělává.
Daňové úlevy jsou obecně nezávislé, a to v poměru k příjmu rodiny. Jde
o nezdanitelnou částku z příjmu pro každé nezaopatřené dítě až do věku
maximálně 24 let, pokud dítě studuje na střední odborné škole (dále pak na vyšší
nebo na vysoké škole). Za nezaopatřené dítě je považováno to dítě, které nemá
žádné vlastní příjmy (za příjmy se nepovažují dotace a půjčky) 20 .
Uvedené částky podpory jsou platné od 1.1.2009.
20
Eurydice. 10. Special Education Support [online]. Poslední revize 30.10.2008 [cit. 12.1.2009].
Dostupné z: <http://eacea.ec.europa.eu/portal/page/portal/Eurydice/EuryPage
?country=LV&lang=EN&fragment=238>.
24
4.1.1. Rodinné dávky 21
a) Státní sociální podpora financována státem
• Státní rodičovský přídavek
Tento přídavek závisí na počtu dětí v rodině a je vyplácen měsíční dávkou:
Tabulka 4: Výše přídavku na dítě
za 1. dítě
8 LVL
za 2. dítě
9,6 LVL
za 3. dítě
12,8 LVL
za 4. a další dítě
14,4 LVL
Zdroj: Ministry of Children, Family and Integration Affairs, 2009
Pokud má rodina dítě se zdravotním postižením, které nedosáhlo věku 18 let,
vyplácí se rodině 50 LVL. Státní rodičovský přídavek se poskytuje za každé
dítě mladší 15 let či starší 15 let a dále se vzdělávající ve školských institucích,
pokud nevstoupilo do svazku manželského, nejdéle však do 20 let věku.
• Podpora pro velké rodiny
Výše podpory je závislá na celkovém počtu dětí v rodině. Částka této podpory
je vypočítávána dle porodného a státního rodičovského příspěvku.
• Příspěvek pro poručníka na výživné dítěte
Tento příspěvek je vyplácen osobě, a to částkou 32 LVL, která pečuje o dítě a
byla určena jejím poručníkem. Příspěvek se poskytuje za každé dítě svěřené do
opatrovnictví. Člověk má právo na tento příspěvek ode dne, kdy byl jmenován
poručníkem.
• Odměna za plnění povinností poručníka
Tato odměna je vyplácena částkou 38 LVL osobě, která byla jmenována
poručníkem. Není závislá na počtu dětí v opatrovnictví. Člověk má na tuto
odměnu nárok také ode dne, kdy byl jmenován poručníkem. Tato odměna je
21
Ministry of Children, Family and Integration Affairs of the republic of Latvia. State and local
government support for families with children [online]. Poslední revize 5.1.2009.
[cit. 2.1.2009]. Dostupné z: <http://www.bm.gov.lv/eng/family_support_policy/>.
25
udána ve vládní vyhlášce č. 182 ze dne 15. března 2005, Zákona o státních
příspěvcích.
• Odměna za plnění povinností pěstounské rodiny
Výše odměny je 80 LVL měsíčně a to za plnění povinností pěstounské rodiny.
Poskytuje se rodině či osobě, která získala status pěstouna. V souladu
s rozhodnutím sirotčího soudu, souhlasu orgánu státní správy a pěstounské
rodiny bylo dítě dáno na výchovu k pěstounům po dobu delší než jeden měsíc.
Vše je upraveno v Zákoně o státních sociálních příspěvcích ve vyhlášce č.
1021 ze dne 14.prosince 2004 - Postupy pro udělování a vyplácení odměn za
plnění povinností pěstounské rodiny (Procedures for the Granting and
Disbursement of the Remuneration for the Fulfilment of Foster Family Duties).
• Odměna za péči o osvojené dítě
Výše příspěvku je 35 LVL měsíčně a je určena za péči o osvojené dítě pro
adoptivního
rodiče,
kterému
bylo
dítě
svěřeno
soudem,
v souladu
s rozhodnutím sirotčího soudu (nebo církevního soudu). Je také poskytnuta
adoptivnímu rodiči, který je buď zaměstnán, či nikoliv, a nebo pracuje na
částečný úvazek a přitom pečuje o osvojené dítě. Vše je upraveno v Zákoně o
sociálních příspěvcích, ve vládní usnesení č.27 ze dne 11.ledna 2005 o Postupu
pro udělování a vyplácení odměn za péči o osvojené dítě (Procedures for the
Granting and Disbursement of a Remuneration for the Care of an Adopted
Child).
• Odměna za přijetí
Jedná se o jednorázovou platbu ve výši 1000 LVL za každé přijaté dítě, které
bylo dáno do náhradní péče v den, kdy soud schválil osvojení dítěte
adoptivními rodiči.
• Státní dávky sociálního zabezpečení
Dávka je vyplácena měsíční částkou 45 LVL v případě ztráty živitele a to i
v případě, že živitel nebyl pojištěný. Jeho dítě má právo na státní dávky
sociálního zabezpečení až do věku, kdy dosáhne plnoletosti. Poskytování této
26
dávky pokračuje tehdy, když dítě po dosažení plnoletosti stále studuje na
střední odborné škole a není starší 20 let anebo pokud studuje na vysoké škole,
pak je tato dávka vyplácena až do doby, kdy dítě dosáhne 24 let. Vše je opět
upraveno v Zákoně o sociálních příspěvcích. Tato podpora je uvedena ve
vládní vyhlášce č. 561 ze dne 26.července 2005 týkající se výše státní dávky
sociálního zabezpečení a pohřebného a postupů pro udělování a vyplácení
dávek.
• Státní podpora pro děti trpící celiakií (coeliac disease)
Podpora je vyplácena ze základního státního rozpočtu v měsíční částce 75
LVL. Je poskytnuta rodinám s dětmi, které onemocněly tzv. celiakií, když je
potřeba, aby tyto děti využívaly bezlepkové potraviny. Kdo má na tuto dávku
nárok a za jakých podmínek, upravuje Zákon o sociálních příspěvcích. Vládní
vyhláška č. 928 ze dne 16. listopadu 2004 - Předpisy týkající se státní podpory
pro děti, které trpí břišní chorobou, ale nejsou postižené (Regulations
regarding state support for children who have not been declared disabled
suffering from coeliac disease).
• Osobní úlevy daně z příjmu
Daňové úlevy jsou poskytnuty rodičům, ve výši 63 LVL, v případě péče o
nezletilé dítě, o studující žáky a studenty, i zdravotně postižené, až do 24 let
jejich věku. Jsou také poskytnuty, pokud jde o bratra či sestru do věku 18 let,
pokud nemají rodiče výdělečně činné.
Tato daňová úleva je upravena Zákonem o dani z příjmu fyzických osob ve
vládní vyhlášce č.433 ze dne 26. června 2007 – Nařízení o nezdaněném
minimu a daňových úlevách, kdy se jedná o částku k výpočtu daně z příjmů
fyzických osob od nich osvobozených v roce 2008 (Regulations on the untaxed
minimum´s and tax relief´s amount to calculate the personal income tax reliéf
in zdar 2008).
b) Rodinné dávky orgánů státní správy
Každý rok se stanovuje garantovaná minimální úroveň příjmů a výše
přídavků pro zajištění zaručeného minimálního příjmu v rámci návrhu ročního
státního rozpočtu podle vládního zákona. Minimální životní úroveň se snaží
27
zajistit minimální úroveň příjmů na osobu. Dávky se poskytují na základě
posouzení osoby a členů rodiny a jejich materiálních zdrojů – příjmy a majetek.
Zvýhodnění se poskytuje na dobu nezbytně nutnou a to nejdéle na 3 měsíce. Po
uplynutí této doby se rodina či osoba může opakovaně obrátit na příslušný orgán
státní správy (dále jen “OSS“) s dalším návrhem na udělení podpory.
• přídavek garantovaného minimálního příjmu
Tento přídavek slouží k zajištění garantovaného minimálního příjmu, ale ne na
déle než na 9 měsíců v kalendářním roce. Je upraven v Zákoně o sociálních
službách a sociální pomoci, ve vládní vyhlášce č. 693 ze dne 9.prosince 2003 Nařízení garantovaného minimálního příjmu a výše dávky pro zajištění
garantované minimální úrovně příjmu (Regulations on the guaranteed
Minimum Income Level and the Amount of the Benefit for ensuring the
guaranteed Minimum Income Level), a dále pak ve vládním nařízení č. 96 ze
dne 25.února 2003 O postupech pro udělování, výpočet a vyplácení příspěvku
na zajištění garantované minimální úrovně příjmu (Procedures for the
Granting, Calculation and Disbursement of the Benefit for Ensuring the
Guaranteed Minimum Income Level).
OSS mají oprávnění vydat i další výhody v případě, že oprávněná žádost
pro podporu byla splněna u potřebných obyvatel. Je to například příspěvek na
dopravu, na stravu, bydlení, služby, přídavky pro zdravotní služby, podpora pro
péči o novorozence a další.
c) Jiné formy podpory státu a orgánů státní správy
V souladu s ustanoveními civilního zákona, je dítě v péči rodiče až do
dosažení plnoletosti. Rodiče, úměrně ke svým finančním možnostem, má
povinnost pečovat o dítě. Kromě toho je povinen zajistit dítěti obživu a nesmí ji
ukončit do doby, kdy dítě bude žít spolu s jedním nebo s oběma rodiči. Vláda
stanovila minimální výši prostředků na podporu, kterou každý rodič dítěte je
povinen zajistit bez ohledu na svou finanční situaci.
28
• podpora pro svobodného rodiče, který sám pečuje o děti
Na každé dítě od jeho narození až do 7 let dostává svobodný rodič 40 LVL
(25 % částky min.měsíční odměny). 48 LVL je vypláceno na každé dítě ve
věku od 7 do 18 let (30 % částky min.měsíční odměny).
Lotyšské Ministerstvo dětí, rodiny a integračních záležitostí ustanovilo
kontrolní instituci přímé správy - Státní úřad podpory záručního fondu (The
Administration of the Maintenance Gurantee Fund). Tento státní úřad
poskytuje dítěti podporu v případě, že rodič, který má platit na dítě podle
rozhodnutí soudu a platí nižší částku než mu stanovil v rozsudku soud.
• Státní podpora pro rodinu na pořízení bydlení
Jedná se o státní záruku za úvěry pro rodiny s dětmi za účelem nabytí nebo
výstavby obydlí. Záruka se poskytuje na dobu maximálně 10 let a maximální
výše záruky je 15 000 LVL a je to poskytováno ze základního státního
rozpočtu.
• Podpora pro zájmové vzdělávání žáků
Každý OSS má povinnost zajistit, aby děti, které mají trvalé bydliště v jejich
správním území, měly možnost realizace svých zájmů, které souvisí se
vzděláváním a poskytují také podporu pro mimoškolní činnosti. Proto
poskytují podporu na vzdělávací programy, pro vzdělávací pomůcky, na
ekonomické náklady a další nezbytné výdaje způsobené zřizovateli a jinými
právnickými osobami.
Tato podpora je částečně dotovaná ze státního sociálního pojištění, z rozpočtu
OSS, právnickými osobami a také z poskytnutých prostředků od fyzických
osob.
O všem pojednává Zákon o vzdělávání - Vládní vyhláška č. 382 ze dne
28.srpna 2001 –Postupy pro financování úroků spojených se vzdělávacími
programy (Procedures for financing interest related education programs).
• Rodinné zprostředkování
Ministerstvo pro děti a rodinu je jedinou institucí v Lotyšsku, která poskytuje
bezplatné poradenství rodinám, u kterých se vyskytují problémy. Vše je
29
realizováno státním programem na zlepšení postavení rodin a dětí.
Zprostředkování je zdarma a je možné v těchto případech:
- v případě, že soud má přerušené rozhodování o této záležitosti za účelem
usmíření mezi manželi
- když se rodiče nemohou rozhodnout v otázce výchovy svých dětí
- když se rodiče nemohou dohodnout na prostředcích obživy, na realizaci péče
a přístupových právech
- pokud je poručník nebo pěstoun v rozporu s biologickými rodiči dítěte.
4.1.2. Sociální služby
Sociální služby a sociální pomoc patří do systému sociálního zabezpečení,
jehož úkolem je zajistit sociální ochranu pro ty občany a rodiny s dětmi, kteří
nejsou schopni překonat obtížné situace v jejich životech.
Do sociálních služeb je řazena sociální péče, sociální rehabilitace a sociální práce.
Služby sociální péče jsou určeny pro ty, kteří mají obtíže se sami se sebou.
Nedokáží se postarat sami o sebe vzhledem k jejich věku nebo k funkčnímu
postižení. Tyto služby lze získat v místě trvalého bydliště nebo v institucích
dlouhodobé sociální péče. Jsou poskytovány státem, OSS či nevládními
institucemi.
Služby v ústavech dlouhodobé sociální péče jsou určeny pro osoby, které
nejsou schopny, vzhledem k jejich věku nebo ze zdravotních důvodů, se o sebe
postarat.
Stát také poskytuje další sociální služby jako domácí péče, denní
pečovatelské služby, bytové služby, krizová centra apod.
Státní službou je i služba sociálního pracovníka, která slouží rodinám
s dětmi, u kterých se vyskytl problém s výchovou dětí, s rodinnými vztahy a s
dalšími sociálními problémy. Sociální pracovník pak pomůže pochopit příčiny
problému a získat potřebné materiály a další prostředky ke zmírnění nebo
k vyřešení problémů.
30
4.1.3. Sociální rehabilitace 22
Je zařízena za účelem pomoci rodinám s dětmi i jednotlivcům zlepšit nebo
obnovit jejich sociální a pracovní život. Je poskytnuta zneužívaným dětem, dětem
a dospělým, kteří se zbavili závislosti i osobám s tělesným postižením.
Sociální
rehabilitace
poskytuje
30denní
pobyty
v rehabilitačních
institucích či 45 minutové konzultace, které mohou probíhat v domácím prostředí.
Konzultace probíhají s vyškoleným psychologem nebo sociálním pracovníkem.
Rehabilitace jsou dnes poskytovány v centrech sociální rehabilitace nebo
v krizových centrech.
Stát poskytuje také finanční podporu rodinám s dětmi, které musí užívat
bezlepkové potraviny. Výše této podpory je 50 LVL za měsíc pro každé dítě. Tato
dávka je vyplácena po dobu jednoho roku. Pokud dítě v rodině i nadále musí
využívat bezlepkové potraviny, pak musí žádat o dávku rok co rok znovu. Aby
rodina získala tuto podporu, musí předložit lékařské potvrzení na místní úřad
sociálního pojištění, dále pak průkaz totožnosti a rodný list nemocného dítěte.
4.2. Finanční vzdělávací podpora pro rodiny s dětmi
V Lotyšsku je povinné vzdělávání bezplatné, tzn. že na státních a obecních
základních školách se neplatí žádný poplatek za získání základního vzdělání.
Lotyšsko nabízí různé druhy podpory pro rodiny s žáky 23 :
• Podpora v dopravě - je poskytována žákům na nákup měsíční jízdenky se
slevou. Žáci bydlící na venkově mohou dostat náhradu až 100% výše nákladů
na dopravu, a to jak do školy, tak ze školy.
• Stravování zdarma – je určeno rodinám s více dětmi nebo s nízkými příjmy.
Ostatní rodiny, které nejsou ve finanční tísni hradí svým dětem stravování celé
nebo alespoň jeho část.
Následující podpory jsou určené rodinám s dětmi studujícími v institucích
nabízejících odborné sekundární vzdělávání 24 :
22
Ministry of Welfare of the Republic of Latvia. Description of the situation [online]. Poslední
revize 2008. [cit. 13.1.2009]. Dostupné z: <http://www.lm.gov.lv/text/883>.
23
Eurydice. Single structure education [online]. Poslední revize 30.10.2008 [cit. 13.1.2008].
Dostupné z: <http://eacea.ec.europa.eu/portal/page/portal/Eurydice/
EuryPage?country=LV&lang=EN&fragment=69>.
31
• Každý žák, navštěvující státní nebo odborné obecné instituce odborného
vzdělávání, tzv. profesionálás izglítíbas jestade, obdrží měsíční stipendium
spolu s částečnou kompenzací nákladů na dopravu ze státního rozpočtu.
V některých případech mohou vzdělávací instituce přidělit zvýšené nebo
mimořádné stipendium, které ale nepřekročí pětinásobek minimálního
měsíčního stipendia.
• Ubytování na kolejích
Získání odborného vzdělávání a odborné kvalifikace je kryto ze státního
rozpočtu a to pro všechny žáky bez rozdílu.
4.3. Státní podpora pro rodiny s dětmi se speciálními potřebami
4.3.1. Historický přehled speciální vzdělávací podpory
V Lotyšsku byla myšlenka speciálního vzdělávání vyvinuta až na konci
19. století, kdy se otázka výchovy a výuky dětí s postižením stala aktuální. Na
počátku 19.století byly v Rize vyučovány děti se sluchovým postižením.
Z počátku vznikaly malé soukromé školy pro postižené zřízené německými učiteli
nebo organizacemi a výuka probíhala v němčině. Škola byla nejen pro děti
německé národnosti, ale i pro ostatní národnosti. Od roku 1870 do roku 1875 byly
otevřeny další dvě školy pro sluchově postižené děti, ale tady už výuka probíhala
v lotyšském jazyce. Předměty na těchto školách byly hlavně psaní, kreslení, jazyk,
náboženství a další předměty, které vedly k rozvoji pracovních schopností.
Ředitelé a učitelé byli vzděláváni v Německu, Švýcarsku, Francii a v Petrohradu.
V průběhu druhé poloviny 19. století byla v Lotyšsku zřízena škola pro
nevidomé děti a také rehabilitační zařízení. V Rize byla založena škola pro
nevidomé děti v roce 1872 a v roce 1877 byla tato škola přejmenována na Ústav
pro nevidomé. Jako učební osnovy jim sloužili osnovy německých lidových škol,
kde věnovali velkou pozornost hudbě a praktické výuce.
24
Eurydice. Upper secondary and post-secondary non-tertiary Education [online]. Poslední revize
30.10.2008 [cit. 15.1.2009]. Dostupné z: <http://eacea.ec.europa.eu/portal/page/portal/
Eurydice/EuryPage?country=LV&lang=EN&fragment=90>.
32
Vzdělávání mentálně postižených dětí začalo až v první čtvrtině
20.století. Právě vláda se snažila poskytnout vzdělání pro všechny děti už po 1.
světové válce.
Ve školách pro nevidomé neměli žádné učební pomůcky, žádné
učebnice ani učební osnovy. Nevidomé děti využívaly poznámky udělané pomocí
tisku z výšky.
Délka vzdělávání ve speciálních (tehdy ještě nazývaných zvláštních)
školách byla 6 až 7 let. Avšak během válečného období bylo vzdělávání dětí
s poruchami řeči velmi zanedbávané. Až do roku 1950 bylo speciální vzdělávání
téměř výhradně poskytováno v zařízeních pro neslyšící, nevidomé nebo pro
mentálně postižené děti. Děti s poruchami chování a s vývojovými poruchami
byly ignorovány až do roku 1970.
Na počátku 1990 byla založena tzv. rehabilitační centra, která
poskytovala vzdělávání a odbornou přípravu za účelem umožnění celoživotního
učení pro dospělé. Hlavním cílem těchto center bylo poskytovat a rozvíjet
možnosti nápravy pro osoby se zdravotním pojištěním aby jim pak následně bylo
umožněno získat vhodnou kvalifikaci pro určité povolání.
Nedávno začala změna integračního modelu. Byla přijata příslušná
legislativa, aby si školy mohly upravit samy vzdělávací osnovy pro děti se
speciálními vzdělávacími potřebami.
Jde o to, aby nebyly separovány od zdravých dětí, ale aby se s nimi, a díky nim,
mohly zařadit do společnosti.
V roce 2005 se Lotyšsko stalo členem Evropské agentury pro rozvoj
speciálního vzdělávání (European Agency for Development in Special Needs
Education - EADSNE), jehož cílem je podpořit a zlepšit integraci dětí se
speciálními potřebami do běžného vzdělávacího systému a poskytovat přístup
k informacím o metodice speciální pedagogiky shromážděné v evropských
zemích.
33
4.3.2. Sociální podpora pro rodiny s dětmi se speciálními
potřebami 25
Postižené děti dostávají od státu invalidní důchod, který je větší než
rodinné přídavky. Výše invalidního důchodu ovšem závisí na úrovni postižení.
Některé skupiny dětí a osob se zdravotním postižením mají právo používat
zdarma hromadnou dopravu. Internátní školy jsou financovány ze státního
rozpočtu a z části je možné pokrýt z tohoto rozpočtu také jídlo a oblečení žáků.
Veřejná státní sociální podpora pro rodiny s dětmi s postižením je složená
z rodinných přídavků a daňových úlev jako u rodin se zdravými dětmi.
Pokud se rodina stará o dítě se zdravotním postižením, dostává rodina od
státu měsíčně za toto dítě 150 LVL. V dodatku ale tkví, že rodina ještě dostává za
dítě se zdravotním postižením, které nedosáhlo 18 let, každý měsíc 75 LVL.
Přídavek pro péči o dítě se zdravotním postižením musí být přiděleno osobě, která
pečuje o dané dítě. Státní lékařská komise u postiženého dítěte vytvoří expertízu o
jeho zdraví a pracovní schopnosti a stanoví typ a míru postižení, poté vydá
stanovisko o nutnosti zvláštní péče ve vztahu k závažnosti fyzického a
psychického postižení. Také určuje dobu, po kterou je nutná zvláštní péče u
postiženého dítěte – poté končí nárok na tento přídavek, a nebo je tento přídavek
vyplácen až do doby, kdy dítě dosáhne 18 let věku.
Veškeré informace jsou uvedeny v Zákoně o státních sociálních
příspěvcích Lotyšské republiky a to ve Vládní vyhlášce č. 940 ze dne 13. prosince
2005 a č. 562 ze dne 26. července 2005.
25
Eurydice. Special Educational Support [online]. Poslední revize 30.10.2008 [cit. 17.1.2009].
Dostupné z: <http://eacea.ec.europa.eu/portal/page/portal/Eurydice/EuryPage?
country=LV&lang=EN&fragment=238>.
34
5. Litva
Litva je ze všech tří pobaltských států položená nejjižněji a je zároveň
největší a nejlidnatější. Byla okupována Sovětským svazem a nezávislost získala
prohlášením nezávislosti dne 11. března 1990.
Jde také o mladou nezávislou zemi, kde se rodinná a vzdělávací politika
ještě utváří a podle oficiálních zdrojů není ještě rodinná politika zcela na
optimálně vyvinuta. Veškeré informace jsem čerpala z oficiálních webových
stránek Ministerstva sociálního zabezpečení a práce (Ministry of Social Security
and Labour of the Republic of Lithuania), dostupných na www.socmin.lt. Dále
jsem pak čerpala z informativního portálu o evropském vzdělávání dostupného na
www.eurydice.org.
Hledání těchto informací bylo poněkud obtížnější, avšak ne tolik, jako při
hledání určitých informací o rodinné politice v Lotyšsku. Bohužel zde ale nemohu
uvést, jak často jsou dané informace aktualizovány a z jakého roku pocházejí,
protože na jejich stránkách neuvádějí ani rok zveřejnění a aktualizace.
Obrázek 3: Poloha Litvy
zdroj: www.euroskop.cz, 2009
35
Tabulka 5: Základní informace o Litvě
rozloha
65 200 km2
počet obyvatel
3 607 899
hlavní město
Vilnius
měna
litevský litas ( 1 LTL = 8,12 Kč )
tvorba HDP
57% služby, 33% průmysl, 10% zemědělství
počet žáků v primárním
149 642 žáků (2007)
vzdělávání
počet žáků v sekundárním
46 334 žáků (2006)
vzdělávání
Zdroj: www.euroskop.cz, www.zemepis.cz, Eurydice, 2009
5.1. Sociální podpora pro rodiny s dětmi
Litevský systém státní sociální podpory pro rodiny s dětmi je složen ze
dvou částí. První částí jsou dávky vyplácené rodinám bez ohledu na jejich příjmy
a majetek a druhou částí je sociální pomoc pro rodiny s dětmi s nízkými příjmy,
kde se výše finanční pomoci vypočítává podle toho, jaké má rodina příjmy.
O zlepšení systému sociální podpory pro rodiny s dětmi se snaží oblast
sociálně-ekonomická prostřednictvím snížení nezaměstnanosti, podpory profesní
činnosti, zvýšení zodpovědnosti rodiny za její blahobyt, vytvoření příznivých
podmínek pro rodiny při řešení bytové otázky, spolupráce rodinných dávek
s jinými formami pomoci a dalšími opatřeními, aby se zvýšilo aktivní zapojení na
trhu práce prostřednictvím vzdělávání.
Když vstoupil v platnost Zákon o finanční sociální pomoci pro rodiny
s nízkými příjmy a pro svobodné, začala Litva realizovat společný systém
finanční sociální pomoci, která je poskytována pouze rodinám s finančními
problémy.
Zákon
o
dětských
přídavcích,
přijatý
v roce
2004,
prošel
restrukturalizací, hlavně co se týče rodinných přídavků pro děti do 3 let a přídavků
pro rodiny vychovávající 3 a více dětí. Modernizace byla provedena za účelem
integrace reformy státního systému rodinných přídavků a příspěvků na sociální
zabezpečení pro všechny rodiny vychovávající děti.
Ke
zlepšení
poskytování
sociální
pomoci
dětem
a
rodinám
vychovávající děti, byl v roce 2006 k Zákonu o dětských přídavcích ustanoven
dodatek o finanční pomoci rodinám, které si osvojili děti, o zlepšení podmínek pro
36
děti v pěstounské péči, o vytvoření příznivějších podmínek pro cizince žijící
v Litvě a o péči o děti, jež jsou občany Litevské republiky.
Jedním z cílů zákona o sociální pomoci žákům, který byl přijat v roce
2006, je zajistit pomoc rodinám s nízkými příjmy a starajícím se o děti školního
věku v poskytnutí bezplatné stravy pro žáky a poskytování školních potřeb. Výše
státního podpůrného příjmu, tzv. SSI, kterou schválila vláda Litevské republiky,
se v současné době pohybuje v měsíční výši 350 LTL na osobu 26 .
Sociální dávky mohou být uhrazeny pouze v případě, že rodina či osoba
žijící samostatně mají trvalý pobyt v Litevské republice.
5.1.1. Rodinné dávky 27
Rodiny s nízkými příjmy a svobodné osoby mají podle zákona nárok na
tuto finanční sociální pomoc:
• Sociální dávky – ve výši 350 LTL jsou poskytnuty rodinám v případě, že jejich
měsíční příjem je nižší než je stupeň státem podporovaného příjmu.
• Vyrovnání nákladů za topení, teplou a studenou vodu se vyplácí pokud:
- náklady na vytápění užitných ploch v domácnosti nepřekračují stanovenou
normu 20% rozdílu mezi rodinným příjmem či příjmem svobodné osoby a
státem podporovaným příjmem rodiny (osoby);
- náklady na skutečné množství studené a odpadní vody nepřesahující
stanovenou normu 2% rodinných příjmů;
- náklady na skutečné množství horké a odpadní vody nepřesahující stanovenou
normu 5% rodinných příjmů.
Rodina má nárok na uhrazení těchto nákladů, když:
a) rodinní příslušníci jsou osoby s trvalým pobytem v Litevské republice;
b) hodnota majetku nepřesahuje stanovený standard, který je určena podle norem
určených pro bydlení a pozemky, stejně jako podle norem skutečného majetku,
finančních prostředků, cenných papírů a investičních vkladů;
26
Ministry of Social Security and Labour. Social assistance to families and children [online]. [cit.
17.1.2009]. Dostupné z: <http://www.socmin.lt/index.php?10980851>.
27
Ministry of Social Security and Labour. Support to low-income families and single persons
[online]. [cit. 18.1.2009]. Dostupné z: <http://www.socmin.lt/index.php?1325211818>.
37
c) rodinní příslušníci splňují alespoň jeden z těchto požadavků:
- jsou zaměstnaní a v období 3 měsíců pracovali nejméně dvě třetiny délky
pracovní doby a vypočítaná mzda pro ně není menší než minimum měsíční
mzdy nebo minimální hodinová sazba v poměru k odpracované době nebo
dokončené práce;
- nejsou zaměstnáni, protože studují; jsou v důchodovém věku a přijímají
penzi nebo dávky sociální pomoci; mají zdravotní postižení skupiny 1. nebo 2.;
jsou nezaměstnaní; pečují o člena rodiny; je to těhotná žena rodící do 70
kalendářních dnů;
d) matka nebo otec (poručník nebo pěstoun) pečují doma:
- o dítě mladší 3 let, které nenavštěvuje předškolní vzdělávání;
- o alespoň 1 dítě pod věk 8 let, které nenavštěvuje předškolní vzdělávání nebo
školu, pokud má rodina 3 a více dětí pod věk 14 let;
- o dítě předškolního věku, ale ne starší než 8 let, které nenavštěvuje předškolní
vzdělávání na doporučení doktora, nebo protože škola není zřízena v místě
jejich bydliště;
e) děti ve věku 16 až 18 let jsou zaměstnané nebo studují a jsou postižené; jsou
registrovány na úřadě práce; jsou to těhotné ženy.
Sociální dávky nebo kompenzace na náklady jsou poskytovány také
rozvedeným manželům žijícím odděleně a pečujícím o děti mladší 18 let, anebo
svobodné osobě pečující o děti mladší 18 let.
Jinými sociálními dávkami pro rodiny s dětmi jsou dětské dávky či dávky
pro děti vojáků v povinné vojenské službě, které mohou být podány ode dne
vzniku nároku. Pokud rodina zažádá později, pak tato dávka bude poskytnuta a
vyplácena ode dne, kdy vznikne nárok na tyto dávky, ale ne více než 12
předchozích měsíců.
Paušální jednorázové přídavky jsou poskytnuty na základě rozhodnutí
obce v případech chudoby, bezdomovectví, nemoci, zdravotního postižení,
přírodních katastrof a v dalších určitých případech, které mohou nastat u rodin i
jednotlivců.
.
38
5.1.2. Finanční vzdělávací podpora pro žáky 28
Sociální podpora je určena pro žáky z rodin s nízkými příjmy, kteří studují
na všeobecných vzdělávacích školách, odborných školách a jiných vzdělávacích
zařízeních (např. knihovny nebo kulturní střediska) a v primárním a sekundárním
vzdělávání se učí podle všeobecných vzdělávacích osnov.
Litva poskytuje dvě základní podpory pro žáky v primárním a sekundárním
vzdělávání:
• bezplatná strava :
- od začátku školního roku až do jeho konce;
- na základě žádosti v průběhu školního roku – od následujícího dne po přijetí
na školu, kdy přišla informace o rozhodnutí;
- v celodenních letních táborech organizovaných školou v průběhu letních
prázdnin a v průběhu posledního měsíce školního roku;
• žákovské dávky – poskytované před začátkem nového školního roku.
Dále mají žáci, v závislosti na rodinných příjmech, právo na:
1. bezplatný oběd, pokud měsíční příjem na člena rodiny je nižší než částka 1,5
státem podporovaných příjmů (dále jen SSI) – tato částka je 525 LTL;
2. zajištění provozního materiálu pro žáka, pokud měsíční příjem na každého
člena rodiny je nižší než částka 1,5 SSI – tato částka je 350 LTL;
3. bezplatnou snídani, pokud měsíční příjem na každého člena rodiny je nižší než
částka 1 SSI (350 LTL).
Vezmou-li se v úvahu životní podmínky rodin, pak může být žákům
poskytnuta sociální pomoc i v jiných případech, které jsou uvedené obcemi, a
které rozhodují o přidělení sociální výpomoci pro žáky:
1. bezplatný oběd, pokud měsíční příjem na každého člena rodiny je nižší než
částka 2 SSI (700 LTL);
2. bezplatná snídaně a oběd, pokud je měsíční příjem na každé člena rodiny nižší
než částka 1,5 SSI (525 LTL);
28
Ministry of Social Security and Labour. Social support for pupils [online]. [cit. 18.1.2009].
Dostupné z: <http://www.socmin.lt/index.php?-2068587091>.
39
Příspěvek na potřeby pro žáka ze sociálně slabé rodiny je poskytován
podle jeho individuálních potřeb. Avšak také se přihlíží k počtu žáků v rodině a k
potřebám, které mají k dispozici.
Státní sociální podpora na stravu pro žáky je financována ze státního
rozpočtu se speciálně cílenými dotacemi do obecních rozpočtů, obecnými
prostředky přidělenými ze státního rozpočtu pro Guvernérství krajské správy a pro
Ministerstvo školství a vědy, a z dalších prostředků získaných v souladu
s postupem stanoveným právními předpisy.
• Bezplatné vzdělávání na základních školách, které jsou zřízené státem či
obcemi.
• Doprava školními autobusy a ostatními dopravními prostředky je poskytnuta
žákům žijícím na venkově a žákům navštěvujícím 1. až 8. třídu na všeobecných
základních školách vzdálených od jejich místa bydliště více jak 3 kilometry.
V roce 2000 byl zahájen program zvaný Yellow School Bus Program, kde je
v rámci tohoto programu zajištěna doprava školními autobusy pro žáky, kteří
navštěvují školu sídlící více než 3 kilometry od jejich místa bydliště. V souladu
se zákonem o vzdělávání z roku 2003, musí mít všichni studující zajištěnou
dopravu do škol formou hromadné dopravy. A podle Zákona o zásadách
v dopravě, jsou poskytnuty všem žákům studentské průkazy, díky kterým jsou
jim poskytnuty slevy na jízdné.
• Ubytování na ubytovně dostává na žádost rodičů, pěstounů či poručníků ten
žák, který bydlí na jiném správním území, než sídlí základní škola, kterou
navštěvuje. Dané ubytování je plně hrazeno zřizovatelem školy. Pokud ale žáci
studují na odborné či jiné střední škole, pak si musí ubytování z části hradit
sami, zbytek je hrazen zřizovatelem školy.
• Stipendium a materiální podpora je studentům také nabízena, a to v souladu
s vládním nařízením. Studující mohou získat studentské přídavky pro sirotky,
sociální dávky, ale také dotace firem a jiných organizací 29 .
29
Eurydice. Lithuania (2006/07): Secondary and post-secondary non-tertiary education [online].
Poslední revize 30.10.2008. [cit. 18.1.2009]. Dostupné z: <http://eacea.ec.europa.eu/
portal/page/portal/Eurydice/EuryPage?country=LT&lang=EN&fragment=89>.
40
5.2. Státní podpora pro rodiny s dětmi se speciálními potřebami
5.2.1. Historický přehled speciální vzdělávací podpory 30
Speciální školy různých typů začaly být zakládány v 19. století. První
škola pro neslyšící děti byla založena v roce 1925. V roce 1945 byl schválen
zákon o povinném základním vzdělávání pro neslyšící.V roce 1927 Litevská unie
nevidomých založila ústav pro nevidomé v Kanaus, který v současné době slouží
jako středisko pro nevidomé a slabozraké děti. Poté, v roce 1975, byla ve Vilniusu
zřízena internátní škola pro nevidomé a zrakově postižené, která dnes slouží jako
Litevské centrum pro vzdělávání nevidomých a slabozrakých dětí.
Logopedická internátní škola, otevřená Šiauliai, byla otevřena v roce
1965. Tato škola vyučuje dnes jen děti s těžkými vadami řeči. Děti s menšími
vadami řeči jsou vyučované ve všeobecných základních školách za pomoci
logopedů.
Speciální škola pro děti s omezenou pohyblivostí začala fungovat
v roce 1974.
První škola pro duševně postižené děti byla založena až v roce 1931, a
to v důsledku velkého tlaku lékařů, učitelů a široké veřejnosti na litevskou vládu.
Podle litevské Národní koncepce školství z roku 1992, děti, které nemohou
studovat na běžných školách kvůli těžkým tělesným postižením nebo extrémně
těžké retardaci, musí být vzdělávány ve speciálních školách nebo doma. Zákon o
vzdělání z roku 1991 ustanovoval, aby se děti s postižením více integrovali do
běžných škol. Během posledních let se podařilo děti s postižením zařadit do
běžného vzdělávacího procesu. Od roku 1990 vzdělávací instituce začaly
poskytovat podporu pro žáky, kteří byly považováni za „nevychovatelné“.
Na základě rozhodnutí Rady EU o deklaraci o handicapovaných lidech
z roku 2003, parlament Litevské republiky prohlásil rok 2003 rokem postižených
osob.
Od roku 2000 do roku 2004 Ministerstvo školství a vědy a Severská rada
ministrů realizovala společný projekt „Škola pro všechny“, ve kterém bylo
30
Eurydice. Lithuania (2006/07): Special Education [online]. Poslední revize 30.10.2008
[cit. 19.1.2009]. Dostupné z: <http://eacea.ec.europa.eu/portal/page/portal/Eurydice/
EuryPage?country=LT&lang=EN&fragment=276>.
41
hlavním cílem optimalizovat vzdělávání pro děti a mládež se speciálními
vzdělávacími potřebami v rámci hlavního vzdělávacího proudu. A také zlepšení
odborné způsobilosti učitelů a školských pracovníků.
V roce 2004 Ministerstvo školství a vědy vyvinulo program pro vytvoření
pedagogicko-psychologických služeb v obcích. Během dvou let se tyto služby
zdvojnásobily. Dnes jsou tyto služby zřízeny v 53 obcích a spolupracují se
školami a jejich zřizovateli.
Ve stejném roce litevská vláda schválila program pro speciální
vzdělávání, jehož cílem je vytvořit příznivé podmínky a prostředí pro vzdělávání
osob se speciálními potřebami a pro zajištění dostupnosti kvalifikovaných učitelů
pro vzdělání těchto osob různých věkových skupin, které potřebují zvláštní
pomoc.
Nová a upravená verze litevského zákona o vzdělávání z roku 2003,
legitimuje poskytování kvalitního vzdělávání pro osoby se speciálními potřebami.
Jejím cílem a úsilím je realizace trvalé integrace žáků se speciálními potřebami,
aby základní a střední školy a gymnázia byly více otevřeny pro děti se speciálními
potřebami.
V Litvě děti se speciálními potřebami tvoří 10% z celkového počtu dětí
školního věku a z těch 10% se 89% učí spolu s dalšími zdravými dětmi
v integrovaných třídách.
5.2.2. Sociální a vzdělávací podpora pro děti se speciálními
potřebami 31
Vzdělávací instituce poskytují bezplatnou dopravu do i ze školy pro děti a
mládež s postižením až do věku 21 let. Tato podpora v dopravě ovšem není pro
děti s postižením, které docházejí na odborné a vysoké školy. Pokud žáci a
studenti se speciálními potřebami, kteří nejsou schopni docházet do speciálních
škol či jiných institucí speciální pedagogiky každý den, pak mají nárok na
bezplatné ubytování v internátních školách.
31
Eurydice. Lithuania (2006/07): Special Education [online]. Poslední revize 30.10.2008
[cit. 19.1.2009]. Dostupné z: <http://eacea.ec.europa.eu/portal/page/portal/Eurydice
/EuryPage?country=LT&lang=EN&fragment=276>.
42
Rodinná podpora pro rodiny se zdravotně postiženými dětmi, která je
v souladu s právními předpisy, zahrnuje poskytnutí dotovaného bydlení, úhradu
na náklady v dopravě, příspěvky na výdaje za pohonné hmoty, elektřinu, telefon a
za užití veřejných služeb. Také se to týká státního sociálního pojištění, invalidních
důchodů a dávek na ošetřování pro zdravotně postižené děti.
5.2.3. Materiální a finanční podpora pro děti se speciálními
potřebami 32
• Technické pomůcky
Jsou poskytovány a upravovány zdarma pro děti a osoby těžce zdravotně
postižené, patřící do 1.skupiny. Pro ostatní děti s postižením je přispíváno od
státu 1 500 LTL. Nárok na náhradu pro elektrické invalidní vozíky má dítě
právo jednou za 8 let, kdy jim stát přispívá 95% částky z celkové ceny.
Osoby se sluchovým postižením, na které se vztahuje povinné zdravotní
pojištění, mají nárok na získání podpory pro neslyšící. Dospělí mají nárok na
jedno naslouchátko a děti do 12 let mají nárok na jedno až dvě naslouchátka,
dle potřeby.
Tyto pomůcky jsou jim bezplatně poskytovány jednou za 5 let. Základní cena
za ortopedické položky je uhrazena státem. Co se týče úpravy prostor pro
pohybově postižené, pak obce mohou použít 80% ze státního rozpočtu a 20%
z obecního rozpočtu na tyto úpravy.
• Finanční příspěvky na spotřební materiál
Speciální potřeby pro neustálé ošetřování (pro děti a mládež mladších 24 let)
jsou hrazeny částkou 2,5 základní invalidní podpory a u ostatních osob je to 1,5
základní invalidní podpory. U dětí do 24 let věku se zvláštní potřebou
ošetřování, je to částka o jedné základní invalidní podpoře a u ostatních osob je
to půl částky invalidní podpory. Také se poskytují příspěvky na náklady
pořízení auta a jakož i na jeho technickou úpravu a dále na náklady na dopravu.
32
Ministry of Social Security and Labour. Major special needs established for disabled
people [online]. Poslední revize 2008 [cit. 19.1.2009]. Dostupné z:
<http://www.socmin.lt/index.php?-1390455618>.
43
Finanční pomoc pro studenty se zdravotním postižením se pohybuje ve výši
50% měsíčních dávek státního sociálního pojištění a studentům, jejichž
studium je částečně financováno státem, je poskytnuta měsíční dávka rovnající
se 3,2 životního minima schválené vládou Litevské republiky.
44
6. Česká republika
Česko, oficiální název Česká republika, je vnitrozemský demokratický
stát v čele s prezidentem, ležící ve střední Evropě. Česko spojené se Slovenskou
republikou existovalo dlouhá desetiletí, avšak samostatným nezávislým státem se
stalo až 1. ledna 1993.
Údaje o státní podpoře pro rodiny s dětmi jsem čerpala hlavně ze
stránek Ministerstva práce a sociálních věcí dostupných na www.mpsv.cz v sekci
Rodina, Státní sociální podpora a Sociální služby, a dále pak z informativních
stránek o evropském vzdělávání dostupných na www.eurydice.org. Dále jsem
chtěla využít informace z webových stránek Ministerstva školství, mládeže a
tělovýchovy dostupných na www.msmt.cz, avšak nemohla jsem najít informace,
které bych využila v této práci a jejich webové zpracování mi nepřipadalo příliš
přehledné, stejně jako u webových stránek Lotyšské republiky.
Obrázek 4: Poloha České republiky
zdroj: www.euroskop.cz, 2009
Tabulka 6: Základní informace o České republice
78 866 km2
10 246 178
Praha
koruna česká (CZK)
54,5% služby, 41,8% průmysl, 3,7%
tvorba HDP
zemědělství
počet žáků v primárním vzdělávání
888 000 žáků (2008)
počet žáků v sekundárním vzdělávání 533 940 žáků (2008)
Zdroj: www.euroskop.cz, www.zeměpis.cz, Eurydice, 2009
rozloha
počet obyvatel
hlavní město
měna
45
6.1. Sociální podpora pro rodiny s dětmi 33
Zákon č. 117/1995 Sb., platný i pro rok 2009, upravuje státní sociální
podporu, ve znění pozdějších předpisů. Nárok na státní sociální dávky mají
fyzické osoby a spoluposuzované osoby, které mají trvalé bydliště v České
republice, nebo jsou občany Evropské unie. Systém Zákona o státní sociální
podpoře vidí rodinu jako soužití rodičů a nezaopatřených dětí ve společné
domácnosti. Za nezaopatřené dítě se považuje dítě až do konce povinné školní
docházky, tedy do 15 let, a dále takové dítě, které se připravuje na své budoucí
povolání a to na střední nebo vysoké škole, nebo jde o postižené dítě, avšak
nejdéle do věku 26 let. Pokud rodina žádá o příspěvek na bydlení, pak jsou
společně posuzovány všechny osoby, které mají na dané adrese trvalé bydliště.
Když rodina žádá o určité dávky, kde se vyžaduje uvést příjmy rodiny, pak se
testuje pouze tzv. rozhodný příjem rodiny, nikoliv jejich majetek. Rozhodný
příjem je čistý příjem, po odečtení pojistného a sociálního zabezpečení, příspěvku
na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a také
po odečtu daně z příjmu.
V závislosti na příjmu rodiny jsou poskytovány přídavky na děti, sociální
příplatky nebo příspěvek na bydlení. Když rodina žádá o rodičovský příspěvek,
dávku pěstounské péče nebo o porodné, pak není příjem rodiny považován za
podstatný. Do příjmů rodiny jsou započítávány příjmy ze závislé činnosti, příjmy
z podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, dávky nemocenského a
důchodového zabezpečení a podpora v nezaměstnanosti nebo také příjmy z ciziny.
Žádost o dávky, tiskopisy předepsané MPSV, rodiny podávají na
kontaktních místech příslušných úřadů práce a to v místě jejich trvalého bydliště.
Životní minimum určuje výši určitých dávek a také nárok rodiny na dávku.
33
Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí. [online]. [cit.26.1.2009]. Dostupné z:
<http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/obecne>.
46
Tabulka 7: Částka životního minima ( platná od 1. ledna 2007)
jednotlivec
první dospělá osoba v domácnosti
každá další dospělá osoba
nezaopatřené dítě
do 6 let
6 - 15 let
15 - 26 let
Zdroj: MPSV Odbor 21, 2009
Životní minimum člena rodiny (za měsíc)
3 126 Kč
2 880 Kč
2 600 Kč
1 600 Kč
1 960 Kč
2 250 Kč
Podle nepříznivých sociálních událostí, ve kterých se rodina ocitá, se určuje výše
dávek. Čím více je v rodině negativních sociálních situací, tím více sociálních
dávek mohou dostávat.
Ministerstvo práce a sociálních věcí uvedlo do provozu tzv. zelené
linky, které slouží nejen rodinám. Jde o hlasový informační systém, který slouží
občanům z celé České republiky 24 hodin denně a to zdarma z pevných linek a
jehož úkolem je podávat informace o dávkách státní sociální podpory. Telefonní
číslo je 800 189 810.
6.1.1. Rodinné dávky 34
Zákon o státní sociální podpoře č. 117/1995 Sb. ve znění pozdějších
předpisů, upravuje systém státní sociální podpory a poskytuje tak následující
dávky:
• přídavek na dítě
Cílem tohoto přídavku je pomoci pokrýt náklady, které jsou spojené
s výchovou a výživou nezaopatřených dětí. „Nárok na tento přídavek má
nezaopatřené dítě, které žije v rodině, jejíž rozhodný příjem je nižší než
2,4násobek částky životního minima rodiny. Pro nárok na dávku se posuzuje
34
Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí. Státní sociální podpora [online].
[cit. 26.1.2009]. Dostupné z: <http://portal.mpsv.cz/soc/ssp>.
47
příjem za předchozí kalendářní rok, za příjem se považuje i rodičovský
příspěvek 35 “.
Tabulka 8: Výše přídavku na dítě
věk nezaopatřeného
dítěte v rodině
do 6 let
od 6 do 15 let
od 15 do 26 let
Zdroj: MPSV Odbor 21, 2009
výše přídavku na dítě za měsíc
500
610
700
Tabulka 9: Částka životního minima a hranice rozhodného příjmu
úplná rodina (oba
rodiče) s počtem
nezaopatřených dětí
životní minimum
hranice rozhodného příjmu v Kč měsíčně
rodiny v Kč
pro nárok na přídavek na dítě
(2,4x životního minima rodiny)
16 992
21 696
26 400
31 800
jedno dítě do 6 let
7 080
dvě děti 5 a 8 let
9 040
tři děti 5, 8 a 12 let
11 000
čtyři 5, 8, 12 a 16 let
13 250
Zdroj: MPSV Odbor 21, 2009
• Sociální příplatek
Je určen pro rodiny s nízkými příjmy a nárok na něj má pouze rodina, která
pečuje o nezaopatřené dítě. Příjem rodiny je vypočítáván za kalendářní čtvrtletí
(do příjmu rodiny se započítává i rodičovský příspěvek a přídavek na dítě) a
stanovenou hranici příjmů v rodině nesmí překročit 2násobek životního
minima.
Výše dávky je závislá nejen na příjmu rodiny, ale i na dalších rodinných
situacích. Např. když rodina pečuje o dítě těžce zdravotně postižené, sami
rodiče jsou postižení, jde o osamělé rodiče nebo rodinu, jejíž dítě studuje na
střední škole v denní formě studia nebo na vysoké škole v prezenční formě
studia.
35
Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí. Přídavek na dítě [online].
[cit 26.1.2009]. Dostupné z: <http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/prid_na_dite>.
48
Tabulka 10: Výše sociálního příplatku podle věku dítěte a rozhodného příjmu
úplné rodiny v násobcích životního minima v Kč měsíčně (bez dalších sociálních
situacích)
věk
Sociální příplatek při příjmu rodiny v předchozím
nezaopatřeného
kalend.čtvrtletí
dítěte
1násobek živ.min. 1,6násobek živ.min.
2násobek živ.min.
do 6 let
800 Kč
320 Kč
0 Kč
od 6 do 15 let
980 Kč
392 Kč
0 Kč
od 15 do 26 let
1 125 Kč
450 Kč
0 Kč
Zdroj: MPSV Odbor 21, 2009
• Příspěvek na bydlení
Přispívá na pokrytí nákladů na bydlení pro rodiny či jednotlivcům s nízkými
příjmy. Výše příspěvku je závislá na příjmu rodiny za předchozí kalendářní
čtvrtletí, kam se započítává o rodičovský příspěvek i přídavek na dítě. Na tento
příspěvek má nárok ten, kdo vlastní byt nebo je jeho nájemcem, a který je
v bytě přihlášen k trvalému pobytu, jestliže 30% (v Praze 35%) příjmů rodiny
nestačí k pokrytí nákladů na bydlení a zároveň těchto 30% (v Praze 35%)
příjmů rodiny je nižší než příslušné normativní náklady stanovené zákonem.
• Dávky pěstounské péče
Tyto dávky jsou určené pro rodiče, kteří pečují o dítě svěřené do pěstounské
péče a o které se biologičtí rodiče nechtějí nebo nemohou starat. S výjimkou
sociálního příplatku, mohou pěstouni získat i další dávky státní sociální
podpory.
• Příspěvek na úhradu potřeb dítěte
Tato dávka se vyplácí dítěti v pěstounské péči a po jejím skončení (po 18. roce
věku, nejdéle však do 26 let), pokud dítě zůstane nezaopatřené a ve společné
domácnosti s bývalým pěstounem. Výše příspěvku je 2,3násobek životního
minima dítěte. Pokud je dítě zdravotně postižené, pak se příspěvek zvyšuje.
• Odměna pěstouna
Jde o dávku, která je vyplácena pěstounovi pečujícímu o cizí dítě. Výše
odměny je stejná jako výše životního minima jednotlivce za každé svěřené dítě.
Pokud ale pěstoun pečuje o tři děti či jedno svěřené dítě se zdravotním
49
postižením, pak je výše odměny pro pěstouna 5,5násobek životního minima
jednotlivce, přičemž za každé další svěřené dítě se odměna zvyšuje.
• Příspěvek při převzetí dítěte
Jde o jednorázovou dávku, která je vyplacena pěstounovi na nákup potřebných
věcí pro dítě, které mu bylo svěřené. Výše příspěvku je pevně stanovena a liší
se podle věku dítě. Dítě svěřené do pěstounské péče dostává 8 000 Kč, od 6 do
15 let 9 000 Kč a dítě od 15 do 18 let dostává 10 000 Kč.
• Příspěvek na zakoupení motorového vozidla
Je určen pro pěstouna, který má svěřené do své péče nejméně 4 děti.
Podmínkou ovšem je, že pěstoun toto vozidlo nesmí používat pro výdělečnou
činnost. Výše příspěvku je 70% pořizovací ceny vozidla, resp. ceny opravy
vozidla, avšak do maximální výšky 100 000 Kč 36 .
• Pomoc v hmotné nouzi
Tento příspěvek je uveden v zákoně o pomoci v hmotné nouzi č. 111/2006 Sb.
a je poskytován rodině, která nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a
majetkové poměry rodině neumožňují uspokojení základních životních potřeb
všech rodinných členů. Pomoc v hmotné nouzi je řešen těmito dávkami:
- příspěvek na živobytí – při dluhu na výživném, při částce existenčního minima
- doplatek na bydlení – řeší nedostatek příjmu k uhrazení nákladů na bydlení
- mimořádná okamžitá pomoc - živelná pohroma, větrná pohroma, ekologická
havárie, požár, nedostatek prostředků k nákupu nebo opravě předmětů
dlouhodobé potřeby 37 .
6.1.2. Sociální služby 38
Česká republika jako stát poskytuje tři typy aktivit k podpoře rodiny.
Jsou jimi:
36
Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit. 30.1.2009]. Dostupné z:
<http://www.mpsv.cz/cs/2>.
37
Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí. Pomoc v hmotné nouzi [online].
[cit. 30.1.2009]. Dostupné z: <http://portal.mpsv.cz/soc/hn>.
38
Ministerstvo práce a sociálních věcí. [online]. [cit.1.2.2009]. Dostupné z:
<http://www.mpsv.cz/cs/4#fpr>.
50
1. sociální služby
Cílem je pomoc a podpora jednotlivým členům rodiny a/nebo rodině jako
celku při nepříznivé sociální situaci.
Základní druhy sociálních služeb ČR:
• sociální poradenství (pro manžele a rodiny, pro osoby se zdravotním
postižením);
• služby sociální péče (osobní asistence, odlehčovací služby, centra denních
služeb);
• služby sociální prevence (telefonická krizová pomoc, azylové domy, domy na
půl cesty, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi).
2.služby na podporu fungující rodiny
V této službě jde o prevenci a podpůrnou podporu, která usnadňuje a posiluje
partnerské a manželské soužití a rodičovství, a také podporuje rodiny při
harmonizaci práce a péče o rodinu. Jde například o centra pro rodinu, družiny a
kluby, podporu v oblasti slučitelnosti profesních a rodinných rolí atp.
6.2. Vzdělávací podpora pro rodiny s dětmi 39
Základní vzdělání v České republice je bezplatné, s výjimkou soukromých
a církevních škol, které nejsou organizovány státními orgány.
Zdravotní pojištění děti, žáci a studenti, až do věku 26 let, platit nemusí.
Obecně platí, že rodiny s dětmi jsou finančně podporovány ze tří zdrojů: z
Ministerstva práce a sociálních věcí prostřednictvím různých dávek, z rozpočtu
Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy prostřednictvím příspěvků na
některé služby (strava, ubytování, zájmové činnosti apod.). Pokud jde o rodiny
s nízkými příjmy, pak jsou jim v rámci rozpočtu školy, sníženy poplatky nebo
jsou zcela osvobozeny od placení různých služeb.
39
Eurydice. Česká republika (2007/08): Základní vzdělávání [online]. Poslední revize
30.10.2008. [cit. 1.2.2009]. Dostupné z: <http://eacea.ec.europa.eu/portal/page/portal/Eurydice/
EuryPage?country=CZ&lang=CS&fragment=86>.
51
Podpora z Ministerstva práce a sociálních věcí vychází z životního minima
pro rodiny. Výše podpory je závislá na počtu dětí a jejich věku. V rodině dítě
dostává příspěvky již od narození až do věku 15 let, pokud se po skončení
povinné školní docházky se dále vzdělává, pak je dostává až do 26 let v rámci
přípravy na budoucí povolání. Dávky pro děti nejsou poskytovány komplexně, ale
v závislosti na příjmu rodiny. Je-li příjem rodiny čtyřnásobně vyšší, než je životní
minimum, pak rodina nemá nárok na žádné přídavky. Na druhé straně, pokud je
příjem rodiny nižší než 2,2 násobek životního minima, pak rodina dostává navíc
včetně rodinných přídavků, také sociální přídavky na dítě. Od ledna 2008 mají
rodiny nárok na přídavek na dítě, pokud je jejich příjem nižší než 2,4 násobek
životního minima, a na sociální dávky, pokud je jejich příjem nižší než
dvojnásobek životní úrovně. Zároveň jeden z rodičů může čerpat nároky na
daňové úlevy. Tato částka byla zvýšena v roce 2008.
Žáci a studenti mají nárok na slevu v dopravě, pokud dojíždějí do školy.
Ve věku mezi 6 a 15 lety mají nárok na poloviční slevu z normálního jízdného,
studenti ve věku 15 až 26 let, mají od prosince 2008 nárok na 45% slevu
v jízdném.
Žákům prvních ročníků a dětem v přípravných ročnících jsou poskytnuty
bezplatně učebnice a učební texty, které nemusejí na konci školního roku vracet,
za to žáci z vyšších tříd základního vzdělávání tyto učebnice a učební texty, které
jsou jim rovněž poskytnuty zdarma, musí vrátit a to nejpozději do konce školního
roku.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy formou dotací přispívá
škole a školským zařízením i na výdaje, které nejsou přímo spojené se
vzděláváním.
Jde o stravování, které škola poskytuje ve školních jídelnách nebo jiných
organizacích. Část stravy je pro žáky a studenty hrazena školami a část jejich
rodinami. Cena stravování je dána vyhláškou 40 .
40
Eurydice. Vyšší sekundární a postsekundární neterciární vzdělávání[online]. Poslední revize
30.10.2008 [cit. 1.2.2009] Dostupné z: <http:eacea.ec.europa.eu/portal/page/portal/
< Eurydice/EuryPage?country=CZ&lang=CS&fragment=118>.
52
6.3. Státní podpora pro rodiny s dětmi se speciálními potřebami
6.3.1. Historický přehled speciální vzdělávací podpory 41
Podpora zdravotně postiženým dětem sahá až do roku 1786, kdy byl
v Praze založen pražský ústav pro hluchoněmé. Tento ústav byl pátou institucí
svého druh v Evropě v té době a vyučování v něm probíhalo ve znakovém jazyce,
ale byli tam i studenti, kteří se naučili artikulaci. Do konce 19.století bylo
v Čechách a na Moravě 7 ústavů pro děti a osoby s postižením. První instituce pro
nevidomé děti byl založen v roce 1807 v Praze Hradčanech a v průběhu 19.století
v Čechách vznikly další 3 takovéto ústavy.
První školy pro děti s mentálním postižením se zakládaly až na konci
19.století a v rámci škol se vyvíjela disciplína zvaná pedologie, která se zabývala
vývojem dětí. Z počátku byly organizovány ve formě oddělených tříd, které byly
připojeny k základním školám. V Čechách se 1. třída tohoto typu objevila
v obecné dívčí škole, byla nazývána pomocnou třídou. Tento název byl změněn a
dnes se tyto školy či třídy nazývají speciální.Děti s postižením se na těchto
školách učili nejen mravní a náboženské výchově, ale i různým řemeslům jako je
šití či pletení nebo i zemědělství, aby byly schopni se uživit až dospějí. Do roku
1918 se postupně otevřelo okolo 44 pomocných tříd.
V roce 1871 byl v Praze založen Ústav pro idioty, po kterém dále
následuje Pedologický institut a Spolek pro péči o slabomyslné.
V roce 1869 zákon ustanovoval zakládání vzdělávacích institucí, které
by poskytovaly kvalifikované vzdělání učitelům pro děti neslyšící, němé a slepé.
Až v roce 1923 ustanovovala novela zákona zajištění vzdělávání učitelů zaměřené
na mentálně postižené. Rok 1928 byl rokem, kdy byly vydávány první speciální
učební osnovy a vzdělávací postupy pro děti se zdravotním postižením. Pak
následovala povinná docházka pro děti z pomocných škol, což vedlo k nárůstu
počtu pomocných škol.
V meziválečném období se vytvořila pevná síť, která umožnila další
rozvoj speciálních škol. Po druhé světové válce až do roku 1989 byl vzdělávací
systém organizován podle zákona z roku 1948 o Základním nařízení komplexního
41
Eurydice. Podpora osob se speciálními vzdělávací potřebami [online]. Poslední revize
30.10.2008 [cit. 2.2.2009]. Dostupné z: <http://eacea.ec.europa.eu/portal/page
/portal/Eurydice/EuryPage?country=CZ&lang=CS&fragment=361>.
53
vzdělávání, kde byly pomocné školy odděleny od základních škol se zdravými
dětmi.
Od roku 1978 bylo umožněno žákům vyžadujícím zvláštní péči
dosáhnout úrovně primárního a sekundárního vzdělávaní, což se ale netýkalo dětí
s duševní poruchou. Byla také vyvinuta odborná učiliště, kde tyto děti byly
vyškoleny manuálním profesím. Existovaly také školy pro neslyšící, pro děti
s poruchami sluchu, školy pro nevidomé i pro slabozraké. Pro každý typ školy
byly ustanoveny zvláštní osnovy.
Až do poloviny roku 1980 nebyl používán znakový jazyk pro děti
sluchově postižené. Ještě za dob komunismu byly znevýhodněné děti a žáci
s těžkým mentálním postižením, děti hluché a slepé považovány za nevzdělatelné
a z tohoto důvodu byly osvobozeny od školní docházky. Až po pádu komunismu,
v roce 1990 byly provedeny změny, které umožňovaly integraci dětí se
speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol, zlepšení diagnostiky a
identifikace speciálních vzdělávacích potřeb, speciální programy pro děti
s těžkým mentálním postižením, aktualizace učebních osnov pro žáky se
speciálními vzdělávacími potřebami, rozšíření nabídky vzdělávacích programů,
zřízení speciálních pedagogických center, které nabízejí specializované služby
nejen pro děti postižené a integrované, ale také pro jejich rodiče a ostatní učitele,
vytvoření tzv. „praktických škol“, kde jsou vzdělávány děti s těžkým mentálním
postižením v jednoduchých typech prací, aby byly alespoň z části samostatné
apod.
Tento vývoj a snahy skončily s novým školským zákonem, který vstoupil
v platnost 1. ledna 2005. V průběhu roku 2008 se připravovala finální verze
rámcového vzdělávacího programu pro speciální základní školy pro děti s těžkým
mentálním postižením nebo pro děti s více postiženími anebo také pro děti autisty.
Zvýšená pozornost je také věnována romským dětem, které tvoří velkou část
sociálně znevýhodněných dětí.
6.3.2. Definice osob se speciálními potřebami
Podle nového školského zákona jsou za osoby se speciálními
vzdělávacími potřebami považovány osoby s mentálním a tělesným postižením,
zrakovými, sluchovými a řečovými postiženími, ale také osoby s autismem a
54
osoby s opožděným vývojem chování a učení. Jde také o osoby s vážným
poškozením zdraví, dlouhodobě nemocné i osoby ohrožené jejich sociálním
postavením.
Identifikace a přesná diagnóza speciálních vzdělávacích potřeb žáků je
určována odborníky ve pedagogicko-psychologických poradnách nebo ve
speciálních pedagogických centrech. Pokud žáci mají i zdravotní postižení, pak se
také přihlíží k lékařskému doporučení.
6.3.3. Sociální podpora pro rodiny s dětmi se speciálními
potřebami
Finanční podpora pro děti s postižením je stejná jako u systému finanční
podpory pro rodiny se zdravými dětmi. Podpora se liší v závislosti na věku dítěte
a na finanční situaci rodiny.
Podle Zákona o státní sociální podpoře č. 117/ 1995, jsou rodinám
s postiženými dětmi poskytovány ještě tyto příspěvky:
-
rodičovský příspěvek – od 1.1.2009 se vyplácí rodinám, které pečují o
postižené dítě do 10 let věku.
-
Sociální dávky – liší se podle druhu postižení
V souladu se Zákonem o sociálních službách č. 108/2006, může rodič
s postiženým dítětem požádat o příspěvek na péči na příslušném kontaktním místě
nebo na úřadě práce. Měsíční částka se pohybuje v rozmezí od 3 000 Kč až do
11 000 Kč.
V rámci sociální péče osoby se zdravotním postižením získávají finanční
výhody, bezplatné půjčky a nepravidelné dávky. Finanční výhody jsou
poskytovány například na úpravy bytů, na nákup aut a na jejich provoz, zvláštní
podpora na odstranění, snížení nebo překonávání následků způsobené zdravotním
postižením. V závislosti na typu a rozsahu zdravotního postižení mohou dostat
děti i osoby se zdravotním postižením karty pro postižené – TP (karta pro tělesně
postižené) a ZTP (karta pro těžce tělesně postižené). Tato karta jim dává výhodu
cestovat zdarma v integrované veřejné městské dopravě nebo je jim na základě
předložení této karty poskytnuta podstatná sleva na ostatní druhy veřejné dopravy.
55
V rámci školského zákona musí školy poskytnout dětem se zdravotním
postižením speciální didaktické a náhradní pomůcky zdarma 42 .
Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 182/1991 Sb., kterou
provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů ČR
v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, ustanovuje podmínky, za
kterých jsou poskytovány dávky státní sociální podpory pro osoby se zdravotním
postižením.
Tyto dávky se poskytují osobám s trvalým pobytem v ČR, migrujícím
pracovníkům členských států EU a jejich rodinným příslušníkům a dále občanům
členského státu EU a jejich rodinným příslušníkům, kteří jsou hlášeni na území
ČR déle jak tři měsíce.
Jedná se například o dávky typu příspěvku na úpravu bytu, na
zakoupení motorového vozidla, na individuální dopravu nebo na úhradu za
užívání bezbariérového bytu. 43
Vedle dávek sociální péče se poskytují také:
-
mimořádné výhody (průkazy TP, ZTP a ZTP/P)
-
bezúročné půjčky
6.3.4. Sociální služby pro děti se speciálními potřebami 44
Pro rodiny s dětmi je prostřednictvím sociálních služeb zajištěna pomoc
při péči o postiženou osobu, dále stravování, ošetřování, poskytování informací,
pomoc s výchovou, ubytování, psychoterapie a socioterapie a pomoc při zajištění
chodu domácností. Cílem těchto služeb je také podpora rozvoje a zachování
stávající soběstačnosti uživatele.
Tyto sociální služby jsou poskytovány a financovány obcemi a kraji,
nestátními neziskovými organizacemi a fyzickými osobami, v neposlední řadě
42
Eurydice. Podpora osob se speciálními vzdělávacími potřebami [online]. Poslední revize
30.10.2008 [cit. 5.2.2009]. Dostupné z: < http://eacea.ec.europa.eu/portal/page/
portal/Eurydice/EuryPage?country=CZ&lang=CS&fragment=361>.
43
Vyhláška č. 182/1991 Sb. ze dne ze dne 26. dubna 1991, kterou se provádí zákon o sociálním
zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním
zabezpečení. [cit. 9.2.2009]. Dostupné z: <http://projekty.osu.cz/metakor/dok/vyhlaska182_1991.pdf>.
44
Ministerstvo práce a sociálních věcí. Sociální služby [online]. [cit. 5.2.2009].
Dostupné z: <http://www.mpsv.cz/cs/9 - Sociální služby>.
56
také Ministerstvem práce a sociálních věcí. Co se týče o poskytování těchto a
dalších sociálních služeb, které jsem tu neuvedla, protože nespadají do podpory
pro rodiny s dětmi, tak o ně musí člověk sám zažádat na příslušných úřadech.
Se vstupem ČR do EU se dostalo České republice možnosti využívat
finančních prostředků z Evropského sociálního fondu. Dále se pak snaží zvyšovat
odbornost a kvalitu sociálních služeb neustálým vzděláváním svých zaměstnanců
a podporovat a pomáhat skupinám, které jsou ohroženy sociálním vyloučením.
1. Sociální poradenství
Sociální poradenství se dělí na základní a odborné a je bezplatné. Základní
poradenství je součástí všech sociálních služeb. Podává informace, které jsou
potřebné k řešení situace osob, jež se ocitli v nepříznivé sociální situaci.
Odborným poradenstvím máme na mysli poradenství, kde jsou zahrnuty poradny
manželské a rodinné, občanské, sociálně právní poradenství pro osoby se
zdravotním
postižením,
ale
i
sociální
práci
s osobami
společensky
nepřizpůsobivými.
2. Sociálně zdravotní služby
Zajišťují a napomáhají k psychické a fyzické soběstačnosti osob. Pomáhají
osobám, které potřebují pomoc druhé osoby při každodenních úkonech. Je jim
poskytnut pobyt v zařízeních sociálních služeb nebo zdravotnických zařízeních,
kde jsou zdravotnické úkony hrazeny z fondů veřejného zdravotního pojištění.
3. Sociální rehabilitace
Sociální rehabilitací se myslí soubor specifických činností, které jsou
zaměřeny na nácvik potřebných dovedností pro zdravotně postižené osoby, jejichž
cílem je dosažení samostatnosti a soběstačnosti s ohledem na jejich zdravotní stav
4. Osobní asistence
V předem dohodnutém čase a rozsahu poskytuje osobní asistent pomoc
osobám se zdravotním postižením a to v situacích, jež vyžadují pomoc jiné osoby
a v jejich přirozeném prostředí. Služba osobního asistenta je placená služba, která
je z části hrazená státem.
57
5. Pečovatelská služba
Je poskytována ve specializovaných zařízeních s pečovatelskou službou a to
dětem a osobám se zdravotním postižením a seniorům, jejichž situace vyžaduje
pomoc jiné osoby. Je poskytována za úplatu, ale bezplatná je pro rodiny
s nezaopatřenými dětmi v hmotné nouzi a rodinám, ve kterých se narodily
současně tři nebo více dětí.
6. Podporované bydlení
Jde o placenou sociální službu a cílem je
domácnosti.
Poskytuje
výchovné,
vzdělávací
pomoci při zajištění chodu
a
aktivizační
činnosti
a
ambulantní
služby
ve
zprostředkovává kontakt se společenským prostředím.
7. Centra denních služeb
Centra
denních
služeb
vykonávají
placené
specializovaných zařízeních pro osoby se zdravotním postižením a seniorům,
když se ocitnou v nepříznivé sociální situaci a hrozí jim sociální vyloučení. Tato
služba je také poskytnuta rodinám, které pomáhají jejich dětem zajistit výchovné,
vzdělávací a aktivizační činnosti.
8. Denní a týdenní stacionáře
Denní stacionáře nabízejí svým
klientům, tedy osobám se zdravotním
postižením a seniorům, ambulantní služby. U týdenních stacionářů jde o pobytové
služby ve specializovaných zařízeních nejen pro seniory, ale hlavně také pro
osoby se zdravotním postižením, které vyžadují pravidelnou pomoc jiné osoby. U
těchto sociálních služeb se jedná o placené služby.
10. Telefonická krizová intervence
Jde o soubor metod a technik krizové práce s klientem, který se nachází
v zátěžové, nepříznivé a ohrožující situaci.
11. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež
Toto zařízení poskytuje dětem a mládeži, které se ocitly v ohrožení sociálním
vyloučením,
ambulantní služby a to bezplatně. Je určena pro rizikové a
58
neorganizované děti a mládeži, které jsou ohroženy patologickými jevy. Aby
mohli s nimi pracovníky těchto zařízení navázat spojení, nabízejí jim volnočasové
aktivity
12. Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi
Jde opět o bezplatné ambulantní služby poskytované rodině s dítětem,
u
kterého hrozí snížení vývoje v důsledku dlouhodobé obtížné sociální situace,
kterou rodiče nedokáží sami, a bez cizí pomoci, vyřešit.
59
7. Komparace státní podpory pro rodiny s dětmi
Každý stát a jeho rodinná politika má určitý systém podpory rodin. V zásadě
můžeme podle příbuznosti cílů a nástrojů určit, že Estonsko se řídí z velké části
univerzalistickým systémem, který poskytuje státní podporu všem rodinám a to
nezávisle na tom, zda to potřebují. V určitých bodech také zasahuje do sociálně
tržního systému, který je typický pro Lotyšsko, Litvu a Českou republiku. Státní
podpora rodin v sociálně tržním systému je poskytována podle příjmu rodiny a na
minimální úrovni jednotlivých potřeb rodiny. Důležitou roli také hraje to, že vláda
dává velké pole působnosti i nestátním organizacím.
Ve všech těchto čtyřech zemí byly zřízeny systémy poskytování finanční
pomoci žákům a studentům z prostředků státního rozpočtu, ale jejich podmínky,
jimiž se poskytování vzdělávací pomoci řídí, a úrovně vzdělání, které jsou k
dispozici, se v jednotlivých zemích liší. Přímá a nepřímá státní pomoc, kterou
poskytují všechny mnou porovnávané země, neznamená jen poskytování finanční
pomoci rodinám a jejich dětem, ale zároveň je zde možnost ji jako motivaci
k pokračování studia po absolvování povinné školní docházky.
V pobaltských státech i v České republice je přímá státní finanční sociální
i vzdělávací pomoc studentům součástí veřejných investic do vzdělávání, aby tak
přispěli k rovnosti v poskytování vzdělání a minimalizovali diferenciaci a
individualizaci. Ale není možné, aby každá země poskytovala stejný podíl
finančních prostředků na primární a sekundární vzdělávání žákům a jejich
rodinám, protože každá země má vlastní cíle a vlastní vzdělávací systémy,
kterými se řídí 45 .
Sociální a vzdělávací politika pobaltských států a České republiky byla
ještě v 80. letech 20. století ovlivněna komunistickým režimem, kdy byla
koncipována jako univerzální, relativně velkorysá a opírající se o stát, který byl
výhradně monopolní. Avšak určitá negativa tu byla. Za doby komunismu neměly
nestátní organizace povoleno jakkoliv zasahovat do sociální a vzdělávací politiky,
nebo povoleno měly, ale jen ty „vyvolené“ a „povolené“, které však měly povolen
jen určitý okruh činností, jak podpořit rodiny s dětmi. V té době byla velká
45
Eurydice. Klíčové údaje o vzdělávání v Evropě 2005 [online]. Poslední revize 30.10.2008
[cit. 6.2.2009]. Dostupné z: <http://eacea.ec.europa.eu/portal/page/portal/Eurydice/
PubPage?pubid=052EN&fragment=92&page=1>.
60
redistribuce s velkým zásahem vládnoucí komunistické strany. Vše bylo sebráno
státem a vše bylo také poskytnuto všem, což je ale nutné brát s velkou rezervou.
Díky tomu byla sociální politika, ale i vzdělávací politika, značně deformována 46 .
Dnes je však míra redistribuce, po pádu bývalého režimu, nízká a spíš
zde funguje státní sociální solidarita státu, na kterou se občané ve velké míře
spoléhají a která plyne ze systému daní a sociálního pojištění, které je povinné.
V Estonsku, Lotyšsku, Litvě i v České republice je míra ekonomických
zdrojů omezená a není nevyčerpatelná. Každý stát usiluje o to, aby každý občan
nesl odpovědnost za svoji životní úroveň a státní sociální pomoc využíval jen
pokud je to opravdu nezbytné.
Po vstupu pobaltských států a České republiky do Evropské unie byly
ujednány,
v rámci sociálního zabezpečení a sociální ochrany, společná
ustanovení, která jsou platná pro všechny země EU, i když se dosud mezi nimi
objevují rozdíly.
Pobaltské státy i ČR poskytují svým občanům pasivní i aktivní sociální
ochranu. Do pasivní ochrany jsou zahrnuty sociální služby jako je ochrana rodiny,
nemocenské dávky a zdravotní péče, příspěvky na bydlení, na dopravu apod. Na
druhou stranu pod aktivní ochranu patří poskytování vzdělávacích a kulturních
služeb, služby aktivní politiky zaměstnanosti a další služby poskytované rodinám
s dětmi buď zcela zdarma nebo za dotované ceny. Jde však taky o to, aby sociální
zabezpečení bylo poskytnuto opravdu jen těm, kteří ji potřebnují.
Každá z těchto čtyř zemí poskytuje také pravomoce místním orgánům
státní správy, aby zlepšily systém sociální péče a sociální pomoci pro rodiny
s dětmi. Zahrnuje se do toho i podpora nestátních charitativních organizací, které
mohou pomoci rodinám v jejich péči a výchově dětí. Stále se ale musí zlepšovat a
dohánět určitý standard EU, aby se tyto země staly ekonomicky aktivní díky
vzdělanosti svých občanů a v rámci možností také nezávislé.
Česká republika, obdobně jako Estonsko, Lotyšsko a Litva, má dva
základní cíle sociální pomoci. Za prvé rodině nabízí sociální pomoc, která jim
46
Brdek, J. – Jírová, H. Sociální politika v zemích EU a ČR. Praha: CODEX Bohemia, s.r.o., 1998.
392 s. ISBN 80-85963-71-X. s. 287-289.
61
umožňuje se co nejdříve dostat z tísnivé sociální situace, do které se dostala a
druhým cílem je pomoci určitým skupinám obyvatelstva vyřešit sociální situaci
nebo jim v případě nouze poskytnout alespoň určitou kompenzaci.
Stejně jako v pobaltských státech, nabízí ČR bezplatné poradenství ve
všech oblastech. Dále nabízí peněžitou pomoc rodinám s dětmi a to hlavně těm
rodinám s nízkými příjmy, kdy se dostanou pod určitou hranici (ta je určena
v každé zemi jinak), aby rodina mohla zajistit uspokojení primárních potřeb svým
členům. Každá země usiluje o minimalizaci důsledků chudoby rodiny, sociálně
škodlivých jevů a také o ochranu dětí a mládeže před sociálně patologickými jevy
společnosti.
Podle zjištěných informací je podstatě úloha státu v podpoře rodin
s dětmi stejná ve všech čtyřech státech. Každá země poskytuje téměř stejnou
podporu pro rodiny s dětmi, až na určité výjimky či novinky, které jsou zavedeny
jen v určitých zemích. Tyto novinky považuji za velmi přínosné pro rodiny
s dětmi, a mohly by být zavedeny i v ostatních pobaltských státech a v ČR. Těmi
novinkami jsou:
- Odměna za péči o osvojené dítě. Jde o velkou podporu poskytovanou Lotyšskem
přímo osvojitelům dítěte, nebo-li adoptivním rodičům. Jak už je nám známo,
všechny čtyři státy poskytují značné podpory pro pěstouny nebo pro poručníky,
avšak už nemyslí na podporu v adopci, kromě Lotyšska, které tuto podporu nabízí
a podněcuje či více motivuje rodiče bez dětí k adopci. Bohužel už zde nemohu
zastávat názor, že je tato podpora motivující k adopci znevýhodněných dětí, jako
jsou například děti národnostních menšin nebo děti se speciálními potřebami.
K tomu by muselo být ovlivněno i myšlení jednotlivých bezdětných rodin, a nejen
poskytnout finanční „náplast“.
- Další pozitivem, které se také týká Lotyšska a které je poskytováno lotyšskou
vládou zdarma, je rodinné zprostředkování, v Česku známá pod termínem
mediace, kde je také poskytována, avšak zde už není v kompetenci státu, nýbrž
neziskových či jiných nestátních organizací, které tuto službu poskytují za
finanční poplatek.
Tyto služby jsou určeny pro rodiče, kteří se nemohou
dohodnout například NA výchově či péči o jejich dítě nebo jiného problému, který
62
se týká dítěte samotného nebo rodičů. Jde o jemnější způsob vedení, který je více
pozitivní k dítěti a také šetří peníze, protože tato služba je mnohem levnější než
samotný soud a náklady s ním spojené. Zda je lepší mediaci poskytovat za určitý
finanční obnos, nebo zcela zadarmo, to už nechám na uvážení každého z vás.
Zastávám v tomto bodě takový názor, že je lepší mediaci poskytovat za určitý
finanční obnos, protože je to také určitý druh práce či služby, kdy mediátor, neboli nestranný „soudce“, pomáhá vyřešit daný problém ke spokojenosti všech
zúčastněných a hlavně dětí.
- Estonsko oproti jiným, mnou srovnávaných zemí, poskytuje podporu velkým
rodinám a také matkám samoživitelkám, které ať už z důvodu odchodu partnera
nebo z důvodu velkého počtu dětí v rodině, nemohou poskytovat svým dětem
takové možnosti, aby jim byl umožněn lepší vývoj, výchova a vzdělávání. Česká
republika dříve podporovala matky samoživitelky, což jim umožňovaly větší
možnosti, které mohou poskytnout svým dětem, avšak tyto dávky podporující
svobodné rodiče, byly zrušeny. V dnešní době je to vnímáno jako negativum,
protože pro ženy, i když jsou dnes více samostatné, tak i přesto je pro ně velmi
těžké vést celou domácnost samotné. Dobrým způsobem by například bylo zřízení
firemních školek, aby se matky mohly rychleji vrátit zpět do práce a nepřijít tak o
možnost profesně se dále vzdělávat na úkor péče o jejich dítě.
- Co se týče poskytování stravy pro žáky v primárním a sekundárním vzdělávání
všechny čtyři státy, alespoň z malé části, podporují rodiny s dětmi ve financování
stravy v době, kdy dítě navštěvuje školu. Avšak liší se částka náhrady. Například
Estonsko poskytuje všem žákům v primárním vzdělávání obědy zcela zdarma.
Žáci sekundárního vzdělávání si musí část nákladů na obědy hradit sami.
Lotyšsko poskytuje zdarma obědy jen žákům rodin, které mají nízký příjem a
nebo mají mnoho dětí. Ostatní si musí hradit část obědů sami. Litva, ač je to podle
mého názoru ojedinělé, a tak jsem to v překladu pochopila, poskytuje obědy
zdarma jen těm žákům primárního a sekundárního vzdělávání, které se vzdělávají
podle všeobecných osnov. Ti, co se vzdělávají podle jiných osnov, nárok na
kompenzaci nákladů na stravu, nemají. Česká republika hradí všem žákům část
nákladů na obědy, zbytek musí doplácet sami rodiče žáků. Stejné je to i pro
studenty sekundárního vzdělávání.
63
- Velkým přínosem v podpoře pro rodiny s dětmi je školský příspěvek, který
nabízí Estonsko, a který je vyplácen ze státního rozpočtu všem dětem před
začátkem každého školního roku, a to v měsíci srpnu spolu s přídavkem na dítě, a
je vyplácen až do konce sekundárního vzdělávání. Takovou podporu ostatní státy
(Lotyšsko, Litva ani ČR) nenabízí.
Litva poskytuje pouze jednorázový příspěvek na školní potřeby pro žáky
prvních tříd. Česká republika poskytovala před rokem 2008 tzv. pastelkovné.
Jednalo se o jednorázový příspěvek ve výši 1 000 Kč, který byl určen žákům
začínajícím navštěvovat povinnou školní docházku. Avšak v roce 2008 byl tento
příspěvek zrušen. V ostatních zemích, ČR nevyjímaje, poskytují zřizovatelé školy.
Jsou jimi například učebnice a pracovní sešity, které ovšem žáci sekundárního
vzdělávání musí na konci školního roku vrátit zpět.
- Rodinné přídavky a to bez výjimky, dostávají rodiny s dětmi ve všech čtyřech
státech. Obvykle se přiznávají v okamžiku narození dítěte a vyplácejí se až do
doby, kdy dítě ukončí povinné vzdělávání. Ve všech případech se poskytují různě
vysoké částky v závislosti na počtu dětí a jejich věku. Zpravidla se přiznávají
všem rodičům bez ohledu na příjem rodiny. Výjimku má Česká republika, kde je
výše příslušných částek u přídavků úměrná příjmům rodiny. Pokud jejich příjmy
přesáhnou danou úroveň životního minima, rodinné přídavky rodiny vůbec
nedostanou.
- Základní povinné vzdělání je poskytováno ve všech zemích bezplatně. Školní
zralost dětí v České republice, Lotyšsku a Litvě je většinou v šesti letech
s možností ročního odkladu. Avšak v Estonsku je zahájení povinné školní
docházky až v sedmi letech.
- Slevu na dopravu žákům a studentům do škol z místa jejich bydliště poskytují
pobaltské státy i Česká republika. Avšak například Litva realizovala program
zvaný Yellow School Bus Program, kde stát zdarma zajišťuje do škol dopravu pro
žáky vzdálených od škol 3 kilometry a více, a to speciálně vyčleněnými autobusy.
Jinak jsou i jim poskytnuty žákovské a studentské slevy na jízdné hromadnou
64
veřejnou dopravou. Ostatní země poskytují slevové průkazy jak pro žáky
primárního vzdělávání, tak pro studenty sekundárního vzdělávání.
- Studijní sociální stipendia pro studenty sekundárního vzdělávání jsou nabízena
jen v České republice a jsou závislá na příjmu rodiny. Estonsko poskytuje žákům
studijní půjčky, které v České republice poskytnuty nejsou, i když Ministerstvo
školství, mládeže a tělovýchovy ČR o zavedení těchto půjček uvažuje. Jako
negativum této podpory vnímám to, že po dostudování musí absolventi hned začít
půjčku splácet. Což se mi zdá celkem nepřijatelné pro mladé lidi, kteří právě
dostudovali a chtějí žít nezávislý život, věnovat se práci a třeba také založit si
rodinu. Skloubit splácení půjčky za studium, půjčky na bydlení a pečovat o dítě, je
však mnohdy nereálný způsob, jak se odtrhnout od rodičů a začít nezávislý život.
Za dob komunismu nebyl projeven zájem o děti se zdravotním postižením
a jejich potřeby byly odstrčeny do pozadí veřejného zájmu. Po pádu režimu se
zájem rozšiřoval a bylo potřeba pro ně vytvořit systém podpor a služeb, který by
jim umožňoval začlenit se do společnosti, pomohl jim minimalizovat své
handicapy a žít ve své podstatě normální život do takové míry, do jaké jim to
jejich postižení umožňuje. To je dnes jedním z hlavních cílů vzdělávací politiky
každé moderní společnosti.
Rodinám s postiženými dětmi je poskytnuta řada opatření a podpor, a to
nejen přímých sociálně finančních, ale i nepřímých sociálních podpor, které jim
umožňují zvýhodnění a také lepší začlenění do společnosti. Každý stát v Pobaltí i
Česká republika jim umožňuje například bezplatně či s velkou slevou, užívat
veřejnou dopravu, nebo využívat sociálních služeb ať už zdarma nebo za menší
příplatek.
Pokud žáci nemají těžké postižení, pak je jim umožněno studium
v institucích primárního a sekundárního vzdělávání určené pro „zdravé“ žáky, aby
jejich míra socializace byla pokud možno co největší a nebyly odtrženy od
běžného života.
Určit zde přímá negativa jednotlivých podpor, nelze. V podstatě každá
podpora je pozitivní, když napomáhá podporovat rodiny s dětmi. I když je faktem,
65
že hlavně v Česku se zrušilo více dávek podporujících rodiny s dětmi, např.
pastelkovné nebo podpora pro matky samoživitelky, bohužel je to fakt, který nelze
změnit ze dne na den, tak jako vládu, která je zrušila. Nemohu zde také uvést,
které podpory pro rodiny s dětmi v pobaltských zemích byly zrušeny, protože to
neuvádí ani jedno ministerstvo. Každá rodinná a vzdělávací politika se zaměřuje
pouze na přítomnost a budoucnost a z minulosti se může jen poučit.
66
Závěr
Hlavním cílem mé bakalářské práce byl sběr informací a následná
komparace systému státní rodinné a vzdělávací podpory pro rodiny s dětmi (i
s dětmi se speciálními potřebami) navštěvující primární a sekundární vzdělávání.
Daná práce mě obohatila o mnohé poznatky. Především o to, že systém státní
sociální podpory pro rodiny s dětmi v pobaltských státech se moc neliší od
systémů sociální podpory České republiky. Bylo velmi těžké zhodnotit, který stát
je na tom lépe. Ale podle zjištěných informací zastávám názor, že má hypotéza o
menší podpoře ze strany České republiky pro rodiny s dětmi se zakládá na pravdě.
Česko stále víceméně pokulhává v podpoře rodin s dětmi a jakožto považujíc
rodinu za základ naší společnosti, by se tím měla více řídit a poskytovat jim větší
podporu.
Největší podporu dle dostupných a zjištěných informací poskytuje
Estonsko, které se ve velké míře zaměřuje na všechny rodiny s dětmi a jejich
podporu ve výchově a vzdělávání. Například nabízí větší podporu matkám
samoživitelkám a rodinám s více dětmi. Také poskytuje obědy pro žáky
v primárním vzdělávání zcela zdarma oproti ostatním státům v Pobaltí a v České
republice nebo poskytuje školské příspěvky pro žáky na začátku každého školního
roku a to až do konce sekundárního vzdělávání. Takový příspěvek jiné, mnou
porovnávané, státy nenabízejí. Akorát Litva poskytuje jednorázový příspěvek na
školní potřeby pro žáky prvních tříd. Takový příspěvek poskytovala i Česká
republika, známý jako „pastelkovné“, který ale byl 1.1.2008 zrušen.
Velkou výhodu mají osvojitelé dítěte v Lotyšsku, kde jim stát poskytuje
odměnu za péči o osvojené dítě. Lotyšská vláda také poskytuje zdarma rodinné
zprostředkování, které je nabízeno i v České republice známé jako mediace neboli mediátorství. Tato podpora u nás není poskytována vládou zdarma, ale
nestátními organizacemi za finanční poplatek.
K získání informací o pobaltských státech jsem vše musela překládat
z anglického jazyka, protože toto téma zatím ještě nebylo souborně publikováno
v českém jazyce. Naštěstí internetové stránky jednotlivých ministerstev sociální a
vzdělávací politiky
pobaltských států poskytují čtenáři dostatek informací
v anglické verzi, což považuji za velmi přínosné. Jediným negativem bych uvedla,
67
že Lotyšsko a Litva své informace mají v menší míře vysvětlené a často jsem
tomu neporozuměla a také jsem často hledala správné odkazy. Byl zde i pokus
z mé strany spojit se s velvyslanectvími všech tří pobaltských zemí, avšak možná
jejich „zaneprázdněnost“ způsobila, že mi poskytli pouze obecné informace, které
uvádějí i na oficiálních stránkách, ale žádné další „skryté“ informace mi už
z jejich strany poskytnuty nebyly. Na druhou stranu ale toto téma považuji za
velmi přínosné, z důvodu podobnosti pobaltských států a ČR nejen historicky.
68
Seznam použité literatury
Tištěné zdroje
• BRDEK, Miroslav – JÍROVÁ, Hana. Sociální politika v zemích EU a ČR.
Praha: CODEX Bohemia, s.r.o., 1998. 392 s. ISBN 80-85963-71-X.
• BRDEK, Miroslav – VYCHOVÁ, Helena. Evropská vzdělávací politika:
programy, principy a cíle. Praha: ASPI Publishing, s.r.o., 2004. 168 s. ISBN
80-86395-96-0.
• KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 4. vyd. Praha: ASPI, 2007. 503 s.
ISBN 978-80-7357-276-1
• KOTOUS, J. – MUNKOVÁ, G. – PEŘINA, P. Úvod do sociální politiky.
3.vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2003. 106 s. ISBN 80-85889-50-1.
• PRŮCHA, Jan.Vzdělávání a školství ve světě: základy mezinárodní komparace
vzdělávacích systémů. 1.vyd. Praha: Portál, 1999. 319 s. ISBN 80-7178-290-4.
• ŠANDEROVÁ, Jadwiga – MILTOVÁ, Alena. Jak číst a psát odborný text ve
společenských vědách: několik zásad pro začátečníky. 1. vyd. Praha:
Sociologické nakladatelství, 2005. 209 s. ISBN 80-86429-40-7.
• TOMEŠ, Igor. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost.
2. vyd.
Praha: Sociopress, 2001. 262 s. ISBN 80-86484-00-9.
• UMBERTO, Eco. Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997.
ISBN 80-7198-173-7
• ŽIŽKOVÁ, Jana a kolektiv. Úvod do studia sociální politiky. Praha: Vysoká
škola ekonomická, 1995. 193 s. ISBN 80-7079-450-X
• ŽIŽKOVÁ, Jana. - KREBS, Vojtěch a kolektiv. Základy sociální politiky.
Praha: Vysoká škola ekonomická, 1993. 157 s. ISBN 80-7079-975-7.
Internetové zdroje
• Ministerstvo práce a sociálních věcí. Národní koncepce rodinné politiky. 2005. 59
s. Dostupné z: <http://www.mpsv.cz/cs/4>.
• Eurydice [online]. Poslední revize 26.2.2009 [cit. 7.1.2009]. Dostupné z:
<http://www.eurydice.org>.
69
• Estonian Ministry of Education and Research [online]. [cit. 20.12.2009].
Dostupné z: <http://www.hm.ee>.
• Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí [online]. [cit. 5.2.2009].
Dostupné z: <http://portal.mpsv.cz>.
• Ministry of Social Affairs [online]. Poslední revize 28.10.2008 [cit.20.12.2008].
Dostupné z: <http://www.sm.ee>.
• Ministry of Children, Family and Integration Affairs of the republic of Latvia.
[online]. Poslední revize 5.1.2009 [cit. 12.1.2009]. Dostupné z:
<http://www.bm.gov.lv>.
• Ministry of Welfare of the Republic of Latvia [online]. Poslední revize 2008.
[cit. 13.1.2009]. Dostupné z: <http://www.lm.gov.lv>.
• Ministry of Social Security and Labour [online]. [cit. 17.1.2009]. Dostupné z:
<www.socmin.lt>.
• Ministerstvo práce a sociálních věcí. [online]. [cit.26.1.2009]. Dostupné z:
<http://www.mpsv.cz>.
• Vyhláška č. 182/1991 Sb. ze dne 26. dubna 1991, kterou se provádí zákon o
sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České
republiky v sociálním zabezpečení. [cit. 9.2.2009].
Dostupné z: <http://projekty.osu.cz/metakor/dok/vyhlaska-182_1991.pdf>.
70