Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní Vesnické kostely a jejich budoucnost Bc. Miroslav Pekárek

Univerzita Pardubice
Fakulta ekonomicko-správní
Vesnické kostely a jejich budoucnost
Bc. Miroslav Pekárek
Diplomová práce
2009
Prohlašuji:
Tuto práci jsem vypracoval samostatně. Veškeré literární prameny a informace, které
jsem v práci využila, jsou uvedeny v seznamu použité literatury.
Byl jsem seznámen s tím, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze
zákona č.121/2000 Sb., autorský zákon, zejména se skutečností, že Univerzita Pardubice
má právo na uzavření licenční smlouvy o užití této práce jako školního díla podle § 60
odst. 1 autorského zákona, a s tím, že pokud dojde k užití této práce mnou nebo bude
poskytnuta licence o užití jinému subjektu, je Univerzita Pardubice oprávněna ode mne
požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaložila, a to
podle okolností až do jejich skutečné výše.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v Univerzitní knihovně.
V Pardubicích dne 12. 4. 2009
Miroslav Pekárek
Poděkování
Na tomto místě bych chtěl poděkovat především panu Ing.arch. Janu Faltovi za
cenné rady, připomínky a ochotu při vedení této diplomové práce.
ANOTACE
Tato práce je zaměřena na budoucnost českých vesnických kostelů, které jsou za
celá desetiletí ve velmi špatném technickém stavu. Jejím hlavním cílem je nalézt určité
typy řešení, díky kterým by se mohly tyto chátrající kostely opět stát důstojnými
kulturními a duchovními centry českých vesnic.
KLÍČOVÁ SLOVA
kostel,vesnice,obec,kaple,církev,restituce,historie,občanské sdružení, rekostrukce
TITLE
The country churches and their future
ANNOTATION
The thesis is focused to the future of the Czech countryside churches which are in
very bad technical conditions. The main target of this work is to find some types of
solutions thanks to them the churches could become worthy cultural and spiritual centers
of the Czech villages.
KEYWORDS
church, village, country, countryside, chapel, history, reconstruction,
civic association, restitution
Obsah
1.
ÚVOD.................................................................................................................................................... 9
2.
HISTORIE CÍRKEVNÍHO MAJETKU NA ÚZEMÍ DNEŠNÍ REPUBLIKY............................ 11
9. - 13. STOLETÍ.......................................................................................................................................... 11
13. - 14. STOLETÍ ....................................................................................................................................... 12
15. - 17. STOLETÍ ....................................................................................................................................... 12
17. - 18. STOLETÍ ....................................................................................................................................... 13
18. - 19. STOLETÍ – REFORMY MARIE TEREZIE A JOSEFA II. ...................................................................... 14
POREVOLUČNÍ OBRAT OD ROKU 1848........................................................................................................ 15
ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA 1918 - 1938 .............................................................................................. 16
Tabulka 1 Rozloha církevních pozemků před reformou ....................................................................... 16
Tabulka 2 Rozloha církevních pozemků po reformě ............................................................................ 17
NACISTICKÁ OKUPACE............................................................................................................................... 17
ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA 1945 – 1989 ............................................................................................. 18
ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA 1990 – 1992 ............................................................................................. 19
ČESKÁ REPUBLIKA OD ROKU 1993............................................................................................................. 20
3.
SOUČASNÁ SITUACE CÍRKVÍ V ČESKÉ REPUBLICE........................................................... 22
3.1
KATOLICKÁ CÍRKEV V ČÍSLECH ................................................................................................... 22
3.2
ÚDRŽBA CÍRKEVNÍCH OBJEKTŮ ................................................................................................... 22
3.3
OTÁZKA RESTITUCE CÍRKEVNÍHO MAJETKU ................................................................................ 23
3.4
JAK BY MĚLO PROBĚHNOUT VYROVNÁNÍ..................................................................................... 24
3.5.1
3.5.2
3.5.3
4.
Důvody pro uskutečnění církevních restitucí ......................................................................... 25
Důvody proti uskutečnění církevních restitucí....................................................................... 25
Závěr...................................................................................................................................... 26
CHARAKTERISTIKA VLASTNICTVÍ MAJETKU CÍRKVE, OBCE A SOUKROMÉ OSOBY
27
4.1
CHARAKTERISTIKA VLASTNICTVÍ MAJETKU CÍRKVE ................................................................... 27
4.1.1
Charakteristika a hodnota církevního majetku...................................................................... 28
4.1.2
Způsob financování církevního majetku v ČR........................................................................ 29
4.1.3
Modely vztahu státu a církve ................................................................................................. 29
4.1.4
Zdroje financování církví....................................................................................................... 30
4.1.5
Současný model financování církví v ČR............................................................................... 31
4.2
CHARAKTERISTIKA VLASTNICTVÍ OBECNÍHO MAJETKU ............................................................... 32
4.3
CHARAKTERISTIKA SOUKROMÉHO MAJETKU ............................................................................... 33
SHRNUTÍ 34
ZÁVĚR TEORETICKÉ ČÁSTI ......................................................................................................................... 35
5.
PRAKTICKÁ ČÁST ......................................................................................................................... 36
5.1
PŘÍPADOVÁ STUDIE I: KOSTEL SVATÉHO PETRA A PAVLA........................................................... 36
Tabulka 3 Výdaje na opravu Kostela ................................................................................................... 40
Obr. 1 Kostel před rekonstrukcí v roce 2004 ....................................................................................... 41
Obr. 2 Kostel po rekonstrukci v roce 2006 .......................................................................................... 41
5.2
PŘÍPADOVÁ STUDIE II: KOSTEL SV. ANTONÍNA Z PADOVY .......................................................... 42
Obr. 3 Kostel sv. Antonína z Padovy.................................................................................................... 45
Obr. 4 Interiér kostela sv. Antonína..................................................................................................... 45
5.3
PŘÍPADOVÁ STUDIE III:KOSTEL SV.KUNHUTY ............................................................................ 46
Obr. 5 Kostel sv.Kunhuty před rekonstrukcí únor 2008....................................................................... 50
Obr. 6 Interiér kostela duben 2008 ...................................................................................................... 50
Obr. 7 Provizorní oprava střechy listopad 2008.................................................................................. 50
5.4
PŘÍPADOVÁ STUDIE IV: KUNŠTÁTSKÁ KAPLE ............................................................................. 51
Tabulka 4 Náklady na obnovu kaple:................................................................................................... 54
Obr. 8 Fotografie kaple z roku 1939.................................................................................................... 54
Obr. 9 Kaple při rekonstrukci v roce 2003 .......................................................................................... 55
Obr. 10 Kaple po rekonstrukci v roce 2005 ......................................................................................... 55
5.5
PŘÍPADOVÁ STUDIE V: KOSTEL SV. MIKULÁŠE V POTVOROVĚ.................................................... 56
Obr. 11 Náklady na obnovu kostela..................................................................................................... 60
Obr. 12 Kostel před rekonstrukcí......................................................................................................... 60
Obr. 13 Oprava střechy ....................................................................................................................... 61
Obr. 14 Kostel po rekonstrukci střechy................................................................................................ 61
5.6
PŘÍPADOVÁ STUDIE VI: KOSTEL SV. JANA NEPOMUCKÉHO - KOSTEL JAKO DOMOV ................... 62
Obrázek 15: Kostel sv.Jana Nepomuckého .......................................................................................... 66
Obrázek 16 Interiér kostela.................................................................................................................. 67
5.7
PŘÍPADOVÁ STUDIE VII: KOSTEL SV. VÁCLAVA V BŘECLAVI ..................................................... 67
Obr. 17 Kostel sv.Václava.................................................................................................................... 71
ZÁVĚR PRAKTICKÉ ČÁSTI .......................................................................................................................... 72
6.
ZÁVĚR ............................................................................................................................................... 74
POUŽITÁ LITERATURA ......................................................................................................................... 76
1. Úvod
Téma své diplomové práce Vesnické kostely a jejich budoucnost jsem si vybral
proto, neboť v poslední době se objevují kostely, zejména na vesnicích a v malých
městech, které jsou ve velmi špatném technickém stavu. Příčin je hned několik. Za prvé je
to mnohdy velmi vysoký věk samotných staveb a vlivy počasí, které za spousty let
dokázaly některé kostely přivést do havarijního stavu. Za druhé je to vliv politický a
finanční, neboť během socialismu se na obnovu kostelů, ale ani na podporu církve, příliš
prostředků nedostávalo, takže většina nákladnějších oprav nemohla být realizována.
Samozřejmě dnes je situace taková, že Česká republika je podle statistik dlouhodobě zemí
s největším podílem lidí bez vyznání na celém světě. A právě proto i investice na
rekonstrukci kostelů, ale i jiných církevních budov, je velmi problematická, neboť nemá
většinovou podporu veřejnosti v souvislosti s náboženstvím. Na druhou stranu si ale lidé
začínají čím dál více uvědomovat, že obnovou staré zchátralé stavby obecně, je prostředí,
ve kterém žijí, mnohem příjemnější. Dalším faktem je, že zejména na vesnicích jsou si
lidé díky veřejným stavbám mnohem blíže, než ve městech. Proto takový kostel nemusí
sloužit vždy pouze jako místo k bohoslužbám, ale i ke konání jiných společenských akcí,
jako jsou různé poutě, slavnosti, koncerty, jarmarky a jiné akce.
Velikým problémem dnešní doby je spor o vlastnictví církevního majetku mezi
státem a samotnými církvemi. Lidé již nechodí do kostelů v takovém počtu jako například
před 80 – 100 lety, tudíž nastává otázka, jakým způsobem zachovat tyto často velmi
nádherné kulturní stavby tak, aby jednak byly důstojnými stavbami v centrech vesnic a
měst, a současně byly nějak vhodně využívány nejen k církevním účelům.
Cílem mé práce je přijít na nejlepší způsob, jak zajistit existenci a budoucnost
českých vesnických kostelů. Na základě teoretických informací a případových studií
konkrétních vesnických kostelů, zanalyzuji situaci v České republice a problematiku
údržby, rekonstrukce, využití, finančních nároků a na formy vlastnictví těchto
případů.
Každý z vybraných kostelů je něčím specifický, co do formy vlastnictví, tak i svou
funkcí. Z těchto konkrétních případů zjistím, jakým způsobem se kostel využívá, pokud
zůstane v rukou církve, či získá stavbu obec do svého majetku a nebo soukromá osoba.
9
V případových studiích se zabývám zejména projekty, které byly úspěšně realizovány,
neboť o neúspěšných projektech je velmi těžké získat relevantní informace.
Na závěr shrnuji, jaký způsob vlastnictví a jaké využití kostelů je společensky
nejpřijatelnější z hlediska užitku pro co nejširší veřejnost a jakým způsobem financovat
projekty revitalizací a rekonstrukcí vesnických kostelů v České republice.
10
2. Historie církevního majetku na území dnešní republiky 1
Jestliže se podíváme na české dějiny z hlediska vývoje církevního majetku, vidíme
jasné vývojové etapy. V každé z těchto etap zmiňuji nejvýznamnější změny v uspořádání
církevního majetku. Tato část je velmi důležitá k pochopení toho, jakým způsobem vůbec
církev nabývala tento majetek, kdo ho spravoval a hlavně proč dnešní představitelé církve
tolik usilují o navrácení tohoto majetku. Dále je také velmi zajímavé, jak obrovský měla
vliv církev v určitých historických etapách a jak ho v těchto obdobích ztrácela a následně
opět nabývala.
9. - 13. století
Podle germánského právního řádu, který se uplatňoval jak ve Velkomoravské říši,
tak v raně středověkém českém státu, byly hradské a později i městské a venkovské
kostely a fary budovány panovníky a později i šlechtou a městy. Zpočátku byly
považovány za jejich majetek, protože podle germánského práva platila zásada, že budova
patří majiteli pozemku. Majitelé financovali investiční i provozní náklady a hmotně
zabezpečovali duchovní z desátků, které odváděli poddaní. Desátek znamenal čtyřicátý díl
roční úrody. Placení desátku poddanými zavedl roku 976 první pražský biskup Dětmar. Z
odváděného desátku dostával biskup jednu čtvrtinu, zatímco zbývající tři čtvrtiny
zůstávaly majiteli církevní stavby na údržbu a na vydržování kněze a personálu kostela.
Církevní část desátku se mimo jiné vynakládala i na almužny chudým a na ošetřování
nemocných.
Na přelomu 12. a 13. století se pod vlivem reformního hnutí papeže Alexandra III.
(1159 - 1181), provádějícího usnesení 2. lateránského koncilu (1139), také u nás začal
uvolňovat vlastnický vztah ke kostelům a farám. Původní majitelé se vzdávali
vlastnického práva a uznávali svůj vztah k těmto stavbám za patronátní. Neobešlo se to
bez urputného zápasu mezi pražskými biskupy a panovníkem. Definitivně se přechod na
patronátní právo u nás prosadil ve 13. století. Došlo k tomu po četných sporech ujednáním
historické dohody mezi státem a církví, tj. mezi králem Přemyslem Otakarem I. a
1
Kapitola převzata z: KALNÝ, Mojmír. Církevní majetek a restituce. Praha: Občanský institut, 1995.
ISBN 80-901659-3-1
11
tehdejším pražským biskupem Ondřejem. Kláštery byly zakládány a budovány zpočátku
většinou panovníky a později i šlechtou. Kláštery byly zprvu hmotně zajišťovány desátky
a podíly z knížecích důchodů, později byly obdarovávány statky určenými k jejich obživě.
13. - 14. století
Od roku 1198, respektive od roku 1204, byli čeští panovníci dědičnými králi, země
bohatla a s ní i církev. K vyvrcholení rozsahu církevního majetku došlo za zbožného
císaře a krále Karla IV. Podle našich historiků tehdy v důsledku již 600 let trvající
štědrosti panovníků, šlechty, měšťanů i poddaných dosáhlo církevní vlastnictví v naší
zemi svého největšího rozmachu a církvi patřila celá třetina půdy. To vedlo na jedné
straně k bohaté stavební činnosti (stavba gotických kostelů), ale na druhé straně k
rozpoutání vlny závisti, která čekala jen na svou příležitost. Ta se naskytla v důsledku
vypuknutí schismatu v církvi v roce 1378, který u nás vedl k husitským bouřím a válkám.
17.9.1419 došlo k prvnímu velkému útoku pražského lidu proti katolickým
kostelům a klášterům, který pokračoval i v dalších letech. Celkem bylo za husitských
válek vypáleno a vypleněno asi 170 klášterů a několik set kostelů, přičemž movité
umělecké památky vzaly za své. Šlechta a města si rozebrala církevní pole a lesy.
V červenci roku 1420 byly husity oficiálně formulovány čtyři artikule pražské jako
programový základ husitství. Ty zněly:
•
svoboda kázání,
•
přijímání pod obojí,
•
odnětí majetku církvi a návrat k chudobě,
•
veřejné trestání těžkých hříchů.
Zde má svůj původ dnešní názor, že katolická církev má být chudá, aby byla
věrohodná.
15. - 17. století
Za husitských válek v Čechách rozchvátila šlechta a města většinu církevního
majetku, zatímco na Moravě se majetkové poměry církve tak drasticky nezměnily. Lze
odhadnout, že církvi díky lepším poměrům na Moravě zůstalo v držení asi 10% dnešního
12
půdního fondu ČR ve srovnání s 30% před husitskými válkami. Ztratila tedy dvě třetiny
svého majetku. V Čechách zůstaly církvi jen ty majetky, které se nacházely v krajích, kde
se udržela katolická šlechta a města. Byl to husitský král Jiří z Poděbrad, který se v rámci
zklidňování rozháraných poměrů zasloužil o vrácení jmění některým klášterům v
Čechách. Pražští arcibiskupové přišli prakticky o všechny statky. Arcibiskupství zůstávalo
dlouho neobsazené a první arcibiskup musel žít z řádového jmění. Také kláštery se jen
těžce zotavovaly z úpadku a mnohé zanikly.
17. - 18. století
Hlavním církevně-právním důsledkem bitvy na Bílé hoře bylo to, že roku 1624
prohlásil Ferdinand II. katolické náboženství za jediné státem povolené v Čechách.
Uplatnil tak i v Čechách ujednání augšpurského míru uzavřeného v Německu 25.9.1555,
kterým byla zajištěna německým protestantským stavům náboženská svoboda podle
zásady "Cuius regio, eius religio" ("Čí kraj, toho i náboženství"). Toto výsadní postavení
panovníka určovat náboženské vyznání svých poddaných bylo zrušeno až roku 1849
Františkem Josefem I.
Zpočátku se církevním představitelům zdálo, že vítězství Habsburků na Bílé hoře
umožní restituci církevního majetku ztraceného za husitských válek, ta se však pro odpor
šlechty a měst neuskutečnila. Náhradou za restituci se stala dohoda mezi papežem a
císařem z roku 1630 o ekonomickém zabezpečení pražského arcibiskupství. Podle ní se
arcibiskup pražský zavázal, že nebude žádat restituci předhusitských majetků, a panovník
se zato zavázal, že bude arcibiskupovi odvádět 15 krejcarů z každé bečky soli dovezené
do Čech. Toto originální řešení podílnictví církve na clu, tedy na příjmu státní pokladny,
umožnilo pražským arcibiskupům kupovat statky k získání nového zdroje důchodů k
obnovování kostelů a farností.
13
18. - 19. století – Reformy Marie Terezie a Josefa II.
Toto období je pro církev, zejména katolickou velmi nepříznivé. Mohli bychom ho
směle nazvat jedním z nejhorších. Habsburkové zahájili mohutnou ofenzívu proti církvi,
aby z ní učinili poddajný nástroj státního absolutismu. Karel VI. zakázal církvi roku 1723
získávat nemovitosti. Marie Terezie dala církev pod tuhý státní dozor, zejména správu
diecézního a řádového jmění. Církevní nadace byly věnovány armádě a školství. Josef II.
ještě více zostřil státní dohled nad církví.
S odůvodněním, že většina církevního majetku vznikla z darů bývalých
panovníků, zavedl do josefínského státního práva ustanovení, že "církevní statky
nepřestaly být statky státními". Církevním orgánům ponechal jen řízení jejich
hospodářského provozu pod státním dozorem tak, aby církevní statky byly spravovány a
užívány přesně tak, jak si to přál panovník. Jeho nové placetum regium z roku 1781
odňalo papežům téměř všechnu moc nad církví na území jeho říše.
Roku 1781 zrušil všechny kláštery, které se nezabývaly vzděláváním, vědeckou
činností, zdravotnictvím nebo charitou.
V letech 1782 až 1787 bylo zrušeno v Čechách celkem 71 mužských a ženských
klášterů. V této době probíhalo velmi citelné oddělení státu od církve, které se dotklo
velké části všech klášterů v zemi. V Čechách bylo v tomto období zřízeno na 250 nových
farností. Po reformách Josefa II. pokleslo církevní vlastnictví pozemkového fondu na
třetinu půdního fondu dnešní České republiky. Majetek v klášterech byl vyvlastněn státem
a byly založeny tzv. zemské náboženské fondy. Právě z těchto náboženských fondů se
také financovalo zvyšování počtu farností a stavba vesnických kostelů.
Roku 1809 nařídil František II. církvi vydat všechno zlato a stříbro z kostelů státu, aby
získal finance na svoje vleklé války. Církev tak přišla o velké množství vzácných kalichů,
monstrancí a jiných klenotů, které jí zbyly po husitských válkách a které vytvořilo
barokní umění.
14
Porevoluční obrat od roku 1848
Revoluce v roce 1848 osvobodila církev z nejtužší formy státního dohledu a
začalo se hledat vyváženější uspořádání vztahů mezi státem a církví. Konkordátem mezi
státem a církví byla církev znovu uvedena do správy svého majetku. Rakouský stát si
však přitom vyhradil jistý vliv na církev, a to jak vzhledem k postavení katolické církve
jako veřejné korporace, tak s ohledem na podporu poskytovanou státem katolické církvi.
Státní předpisy v tomto směru na podkladě konkordátu vydané 20. června 1860 byly
ponechány v platnosti ustanovením
i po zrušení konkordátu a platily i v první
Československé republice.
Nový vztah mezi státem a církví byl hledán v letech 1848 -1874 a nakonec byl
upraven několika zákony z roku 1874. Církvi bylo obnoveno právo zakládat nadace, byla
zrušena státní kontrola nad hospodařením církve a byly upraveny vnější právní poměry
církve. Kněží přestali být považováni za jistý druh státních úředníků, stát si však ponechal
rozhodující vliv na ustanovování nových biskupů, což byli většinou Němci, loajální vůči
panovnickému domu. Z toho pak také pramenila nechuť českého lidu k církvi po převratu
v roce 1918.
Protože patronátní vztahy namnoze zanikaly a náboženský fond nestačil
financovat platy kněží, vyvstal naléhavý problém ekonomického zabezpečení chodu
církevních institucí. Náboženský fond začal být dotován ze státních prostředků.
Obstarávání nových finančních zdrojů pro církev, zejména na stavbu nových kostelů,
placení farních zaměstnanců a na jiné potřeby farností, bylo vyřešeno uzákoněním tzv.
kostelní konkurence. Ta znamenala, že všichni obyvatelé farnosti, kteří se hlásili k
určitému náboženství, byli povinni přispívat formou kostelní přirážky k obecní dani na
náboženské potřeby své farnosti. Tuto povinnost měly i právnické osoby sídlící ve
farnosti.
Pro chudé farnosti byl přijat tzv. kongruový zákon, který zavedl tzv. kongruu. To
byl státní příspěvek k příjmům chudých duchovních. Smyslem kongruí bylo vyrovnat
sociální rozdíly v příjmech kněží bohatších a chudších farností.
15
Československá republika 1918 - 1938
O tom, že církev byla právoplatným vlastníkem svého majetku, nepochyboval ani
československý stát při provádění pozemkové reformy v roce 1919, jakkoliv byl tehdy
protikatolicky naladěný. Kdyby byly tehdy existovaly sebemenší právní důkazy pro
tvrzení, že církevní majetek církvi nepatří, byl by toho stát bezpochyby využil, ale nestalo
se tak a doklady o provádění pozemkové reformy uvádějí jako vlastníka příslušnou
církevní instituci.
Československá republika převzala rakouské církevní zákonodárství. Majetek
katolické církve požíval stejné státní ochrany, jaké požívala jiná obecně užitečná nadání.
V roce 1919 byla provedena pozemková reforma, jejímž cílem bylo odejmout část
velkostatků velkým pozemkovým vlastníkům a rozdělit takto získanou půdu bezzemkům.
Tato pozemková reforma ukončená v roce 1930 odňala velkým pozemkovým vlastníkům
celkem 2 358 204 ha půdy, z toho 732 783 ha půdy zemědělské. Určitá část této půdy byla
odňata také církevním vlastníkům.
Velký církevní majetek, který podléhal zákonu č. 215/1919 Sb. o zabrání velkého
majetku pozemkového, jak se oficiálně nazývala první československá pozemková
reforma prováděná ve prospěch drobných vlastníků, kterým měla být část tohoto velkého
pozemkového vlastnictví převedena, představoval tuto rozlohu:
Tabulka 1 Rozloha církevních pozemků před reformou
Rozloha církevních pozemků
Čechy
103 295 ha
Morava
130 824 ha
Celkem
234 119 ha
Provedením reformy bylo z něho převedeno na nové nabyvatele v Čechách 25 837
ha, tj. 25% církevní půdy, na Moravě 11 138 ha, tj. 8,5% církevní půdy, celkem 36 975
ha, tj. 16% církevní půdy.
Půda převedená na nové nabyvatele však představovala jen menší část státem
zabrané půdy. Zábor v podstatě znamenal, že si stát vyhradil právo pozdější konfiskace v
16
rámci téhož zákona. Protože vznikly nejasnosti, kdo je vlastně vlastníkem této půdy
podléhající záboru, zda stát nebo církev a jiní pozemkoví vlastníci, jejichž majetek se octl
v záboru, řešila se tato věc u Nejvyššího správního soudu. Ten rozhodl dne 14.4.1927, že
záborem nepřešlo vlastnické právo na stát. Církev tedy zůstala vlastníkem těchto
nemovitostí. Stát vyňal církvi ze záboru celkem 67 629 ha půdy, kterou nehodlal ani v
budoucnu konfiskovat.
Tabulka 2 Rozloha církevních pozemků po reformě
Rozloha církevních pozemků
Čechy
50 610 ha
Morava
17 019 ha
Celkem
67 629 ha
Církev ovšem i nadále hospodařila na celém svém majetku kromě toho, který byl v
rámci zákona přidělen drobným vlastníkům.
Roku 1926 byl upraven zákon, který přiznal platy duchovním církví a
náboženských společností za veřejné služby, např. vedení matrik apod. 9. dubna 1934
byla uzavřena mezi československým ministerstvem zahraničních věcí a Pozemkovým
úřadem na jedné straně a Vratislavským arcibiskupstvím na druhé straně dohoda o
způsobu provedení pozemkové reformy na statcích arcibiskupství. Právním nástupcem
vratislavského arcibiskupství se stala Apoštolská administratura v Českém Těšíně, zřízená
v roce 1946. Dohoda byla provedena jen zčásti a revize 1. pozemkové reformy uzákoněná
v roce 1947 její do budoucna odložené části už vůbec nerespektovala.
Nacistická okupace
Během nacistické okupace byly některé církevní nemovitosti církvi v odtrženém
pohraničí zkonfiskovány a tento majetek byl v pozemkových knihách převeden na
Velkoněmeckou říši. Tyto neprávem a násilně zkonfiskované církevní majetky připadly
zpět církvi dekretem presidenta československé republiky č. 5/1945 Sb. o vrácení
majetku. V praxi se však s vracením otálelo tak dlouho, až k němu v důsledku února 1948
vůbec nedošlo.Velmi špatně dopadl Řád německých rytířů (nyní s názvem Bratři domu
Panny Marie Jeruzalémské). Tento řád byl nacistickým režimem pronásledován, protože
se stavěl na obranu celistvosti československé republiky. Okamžitě po záboru pohraničí a
17
po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava byl na obou územích zakázán, rozpuštěn, jeho
majetek byl zkonfiskován a velmistr řádu byl až do konce druhé světové války internován.
Československá republika 1945 – 1989
Jelikož komunistická ideologie je zásadně proti existenci církve, bylo jasné, že
náboženské organizace budou mít velmi těžké období své existence. Obnovená
Československá republika se ocitla pod silným vlivem komunistické ideologie od samého
počátku svého vzniku. Pro osud církevního majetku znamenal další těžkou pohromu
zákon č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy. Tento zákon byl přijat
Ústavodárným Národním shromážděním dne 11. července 1947 a způsob jeho realizace
byl stanoven vládním nařízením č. 194/1947 Sb. ze dne 12. listopadu 1947 o soupisu
pozemkového majetku pro revizi první pozemkové reformy a o jejím vyznačení v
pozemkových knihách. K soupisu a záboru tedy došlo těsně před únorem 1948.
Výměra církevních pozemků přihlášených k revizi první pozemkové reformy
činila 177 673 ha. Církvi po ní mělo zůstat jen 5 203 ha.
Ihned po únoru však komunisté přistoupili k provedení radikální pozemkové
reformy vydáním zákona č. 46/1948 Sb. o nové pozemkové reformě, kterou byla
konfiskována prakticky veškerá zemědělská a lesní půda. Stalo se tak v době, kdy revize
první pozemkové reformy byla v běhu a nebyla ještě dokončena. Po této reformě církvi
zůstaly jen kostely, fary a farní zahrady do 1 nebo 2 ha. Tímto zákonem církev přišla i o
drobné rozptýlené pozemky, které až dosud byly ve vlastnictví jednotlivých farností nebo
řádů.
Zákony o pozemkové reformě č. 142/47 Sb. a č. 46/1948 Sb., určovaly finanční
výši odškodnění za vyvlastněné pozemky státem. Ve skutečnosti však nikdy tyto peníze
za odškodnění nebyly církvi vyplaceny. Stát proto musel přijmout nový zákon, a to zákon
č. 218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem,
neboť jinak by církev byla úplně bez prostředků. Tím stát mohl vykonávat dohled nad
církevním majetkem a udělování duchovním souhlas k výkonu duchovní služby. Tento
zákon zaručoval náhradu výloh na osobní požitky duchovních, jejich cestování, stěhovací
a jiné výlohy, sociální dávky a další náklady.
18
Tím však zdrcující útok na svobodu církve nekončil. Ve dnech 13. a 14. dubna
1950 bylo naráz internováno všech 2 200 řeholníků a během července až října téhož roku
bylo internováno také všech 10 000 řeholnic. Stát se zmocnil tímto násilným aktem asi
850 klášterních objektů. Protože však tento čin nebyl na rozdíl od záboru zemědělské a
lesní půdy nikdy podložen zákonným předpisem, prohlašovala prokuratura, že tyto
objekty i nadále patří církvi. Ve skutečnosti se ovšem postupovalo tak, že správcem
mnoha těchto objektů byla ustanovena Náboženská matice, která je bezostyšně darovala
nejrůznějším socialistickým organizacím.
Patronátní práva během staletí postupně zanikala, ale mnoho jich existovalo ještě v
době únorového puče v roce 1948. V rámci úsilí o plné podřízení veškeré církevní
činnosti státu převzaly na sebe československé státní orgány komunistickým zákonem č.
218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností počínaje
dnem 1. listopadu 1949 všechny dosud existující patronáty ustanovením § 11 citovaného
zákona:" Veškerý soukromý a veřejný patronát nad kostely, obročími a jinými církevními
ústavy přechází na stát." Tento zvláštní stav, kdy stát převzal povinnost spolufinancovat
společně s církví údržbu církevních objektů, platí dodnes, protože zákon č. 218/1949 Sb.
nebyl dosud nahrazen jiným řešením. Nyní se podíváme na způsoby získávání majetku
církví.
Československá republika 1990 – 1992
Po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 začalo být zřejmé, že zákon o
hospodářském zabezpečení církve z roku 1949 se brzy stane v novém právním pořádku
anachronismem, a bylo nutno uvažovat o tom, jak by mělo vypadat ekonomické
zabezpečení církve v demokratickém státě. S tím úzce souvisela i otázka, zda se má církev
ucházet o vrácení majetku či nikoliv.
Zpočátku byli církevní představitelé v této věci velmi zdrženliví. Všude pracovali
noví lidé, kteří se museli teprve zorientovat ve všech církevních problémech. V čele
církve stanula nová hierarchie, řády obnovovaly svou činnost a potřebovaly ji někde
zahájit. Proto vznikl přirozený požadavek na vrácení jejich majetku. Ten však sloužil
jiným účelům a nebylo snadné ho uvolnit. Proto bylo zákonem č. 298/1990 Sb. o úpravě
některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací vráceno řeholníkům 57
objektů. Brzo se ukázalo, že to nestačí pro jejich náležitý rozvoj, a tak přes nechuť levice
19
bylo zákonem č. 338/1991 Sb. vráceno dalších 113 objektů. Pokus uzákonit vrácení
dalšího, zejména diecézního, majetku církvi přes podporu všech českých pravicových
stran ztroskotal na odmítavém postoji levice a HZDS, takže nakonec hlasy čtyř
slovenských poslanců byla tato historická šance zmařena.
Česká republika od roku 1993
Počáteční ochota vyjít církvi vstříc se měnila více a více v neochotu. Otázka
nového způsobu ekonomického zabezpečení církve se stala předmětem zdlouhavých
přípravných prací na ministerstvu kultury, které muselo nejdříve zjistit, jak je tato otázka
vyřešena jinde v Evropě a jakou cestou by se tedy asi mohlo jít u nás. Vrácení církevního
majetku se mezitím stalo sporným politickým problémem. Už se nemluvilo o restituci, ale
jen o možnosti nápravy některých křivd a už vůbec se nemluvilo o tom, co církev velmi
zajímalo, jak totiž zapadne takto okleštěná restituce do systému celkového ekonomického
zabezpečení církve v nových podmínkách.
Bylo třeba, aby si církev udělala sama jasno v tom, do jaké míry vlastně potřebuje
vrácení svého majetku. Zpočátku se nevědělo, kolik nemovitostí a v jaké rozloze a
struktuře vlastně církvi po druhé světové válce zůstalo, a bylo tedy třeba především zjistit,
co církvi patřilo a jak obstojí právní argumenty pro návrat majetku. Bylo tedy třeba
především provést soupis nevráceného církevního majetku a zjistit způsob jeho ztráty.
Tento soupis nevráceného církevního majetku byl prováděn v letech 1990-1994 a je nyní
dokončen. Zejména pracné bylo zjišťování drobného rozptýleného vlastnictví farního, o
kterém nikdy předtím neexistovaly přehledy a který byl ztracen zákonem č. 46/1948 Sb.,
jenž církvi ponechal jen kostely, farní budovy a farní zahrady do rozlohy 1 ha.
Biskupové stáli před problémem spočítat, jaký vliv by měla restituce na
ekonomické zabezpečení církve. Bylo jasné, že ekonomická vazba církve na stát není
zdravá, bylo ale možno reálně počítat s ekonomickou soběstačností církve? A to za
podmínek, kdy církev byla po 40 letech soustavného útlaku silně oslabena nedostatkem
kněží, jejich vysokým průměrným věkem a nedostatečným zapojením laiků do života
církve. Bylo třeba obnovit současně všechny církevní aktivity, které jsou u církve
působící ve svobodných zemích běžné a samozřejmé, jako je např. církevní školství nebo
zdravotnictví, podpora misií, církevní charitativní činnost, zapojení do mezinárodních
církevních struktur, do ekumenického úsilí, budování církevní infrastruktury a
20
informačního systému, nezbytná modernizace technického vybavení církevních institucí,
zapojení církve do činnosti veřejných sdělovacích prostředků, rozvoj pastorace, péče o
rodiny, mládež, vězně a další specifické skupiny obyvatelstva, starost o sociální péči atd.
Doufalo se, že dojde k projednávání systému ekonomického zabezpečení církví a
náboženských společností přímým jednáním mezi vládou na jedné straně a katolickou
církví a Ekumenickou radou církví na straně druhé. K tomu účelu byla ustavena komise,
která měla tato jednání vést. V ní byl za diecéze pražský arcibiskup Vlk, za řeholníky a
řeholnice provinciál dominikánů Duka a za Ekumenickou radu církví synodní senior
Smetana. K jednání však nedošlo
Současný stav je takový, že ministerstvo kultury připravilo pro vládu návrh
budoucího systému ekonomického zabezpečení církví, který byl církvemi a náboženskými
společnostmi akceptován. Předpokládá se, že teprve po jeho projednání a přijetí bude
řešena i otázka restituce církevního majetku, protože ta je dílčím problémem systému
ekonomického zabezpečení.
21
3. Současná situace církví v České republice
3.1 Katolická církev v číslech
Ke katolické církvi se při posledním sčítání lidu provedeném v roce 2001 hlásilo
2 740 780 obyvatel, tj. 26,8 %. Z toho 350 000 věřících navštěvuje nejméně jednou týdně
bohoslužbu, ostatní ji navštěvují nepravidelně, zejména o svátcích, nebo jsou pokřtěni, ale
služby církve vyhledávají jen při významných životních událostech2 .
Katolická církev je rozdělena do 7 diecézí - pražské, brněnské, plzeňské,
královéhradecké, českobudějovické, olomoucké a litoměřické. Každá diecéze je pak dále
rozdělena na jednotlivé farnosti.
Tyto farnosti mají ve správě zhruba 3 500 kostelů a kaplí, které je třeba udržovat.
3.2 Údržba církevních objektů 3
Stát vynakládá na financování činnosti církví a náboženských společností celkem
částku kolem 1,3 mld. Kč, což představuje nepatrný zlomek státního rozpočtu, avšak
nekryje dostatečně ani provozní, ani rozvojové projekty římskokatolické církve. Je také
třeba říci, že každá diecéze je na tom jinak z ekonomického hlediska.
Kdybychom chtěli najednou dát do pořádku všechen církevní majetek v České
republice, musel by stát vynaložit na tyto opravy kolem 30 miliard korun. To
je
samozřejmě zcela nemožné při dnešním stavu státního rozpočtu. Pokud by se pokračovalo
stejnou rychlostí oprav, jako doposud, údržby by trvala minimálně 100 let, a to by tyto
objekty nesměli dále chátrat.
Z tohoto státního příspěvku ve výši 1,3 mld. Kč připadá 88% na římskokatolickou
církev. Tento státní příspěvek kryje osobní požitky, provozní náklady a opravy
uměleckých památek. Státní příspěvek se tedy podílí na financování činnosti církve asi 40
- 45%. Ostatní výdaje kryjí sbírky a dary, něco málo získává církev z nájmu, úroků a z
náhrad škod. Z hlediska státu se tato finanční podpora církví jeví jako nepatrná položka.
2
3
Statistika dostupná v elektronické podobě na <http://www.czso.cz>
Převzato z: KALNÝ, Mojmír. Církevní majetek a restituce. Praha: Občanský institut, 1995. ISBN 80-
901659-3-1
22
To, co je z hlediska státního rozpočtu zcela nepatrné, je ovšem pro církve věc životního
významu. Systém ekonomického zabezpečení církví by měl umožňovat, aby církve v
novém systému získávaly nejméně stejně finančních prostředků jako v systému starém a
aby měly možnost svoje důchody zvyšovat s ohledem na inflaci.
Protože podstata nového systému ekonomického zabezpečení dosud nebyla
definitivně stanovena, panuje o jejím osudu a o výši tohoto zabezpečení v církevních
kruzích velká nejistota. Z tohoto důvodu, ale i z jiných důvodů, se církev nemůže vzdát
práva na navrácení majetku.
Kdyby se církevní představitelé vzdali majetku, na který mají právo, ve prospěch
necírkevních právních subjektů, jednali by proti svým povinnostem. To ovšem
neznamená, že by nebyli oprávněni uzavřít v této věci přijatelný kompromis, odpovídající
společenské situaci.
A právě to je podstata celého dlouhého a vleklého sporu o restituce církevního
majetku. Existencí dvou zcela protichůdných názorů se dostáváme na velmi tenký led.
Zejména proto, že obě strany sporu mají v rukávech argumenty, které jsou z obou táborů
velmi silně podporovány.
3.3 Otázka restituce církevního majetku
V této kapitole se pokusím nastínit dva protilehlé názory na otázku případného
vracení církevního majetku církvím z vlastnictví státu. Samozřejmě o právních důvodech
jste se mohli dovědět v kapitole uvedené výše.
Problém církevních restitucí se stal velmi diskutovaným tématem na naší politické
scéně. Řešení je však stále v nedohlednu. Na věc existuji v podstatě dva – protichůdné
názory. Příznivci církve samozřejmě považují navrácení majetku opět do rukou církve
jako určitý druh satisfakce za 40 let komunistického režimu, kdy církev měla jen velmi
omezený přístup ke správě majetku. Názor této skupiny je takový, že chce navrátit do
církevních „rukou“ vše, co jim bylo zabaveno po roce 1948. Opačný názor reprezentuje
skupina lidí, kteří zastávají názor, že církev by měla být stále pod určitým vlivem státu,
neboť majetek, který církev historicky vlastnila a doposud vlastní byl stejně církvi
darován panovníkem. Druhý, a také velmi silný argument je, že veřejnost nemá příliš
23
velkou důvěru v církevní instituce jako takové a tudíž nevidí jediný důvod, proč majetek
církvím vracet.
Bohužel tímto vzniká velký zmatek o výkladu oprávněnosti restituce. Mnoho lidí
si nedokáže udělat samostatný osobní názor na tuto problematiku a tudíž nevědí, jaký
názor objektivně zastávat. Tím, že církev již od roku 1989 nepřetržitě vyžaduje nápravu
tohoto pro ně nepříznivého stavu, se může stát, že lidé snadno inklinují k názoru, že
církev chce skrz zpětně nabitý majetek získat opět svou moc a vliv jak ve společnosti, tak
i na politické scéně.
Ve výsledku se tedy názor veřejnosti řídí primárně zejména dle toho, zda jsou
příznivci, či odpůrci církve jako takové a možná i vzhledem k nedostatku relevantních a
úplných informací z obou stran nejsou schopni rozhodnout, zda je restituce církevního
majetku oprávněná, či ne.
3.4 Jak by mělo proběhnout vyrovnání
Církvím má připadnout zpět pouze majetek v držení státu a státních organizací,
nikoliv obcí, krajů nebo soukromých osob. Část majetku, který zůstane státu, bude
převedena na obce, část privatizována a část si stát ponechá. Stát bude i nadále přispívat
na církevní památky.
Jako příklad zde uvedu státní podnik Lesy České republiky (LČR). V tomto případě
by podnik musel vrátit kolem 3% zalesněných ploch zpět círví, což pro představu činí o
zhruba 36 000 hektarů. Dalších zhruba 125 000 hektarů lesů by musel stát vyrovnat
s církvemi jako finanční kompenzaci..
Nyní se podíváme na dva názory, které rozdělují samozřejmě i veřejnost na dva
tábory. Uvedu několik faktů na každé straně tak, aby byla jasná pluralita názorů.
24
3.5.1
Důvody pro uskutečnění církevních restitucí
Církevní majetek byl po roce 1948 zabaven a spravuje ho stát. Po revoluci
uplynulo 20 let a změna žádná. Problém se neomezuje na morální rovinu, že co bylo
ukradeno, má být vráceno. Finanční kompenzace by církvím zaručovaly určitou
nezávislost a zároveň navrátily jejich materiální a hospodářskou základnu, která jim byla
v době komunismu ukradena. Vyrovnání církvím do budoucna zaručí samostatnost, aby
mohly hospodařit samy, jak tomu bylo vždy.
Dalším argumentem pro uskutečnění církevních restitucí je názor, že by se církve
od státu měly odloučit. Problém církev vidí v tom, že by duchovní neměli být placeni ze
státní kasy, jak tomu bylo za komunismu.
Argument, že stát vyplatí přehnané sumy církvi v restitucích je zavádějící z toho
důvodu, že na druhou stranu ušetří za tyto výdaje ve státním rozpočtu.
Církve by z principu neměly vstupovat do politiky. Jejich úloha založena na
charitativní, vzdělávací a duchovní činnosti. A právě k výkonu těchto činností musí být
finančně samostatné.
3.5.2
Důvody proti uskutečnění církevních restitucí
Pokud se podíváme na důvody, které mluví jednoznačně proti vrácení majetku
církvím, pak je to zejména fakt, že církev při svém odhadu majetku nevychází
z prokazatelných a objektivních dat a tudíž je velmi problematické vyčíslit přesnou
částku, která by měla být vyplacena. Dále není jasné, co se s navráceným majetkem a
zejména s finančními prostředky stane. Myslím, ale že mezi největší problémy patří
otázka vyčíslení finanční částky, na kterou by měla mít eventuelně nárok.
25
3.5.3
Závěr
S církevními restitucemi nesouhlasí většina obyvatel České republiky. Je to dáno
zejména nedůvěrou občanů v církev. Mnozí na ni nahlíží jako na organizaci, která po celá
staletí negativně ovlivňovala dění po celém světě. Dalším argumentem často bývá otázka,
proč vracet církvím zabavený majetek komunistickým režimem, když v minulosti právě
církve tento majetek mnohdy získaly také zabavením nebo dokonce násilně. Na tyto
otázky je samozřejmě velmi těžké odpovědět. V neposlední řadě je nasnadě zamyslet se
nad tím, jak se vůbec přišlo na částku 83 miliard korun, kdo tento majetek hodnotil? Je to
hodně, či málo? Představitelé církve hovoří pouze o jedné třetině skutečné ceny, což zní
jako vstřícné gesto. Na druhou stranu je otázka, jestli tyto výpočty jsou založené na
faktech nebo na „jakémsi“ odhadu, který bude velmi těžké oficiálně doložit.
26
4. Charakteristika vlastnictví majetku církve, obce a
soukromé osoby
V této kapitole se zaměřuji na charakteristiku jednotlivých druhů vlastnictví
obecně. Je to také jedna z velmi důležitých věcí, neboť vlastnictví jako takové je dáno
zákonem, ze kterého vyplývají nejen výsady, ale zejména povinnosti vlastníka daného
předmětu vlastnictví, které musí dodržovat. Co se týče srovnání těchto tří výše uvedených
skupin vlastníků, každý se řídí jinými pravidly a to zejména ve financování nákladů
předmětu vlastnictví. Na základě obecné charakteristiky vlastnictví jednotlivých subjektů
je pak následně jednodušší pochopit chování těchto subjektů ve vztahu k předmětu
vlastnictví.
4.1 Charakteristika vlastnictví majetku církve 4
Než si představíme současný majetek církví v České republice, musíme si vyjasnit
několik základních pojmů.
Konfesní právo v ČR
zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských
společností státem, ve znění zákonů č. 88/1950, 16/1990, 165/1992, 522/1992 Sb.
Smysl a účel církevního majetku
Kodex kanonického práva deklaruje, že církev má vrozené právo nezávisle na
světské moci nabývat, držet, spravovat a zcizovat majetek, aby byly dosaženy cíle jí
vlastní. Toto kanonické ustanovení je v souladu s lidskými právy podle mezinárodního
práva i podle ústav demokratických států.
Hospodaření
Pro hospodaření a správu majetku vydala Česká biskupská konfese pravidla:
4
Převzato z: TRETERA, Rajmund Jiří. Stát a církve v České republice. Kostelní Vydří : Karmelitánské
nakladatelství, 2002. -- 156 s. ; ISBN 80-7192-707-4
27
1. Ekonomická rada diecézí má povinnost připravit podle pokynů diecézního
biskupa každý rok plán příjmů a výdajů, které se pro příští rok předvídají pro řízení celé
diecéze, a po skončení roku zhodnotí účetní výkaz příjmů a výdajů.
2. Ekonom diecéze spravuje pod autoritou biskupa a způsobem určeným
ekonomickou radou diecézní majetek a z příjmů diecéze platí vydání, které biskup nebo
jiné od biskupa určené osoby právoplatně nařídily zaplatit.
3. Ordinář má povinnost pečlivě dohlížet na správu majetku podřízených
právnických osob. Diecézní biskup je povinen před rozhodnutím, které jsou s ohledem na
hospodářský stav závažná, vyslechnout ekonomickou radu a sbor konzultantů. Závažná
rozhodnutí jsou, jestliže se jedná o hodnotu mezi 5-50 mil. Kč.
Hospodaření probíhá na základě jednoduché rovnice Příjmy=Výdaje. Církev musí
vystačit s těmi prostředky, které má, neboť zadlužení nepřichází v úvahu. Kostely ani fary
není možno zastavovat.
Veškeré finanční operace, které církev v průběhu roku provádí, musí církevní
účetní jednotky zaznamenat do podvojného účetnictví. Rozpočet sestavují biskupství a
předkládají jej České biskupské konferenci.
4.1.1
Charakteristika a hodnota církevního majetku
Majetek církví lze rozdělit na majetek movitý a nemovitý.
Movitý majetek
Mezi movitý majetek patří veškeré vybavení kostelů a farností, umělecká díla jako
jsou sochy, obrazy, různé relikvie, liturgické nádobí a oblečení, to vše v nevyčíslitelné
hodnotě. Ale patří sem také dopravní prostředky, peníze atd.
Nemovitý majetek
Římskokatolická církev vlastní pouze kostely, kaple, fary a farní zahrady do 1 ha.
Je to stav, který nastolila pozemková reforma v roce 1947. Budovy- z budov vlastní 4 570
kostelů, 2 368 kaplí a 2 796 farních budov. Tyto stavby, jež jsou starší než 100 let, mají
28
kulturní hodnotu, kterou nelze vyčíslit, odhadnout, či definovat. Proto není známa ani
jejich celková hodnota peněžní.
Pozemky- kromě těch pozemků, na nichž stojí kostely, kaple a farní budovy,
církev žádné pozemky nemá.
4.1.2
Způsob financování církevního majetku v ČR
Tak, jako se z problému uspořádání vztahu státu, církví a náboženských
společností stalo historické trauma české společnosti, tak také dochází při hledání modelu
financování církví v České republice zdánlivě k neřešitelnému problému. Při tom jak pro
vztah státu a církví, tak pro jejich financování existují ustálené systémy a to již i v zemích,
které prochází transformací podobně jako Česká republika.
Protože uplatňované systémy financování církví poměrně úzce navazují na model
uspořádání vztahu státu a církve v dané společnosti, je následně problém financování
církví popsán s využitím variant těchto modelů.
4.1.3
Modely vztahu státu a církve
Vztah mezi státem a církví je ve své podstatě určující pro ekonomické postavení
církví a náboženských společností v daném státě. Vytvářel se v každé zemi odlišně v
závislosti na dnes již historických vlivech či faktorech a vyznačuje se značným rozpětím
od plné identifikace (sepětí státu a církve) až po krajní mez neidentifikace, kterou
představuje odluka.
V České republice se tento vztah charakterizuje jako nevyhraněný, přechodný stav
kooperace. V konfesních zákonech přijatých po roce 1989 je zakotvena náboženská
svoboda, ale stále existují vládní úřady, které se zabývají otázkami církve, není vyjasněn
vzájemný vztah státu a církve k církevnímu majetku a není ani vyjasněno ekonomické
postavení církví,a to dokud nebude přijat nový zákon o církvích a vyjasněny restituce
církevního majetku.
29
4.1.4
Zdroje financování církví
Financování z výnosu nemovitého a movitého majetku
Současný vlastní majetek církví slouží jako dodatkový zdroj financování církevní
činnosti jen v nepatrné míře. Jen v některých budovách lze část prostor pronajmout a tak
nájemné nestačí ani na jejich běžnou údržbu.
Financování ze sbírek a darů
Sbírky, konané při bohoslužbách tvoří součást příjmů všech církví v naší zemi i na
celém světě. Jejich výnos je relativně vysoký a poměrně stálý. V evangelických církvích
sbírky tvoří zpravidla druhou nejvyšší příjmovou položku a v katolických diecézích
celkový výnos sbírek činil v posledních letech přibližně stejnou částku jako státní dotace
na platy duchovenstva. Sbírky jsou osvobozeny od daně z příjmu.
Financování ze státních dotací a subvencí
Z historických okolností vyplývá, že stát nese část nákladů na činnost církví ze
svého rozpočtu, a to každoročním přidělováním dotací na platy duchovenstva, laických
zaměstnanců církevních ústředí, na jejich věcné náklady a na údržbu církevních památek.
Tyto dotace se nazývají Státní příspěvky na zabezpečení platů duchovenstva a nákladů
činnosti církevních ústředí, a jsou přidělovány jednotlivým diecézím, které je dále
přerozdělují nižším úrovním. Výše základních platů duchovních jsou stanoveny státními
předpisy.
Financování obecně prospěšných činností církví z veřejných rozpočtů
Stát financuje církevní školy, duchovní službu v armádě, církevní nemocnice i
sociální ústavy. Ze stejných zdrojů má být kryta údržba a rekonstrukce historických
památek ve vlastnictví církve. Tyto památky jsou zdrojem příjmů celé společnosti z
cestovního ruchu. Církve je přitom zhodnocují jak běžnou údržbou, tak z nich užíváním
činí živé památníky.
30
4.1.5
Současný model financování církví v ČR
Současný způsob financování v ČR je dán zákonem č. 218/1949 Sb.ve znění
pozdějších předpisů, který zakládá automatický nárok registrovaných církví na podíl na
státním rozpočtu na dotování vlastní náboženské činnosti.
Z registrovaných církví, kterých je celkem 21, státní příspěvek zásadně nepožadují
Křesťanské sbory, Náboženská společnost Svědkové Jehovovi a Církev Ježíše Krista
svatých posledních dnů (Mormoni). V období po listopadu 1989, kdy bylo zřejmé, že
dojde k podstatným změnám ve vztazích mezi církvemi a státem, se církve začaly
připravovat na to, že se budou muset obejít bez státního příspěvku a začaly budovat
vlastní ekonomickou soběstačnost. Státní příspěvek na náboženskou činnost v současnosti
využívá 15 církví.
U ostatních čtrnácti církví lze hovořit o závislosti na prostředcích ze státního
rozpočtu. Podíl prostředků ze státního rozpočtu na celkových nákladech se u jednotlivých
církví a náboženských společností pohybuje mezi 20% až 80% v závislosti na
ekonomické situaci dané církve, obětavosti jejích členů (podílu na pokrytí jejích
finančních potřeb) a snaze církve obejít se bez finanční pomoci státu. Přehled finančních
zdrojů, které stát uvolnil ze svého rozpočtu církvím za posledních pět let, je uveden a
sumarizován v následující tabulce hodnoty jsou uvedeny v tis. Kč.
31
4.2 Charakteristika vlastnictví obecního majetku 5
Zákon č. 250/2000 Sb. tvoří základní právní předpis pro tvorbu, funkci a obsah
rozpočtů obcí, závěrečného účtu, rozpočtového výhledu a procesu. Dále obsahuje
rozpočtová pravidla územních rozpočtů.
Rozpočtový výhled
Na základě novely č. 557/2004 Sb. zákona č. 250/2000 Sb. mají obce za povinnost
sestavovat rozpočtový výhled na 2 až 5 let po roce, na který se sestavuje roční rozpočet.
Rozpočet
Rozpočet obce je finanční plán, jímž se řídí její hospodaření, sestavován vždy na
období jednoho kalendářního roku v návaznosti na rozpočtový výhled. Dále navazuje na
údaje z rozpisu státního rozpočtu na příslušný rok a navazuje na jiné veřejné rozpočty,
k nímž má obec finanční vztah.
Hospodaření podle rozpočtu
Obce zajišťují výkon finanční kontroly na základě zákona č. 320/2001 Sb., o
finanční kontrole. Dále pak musí hospodařit v souladu se schváleným rozpočtem. Součástí
je také pravidelná a úplná kontrola svého hospodaření a hospodaření jimi zřízených a
založených právnických osob a zařízení po celý rozpočtový rok.
Zákon o obcích č.128/2000 Sb.
Hospodaření obce
§1
Obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů; tvoří územní
celek, který je vymezen hranicí území obce.
5
Převzato z: HAVLAN, Petr. Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. aktualiz. a podstatně dopl.
vyd.. Praha: Linde, 2008 ISBN 978-80-7201-708-9
32
§2
(1) Obec je veřejnoprávní korporací, má vlastní majetek. Obec vystupuje v
právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající.
(2) Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při
plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem.
§ 38
(1) Majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy
a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Obec je povinna pečovat o
zachování a rozvoj svého majetku. Obec vede evidenci svého majetku.
(2) Majetek obce musí být chráněn před zničením, poškozením, odcizením nebo
zneužitím. S nepotřebným majetkem obec naloží způsoby a za podmínek stanovených
zvláštními předpisy, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(6) Obec je povinna chránit svůj majetek před neoprávněnými zásahy a včas
uplatňovat právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení.
4.3 Charakteristika soukromého majetku 6
Vlastnické právo je jedním ze základních lidských práv, ochranu mu poskytuje i
Listina základních práv a svobod.
Vlastnické právo se často zaměňuje s pojmem vlastnictví. Vlastnictví je však
ekonomickou kategorií, jako souhrn historicky určených majetkových vztahů držby,
užívání a dispozic s věcmi. Vlastnické právo je kategorií právní a lze jej dále třídit na
vlastnické právo objektivní a subjektivní. V objektivním smyslu představuje vlastnické
právo souhrn právních norem, subjektivní vlastnické právo je konkrétní oprávnění
konkrétního vlastníka. Subjektivní vlastnické právo lze vymezit jako právem zakotvenou
možnost vlastníka v mezích stanovených právním řádem držet, užívat a nakládat věcmi
podle své úvahy a ve svém zájmu, a to mocí, která není závislá na existenci moci kohokoli
jiného k téže věci, v téže době.
6
Převzato z : VLASTNICKÉ PRÁVO [online]. 2003 , 01.05.2004 [cit. 2004-05-01]. Dostupný z WWW:
<http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=151&typ=r&levelid=OC_504.HTM>.
33
Současně v sobě zahrnuje i právně zabezpečenou možnost vlastníka domáhat se od
všech třetích osob zdržení se užívání věci vlastníka proti jeho vůli a zdržení se chování,
které ruší vlastníka v jeho držbě, užívání a dispozicích s věcí.
Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Omezení
vlastnického práva je možné jen na základě zákona. Přitom tato omezení jsou většinou
dočasného charakteru - jakmile omezení odpadne, vlastnické právo se obnoví v původním
rozsahu, aniž je nutný nějaký úkon ze strany vlastníka či jiné osoby (tento jev se nazývá
elasticita vlastnického práva). Nadále se nerozlišují druhy vlastnického práva (rozlišování
na soukromé, osobní apod. již nemá právní podklad).
Shrnutí
Pokud srovnáme výše uvedené typy vlastnictví, zjistíme, že nejvíce jsou právně
omezeny vlastnictví majetku církve a obce. Na vlastnictví soukromé se téměř žádný
zákon o nakládání s majetkem v této rovině nevztahuje. Nejvíce omezeno zákonem je
nakládání a financování majetku ve vlastnictví obce a církve, neboť jsou financovány
z veřejných peněz. Soukromá osoba může svůj majetek využívat k tvorbě zisku, či užívat
pro své osobní účely, církev a obec pouze pro své potřeby a zejména pro potřeby
obyvatel. V tom se právě liší způsob využívání tohoto majetku v praxi. Na druhou stranu
vlastnictví osobní ve vztahu z církevním majetkem je omezeno například věcnými
břemeny, památkovou ochranou a určitými omezením například ve stavebních úpravách
objektů.
34
Závěr teoretické části
Z dostupných zdrojů jsem zjistil, že církev již několik staletí stále bojuje o svou
pozici. Byla období, kdy církev na našem území měla obrovský vliv a naopak éry, kdy
byla církev pod tvrdou kontrolou státu a v podstatě její fungování bylo omezeno na
minimum.
Dnešní doba je pro církev dle mého názoru relativně příznivá, ale přesto nelze
opomenout některé nevyřešené problémy z minulosti. Tím největším problémem je právě
zmiňovaná restituce církevního majetku, ke kterému prozatím není dostatečná jak
politická, tak v dnešní době ani finanční vůle.
Proto se církev zbavuje nadbytečného majetku, na jehož údržbu nemá dostatek
finančních zdrojů. Jedná se zejména o staré, často velmi zchátralé fary a vesnické kostely.
Na druhou stranu však církev stojí o to, aby tento majetek zcela nezanikl. Proto se hledají
způsoby, jak zabezpečit existenci těchto jedinečných staveb. Nabízí se hned několik
řešení, zejména převod církevních nemovitostí do různých forem vlastnictví, jako je obec,
soukromá osoba či občanské sdružení. Všechny tyto typy uvádím ve svých případových
studiích. Na základě těchto realizovaných případových studií zjistím, zda je tento způsob
převodu tím správným krokem pro zachování vesnických kostelů a kaplí i pro budoucí
generace, čí existuje ještě jiné, lepší řešení.
35
5. Praktická část
5.1 Případová studie I: Kostel svatého Petra a Pavla
Kostel sv. Petra a Pavla je zřícenina gotického kostela na místě zaniklé vsi Dolany
na katastrálním území obce Hlince, v Plzeňském kraji mezi Plzní a Rakovníkem.
Kostel sv. Petra a Pavla v Dolanech byl postaven pravděpodobně jako raně gotický
v polovině 13. století a je považován za jeden z nejstarších v Čechách.
Kostel je orientovaný, jednolodní, tvořený čtvercovým presbytářem a obdélnou
lodí s vnějšími opěrnými pilíři šikmo diagonálně postavenými do rohů. Presbytář je od
lodi oddělen hrotitým vítězným obloukem. Na jižní straně presbytáře stávala sakristie a
oratorium, na severní straně stával objekt, který mohl být původní sakristií nebo později i
márnicí.
Historie 7
Již mezi r. 1344 – 1350 byl kostel je zapsán v diecézi pražské jako kostel farní.
Pány tohoto kostela byli od roku 1358 Habart z Dolan a Markwart z Řebříku. Na počátku
15. století Dolany získali páni z Kolovrat na Krakovci. Kryštof z Kolovrat nechal sešlý
kostelík, z něhož zbyly obvodové zdi opravit a roku 1553 do něj dal pořídit zvon, tedy v
době renesanční. Za třicetileté války opět kostel zchátral a tentokrát jej nechal opravit
další pán panství, Vojtěch Hynek Týřovský a v roce 1684 daroval druhý zvon, tentokrát
barokní. Definitivně se vývoj v neprospěch kostela zvrhl až v roce 1878, kdy byly zvony z
kostela odvezeny do Chříče. V letech 1882 - 1895 byl kostel vydrancován a zpustošen.
Poslední zmínka o opravě a vybudování nové věže je známá z roku 1895. Kostel byl farní
až do 90. let 18. století, poté ponížil na filiální a ve dvacátém století ztratil náboženského
významu úplně.
Od roku 1870 jsou Dolany jsou vedeny jako část obce Hlince. Kostelík začal
velmi silně chátrat zejména v předválečném období a po 2. světové válce. Zchátral
natolik, že se stal zříceninou.
7
Historie převzata z: Kostel sv. Petra a Pavla v Dolanech u Hlinců [online]. 2001- [cit. 2001-07-06].
Dostupný z WWW: <http://www.volny.cz/ouhlince/kostel/kostel_sv.htm>
36
Převod kostela do obecního vlastnictví
Dne 5.10.2000 na základě schválení Zastupitelstvem obce Hlince byla podána
žádost o převod kostela i s přilehlými pozemky do vlastnictví obce. Cíl tohoto převodu je
zaměřen na obnovu a uchování této kulturní památky.
Roku 2001 byly započaty záchranné práce objektu kostela z iniciativy obce Hlince
díky grantu Nadace Open Society Fund Praha s cílem zachování tohoto kulturního
dědictví pro příští generace. Z peněžních prostředků poskytnutých v grantem ve výši 40
000,- Kč byly v okolí kostela pokáceny náletové dřeviny, křoviny a stromy, byly
provedeny základní terénní úpravy a částečně opraveno zdivo. Současně byl realizován
průzkum stávajícího obvodového zdiva a zpracován statický posudek statikem Ing.
Jindřichem Rinešem, který také navrhl obnovu objektu. Vše za necelých 80 000,- Kč.
Převod kostela do vlastnictví obce
Dne 16. května 2002 byl uskutečněn převod zříceniny včetně přilehlého pozemku
kostela sv. Petra a Pavla v Dolanech, do vlastnictví obce Hlince.
Jednotlivé fáze oprav a financování 8
V roce 2002 byl poskytnut Okresním úřadem Plzeň-sever a z Programu obnovy
venkova MMR ČR příspěvek ve výši 48 000,- Kč na zvýšené náklady spojené s opravou
kostela a příspěvek ve výši 30 000,- Kč na opravu obvodového zdiva a další stavební
práce na kostele. Náklady obce v tomto roce činily 32 000,- Kč. Ve dnech 12. a 13. srpna
2002 postihla kostel a přilehlé pozemky povodeň, čímž se narušila i statika již už velmi
zchátralého obvodového zdiva.
V červnu a červenci roku 2003 byla vytěžena suť a naplaveniny z kostela a
zároveň se uskutečnil částečný archeologický průzkum, při kterém byly odhaleny základy
bývalé sakristie při jižní zdi presbytáře. Sondou byly uvnitř presbytáře ověřeny základy
8
Zpracováno na základě: Kostel sv. Petra a Pavla v Dolanech u Hlinců [online]. 2001- [cit. 2001-07-06].
Dostupný z WWW: <http://www.volny.cz/ouhlince/kostel/kostel_sv.htm>
BUKAČOVÁ, Irena. Má naději kostel sv. Petra a Pavla v Dolanech na Chříčsku, Vlastivědný sborník
1/2001, Plzeň : Muzeum a galerie severního Plzeňska. 2001
37
objektu, jejich hloubka a založení. V tomto roce Ministerstvo Kultury ČR poskytlo
z Havarijního programu účelový finanční příspěvek ve výši 90 000,- Kč na statické
zajištění zdiva. Dále pak byl poskytnut další mimořádný příspěvek na obnovu kostela,
který vážně poškodila povodeň, ve výší 500 000,- Kč, a to Plzeňským krajem. Příspěvek
financoval zabezpečení statiky svislých konstrukcí zdiva a opěrných pilířů a odstranění
ostatních škod. Za tyto finanční prostředky bylo obvodové zdivo kostela včetně jeho
opěrných pilířů staticky zajištěno a opraveno. Došlo k obnovení pobořených bočních
oltářů, opravena byla koruna zdiva včetně obnovené korunní římsy, dále pak došlo
na obnovu okenních kleneb, valounového okapního chodníku okolo kostela a fixace
zbytků původních omítek. Na náklady obce bylo upraveno okolí kostela, pořízen byl
dřevěný stůl s lavicemi pro turisty, kteří sem přicházejí stále častěji. Kvůli bezpečnosti byl
kostel uzavřen novou kovanou stylovou mříží. Veškeré tyto dosavadní události způsobily
to, že se občané rozhodli takto zabezpečený objekt zastřešit a tím ochránit vynaložené
úsilí a vložené finance k dalšímu rozvoji a opravě kostela. Jako svůj cíl si obec vytyčila
opravu a rekonstrukci objektu do podoby posledního dochovaného stavu z 30. let 20.
století.
V roce 2004 zpracoval projektant Ing. Jindřich Rineš projekt na obnovu krovu a
střechy kostela, stropu, kruchty a věžičky. Díky tomuto projektu byl obci v roce 2004
poskytnut příspěvek z Havarijního programu MK ČR ve výši 530 000,- Kč a příspěvek
Plzeňského kraje na obnovu kulturní památky ve výši 90 000,- Kč. Všechny tyto finančí
prostředky byly využity na obnovu krovu presbytáře a lodi kostela se záklopem a s
prkenným podbitím stropu a na položení nové střešní krytiny. Obec přispěla k výše
uvedeným příspěvkům ze svého rozpočtu částkou 170.000,- Kč. Tato etapa obnovy
kostela byla jednou z nejdůležitějších, neboť po její realizaci je nyní kostel zabezpečen
proti vlivu povětrnostních podmínek. Zastřešením objektu se zastavil proces destrukce
obvodového zdiva, oltářů a omítek opět na dlouhou dobu. Další archeologický průzkum
odkryl základy románské věže bývalého kostela s typickým řádkovým románským
zdivem z malých kvádrů před západní stěnou kostela. Tam se pravděpodobně nacházela
loď a možná i presbytář původního kostela. Na severní straně presbytáře byly odkryty
základy objektu, který mohl být původní sakristií nebo později i márnicí.
V roce 2005 Plzeňský kraj již poněkolikáté poskytl dotaci obci Hlince na obnovu
kostela ve výši 100.000,- Kč. Příspěvek z Havarijního programu MK ČR činil v tomto
38
roce také částku 100.000,- Kč. Z těchto prostředků byla realizována obnova věžičky
s novým křížem, makovicí a zvonem. Obec ze svého rozpočtu přispěla částkou 11.000,Kč, dalších 34.500,- Kč činily dary. Náklady na rekonstrukci věže však přesáhly
odhadovanou částku 230.000,- Kč. Proto byla v tomto roce vyhlášena veřejná sbírka na
zbývající část finančních prostředků. Vybrané prostředky by umožnily na novou věž
osadit kovaný kříž, makovici, zvon a žaluzie. Jelikož tato sbírka byla úspěšná, 2. září roku
2005 byl kostel osazen novou věží na svém původním místě.
Od začátku roku 2006 po současnost jsou každoroční nálady obce nezbytné
zejména na údržbu a drobné opravy kostela. Do budoucna se ale plánuje ještě mnoho
restaurátorských úprav, které budou znamenat značnější finanční zatížení. Obec chce
zrekonstruovat okna kostela tak, aby tvarově odpovídaly původním. Dále je zapotřebí
obnovit dveře, které budou stejně jako okna vyrobeny podle původních dochovaných
originálů.
Vnější omítky budou vycházet z fotografií kostela z let, kdy ještě nějaké omítky
měl. Na omítky uvnitř kostela převládají dva protichůdné, ale z památkového hlediska
správné názory. První varianta úprav vnitřního prostoru počítá s maximální vypovídací
schopností dochovaných fragmentů omítek a čitelnosti jednotlivých stavebních úprav a
fází. Znamená to prakticky vnitřek kostela neomítat, nebo omítnout pouze stávající
dřevěný strop a několik málo vybraných, na strop navazujících partií zdiva, kde již omítky
nejsou. Bohužel v tomto případě se jedná o velmi nákladnou údržbu, kterou by si obec
nemohla dovolit. Proto je dnes přijatelnější druhá varianta řešení vnitřního prostoru
kostela. Tou je provedení omítek v celém rozsahu vnitřních ploch stěn a stropu kostela
s tím, že dojde k další fixaci dochovaných omítek a náklady jak na samotnou realizaci, ale
i následnou údržbu budou únosné pro obecní rozpočet.
Omítnutím vnitřku kostela by měla být plánovaná obnova a záchrana kostela sv.
Petra a Pavla v Dolanech prakticky dokončena. Objekt by mohl být opět používán
k liturgickým ale i světským účelům. Celkové předpokládané náklady obnovy kostela sv.
Petra a Pavla v Dolanech jsou spočítány tak, že by neměly překročit částku 2.500.000,Kč. Všechny práce provedené při obnově kostela v minulých letech byly prováděny
převážně firmami z blízkého okolí. Nemalou částí práce se podíleli i samotní občané
zejména z obcí Hlince, Dolany, Ptyč, Studená a dalších. Brigádníci, kteří měli a mají na
39
obnově kostela zájem, byli také z řad chalupářů a jiných dobrovolníků, bez jejichž
podpory by se celý projekt jen velmi těžko realizoval.
Tabulka 3 Výdaje na opravu Kostela
Částka v Kč
Plzeňský kraj
Rok
Obec
Ministerstvo
(Okres Plzeň –
Kultury
sever do
Sbírky, granty
r.2004)
2001
80 000
0
0
40 000
2002
32 000
48 000
30 000
0
2003
0
90 000
500 000
0
2004
170 000
530 000
90 000
0
2005
11 500
100 000
100 000
34 500
Suma
293 500
768 000
720 000
74 500
Výdaje celkem
1 856 000
K dispozici
644 000
40
Obr. 1 Kostel před rekonstrukcí v roce 2004
zdroj: http://kronikaregionu.wz.cz/gallery/01/view.php?num=8 Dolany
Obr. 2 Kostel po rekonstrukci v roce 2006
zdroj: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Kostel_sv._Petra_a_Pavla_(Dolany).jpg>
41
5.2 Případová studie II: Kostel sv. Antonína z Padovy
Kostel sv.Antonína z Padovy je součástí klášterního komplexu v Sokolově. Majitel
tohoto komplexu je firma Sokolovská bytová s.r.o. Která se zabývá zejména správou
nemovitostí pro vlastníky. Vlastnictví kostela sv.Antonína z Padovy využívá jako vedlejší
činnost svého podnikání, neboť by byla škoda, kdyby tento objekt nebyl využíván.
Historie kláštera 9
Kapucínský klášter byl založen v 17. Století. Kapucínský řád byl uveden do Čech
po roce 1600 a tvořil jeden z nejvýznamnějších řádů, které se zasloužili o rekatolizaci v
protireformačním období. Klášter, stejně jako i další katolické církevní instituce v
severozápadní oblasti Čech, měl tvořit jistou přehradu proti šířícímu se protestantismu ze
sousedního Saska.
Klášter byl založen majitelem panství a kancléře Českého království Jana Hartvika
Nostice. Výstavba klášterního komplexu probíhala v letech 1663-1667. Roku 1667 byl
klášter slavnostně vysvěcen litoměřickým biskupem Maxmiliánem Rudolfem ze Šlejnic.
Klášter tvoří soubor budov obklopujících čtvercový dvůr s kruhovou studnou.
Areálu dominuje stavba klášterního kostela sv. Antonína z Padovy s vysokým raně
barokním trojúhelníkovým štítem. Klášter přežil období rušení klášterů za vlády Josefa II.
a byl v provozu až do roku 1950, kdy byl zlikvidován za známé akce proti církevním
řádům, kterou prováděla tehdejší pověstná státní bezpečnost.
V 50. letech zde byla umístěna Československá armáda a klášter byl značně
zdevastován. Klášter ohrozila i postupující těžba dolu Antonín, která zničila část zahrady
a kapli sv. Anny z roku 1782. V objektu kláštera působil od roku 1961 Městský podnik
bytového hospodářství, nyní Sokolovská bytová s.r.o. Z tohoto důvodů je klášter i kostel
dobře stavebně zabezpečen. Kostel sloužil v minulosti jako skladový prostor, v současné
době je díky rozsáhlé rekonstrukci přestavěn na výstavní a koncertní síň.
9
Historie převzata z: Kostel sv. Antonína z Padovy [online]. Sokolov : 2007- [cit. 2009-03-10]. Dostupný z
WWW: <http://www.sb-sokolov.cz/sb/kostel.html#historie>.
42
Současnost kostela 10
Roku 2002 byla rekonstruována velmi poškozená Nosticovská hrobka pod
klášterním kostelem, který rovněž prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Vnitřní prostor kostela
byl uzpůsoben na výstavní a koncertní síň. Bylo však potřeba velmi citlivě nainstalovat do
vnitřních prostor kostela sociální zařízení pro návštěvníky kostela a také vytvořit zázemí
pro účinkující. Restaurátorské práce odkryly na zdích zachovalé části maleb a zbytků
oltářů. V čele kostela jsou restaurované varhany z kláštera v Mariánské u Jáchymova,
který byl zbořen v roce 1965.
Na náklady Městského úřadu v Sokolově byla hrobka uvedena do původního
stavu. Rakve opraveny a kosterní pozůstatky pohřbených pietně uloženy. Úprava krypty
zahrnovala mimo odborné práce s očištěním i dokumentaci a opětovné uložení na své
původní místo.
Bohužel prostory, ve kterých jsou rakve uloženy, nejsou přístupné
veřejnosti, neboť je velmi důležité dbát na klimatické podmínky v kryptě. Prohlídka
hrobky je umožněna pouze při významných událostech města a pouze pro omezený počet
návštěvníků.
Správu a dramaturgii výstavní a koncertní síně převzala po nákldné rekonstrukci
městská příspěvková organizace Městský dům kultury, který zde pořádal koncerty,
výstavy a další společenské akce.
Roku 2008 se správcem unikátních prostor v Kapucínském kostele sv. Antonína
z Padovy stala městská společnost Sokolovská bytová, s.r.o. Tato společnost sídlí přímo
v areálu bývalého Kapucínského kláštera, kterého byl kostel nedílnou součástí. Díky
společnému správci celého areálu se plně využije celý prostor bývalého kláštera.
Pracovníci společnosti zajišťují pronájem výstavní a koncertní síně k pořádání např.
koncertů, recitálů, svatebních obřadů, výročních setkání, výstav, besed, prezentací a
dalších kulturně-společenských akcí.
10
Zpracováno na základě: Kostel sv. Antonína z Padovy [online]. Sokolov : 2007- [cit. 2009-03-16].
Dostupný z WWW: <http://www.sb-sokolov.cz/sb/kostel.html>.
43
Popis výstavních a koncertních prostor
Hlavní loď kostela má rozměry 20x10m. Plocha, která je využitelná například jako
výstavní plocha je cca 200 m2 S hlavní lodí sousedí dvě boční kaple s výměrem 23 m2, ve
kterých také možno malou výstavu. V síni nalezneme nástěnné panely na stojanech o
celkové ploše 60m2. Ty jsou využívány zejména k pořádání výtvarných a fotografických
výstav.
Samotná koncertní síň má maximální kapacitu 300 návštěvníků. Z toho 250
v hlavním sále a 50 na bývalém kůru kostela. Tato kapacita je využívána zejména pro
pořádání divadelních a hudebních představení. Židle pro návštěvníky je možno volně
přesouvat, čímž je zajištěna technická variabilita sálu.
Výbavu sálu dále tvoří základní osvětlovací technika a základní ozvučení
mluveného slova, které je k dispozici při všech akcích. Nad hlavním oltářem jsou také
umístěny rekonstruované a plně funkční kostelní varhany, které mohou být též využity při
pořádání například svateb nebo varhanních koncertů.
Součástí prostor kostela je sociální zařízení pro návštěvníky a odděleně také pro
účinkující. Vstup návštěvníků vede přes odkládací šatnu. Pro účinkující jsou k dispozici
dvě oddělené šatny.
Výhodou tohoto prostoru je, že je celý vytápěn, včetně přilehlých šaten a zázemí
pro účinkující. Hlavní loď je vytápěna unikátním systémem podlahového topení. Díky
těmto vymoženostem moderní doby kostel plně funkční i v zimních měsících. Společnost
Sokolovská bytová, s.r.o. je připravena se podřídit v rámci technického stavu kostela
požadavkům nájemce a zajišťuje také obslužné služby k jednotlivým akcím.
Cena pronájmu je na základě smluvní dohody a individuálně se tvoří podle doby
pronájmu, užití a využitých služeb nájemce.
44
Obr. 3 Kostel sv. Antonína z Padovy
zdroj: <http://www.sb-sokolov.cz/sb/images/fotogalerie/4.html>
Obr. 4 Interiér kostela sv. Antonína
zdroj: <http://www.sb-sokolov.cz/sb/images/fotogalerie/1.html>
45
5.3 Případová studie III: Kostel sv.Kunhuty 11
Velmi zajímavý projekt je realizován v osadě Polom poblíž Trhové Kamenice. Pan
František Václavík odkoupil od církve malý vesnický kostelík, který byl v dezolátním
stavu a rozhodl se, že ho začne sám opravovat. Samozřejmě není v silách jednoho
jediného člověka takový projekt realizovat, proto založil sdružení Polom o.s. Je to
sdružení lidí, kteří mají zájem na tom, aby se tento kostel během několika let
zrekonstruoval. V následující případové studii popisuji snažení pana Václavíka a jeho
nadšených přátel, neboť tento unikátní projekt v našem kraji jistě nemá obdoby.
Osada Polom se nalézá asi 3 km východně od Trhové Kamenice asi 20 km jižně od města
Chrudim. V této osadě se nachází 7 domů, z nichž trvale osídlen je pouze jeden a ostatní
jsou využívány jako rekreační objekty. Chalupy v Polomu dnes sice obývají spíše
rekreanti, ale v minulosti byla osada hustěji obydlená a bývala poutním místem.
Historie kostela
Dle pamětníků se zde ještě po skončení druhé světové války konaly bohoslužby.
Polom byl založen jako kolonizační osada vilémovského kláštera. Místní lidé si vyprávějí,
že tam, kde je dnes kostelík, stávala kdysi poustevnická kaple. Bylo to místo, kde se
zdržoval mnich, aby dohlížel nejen na lesní těžbu v rozlehlém panském pralese, ale také
na pálení dřevěného uhlí v milířích a na vybírání všelijakých poddanských poplatků. Také
vykonával duchovní správu zdejšího chudého uhlířského lidu. Ostatně je známo, že svatá
Kunhuta byla patronkou uhlířů. Při vpádu uherského krále Matyáše byla ves vypálena.
Uprostřed lesů zde lidé hledali obživu zejména těžbou dřeva a pálením dřevěného uhlí v
milířích. O založení osady se nedochoval žádný písemný doklad. Nepochybně tu stál i
malý dřevěný kostelík. V roce 1450 je v Polomu připomínán gotický kostel.
Dnešní zchátralý kostel sv. Kunhuty je renesanční stavbou z doby okolo roku
1600. Jeho podoba je po poslední rozsáhlé rekonstrukci z roku 1880. Kostel má podobu
typického venkovského baroka bez ozdob. S ohledem na drsné počasí byla vyměněna
11
Zpracováno na základě: Polom [online]. 2008- [cit. 2009-03-20].
Dostupný z WWW: <http://www.fravaclavik.com/polom/2008_04_01_archive.html>.
46
původní dřevěná okna za nová ze speciální slitiny, stropy byly zaklenuty cihlovou
klenbou do traverz. Kdyby nedošlo k této rekonstrukci, kostel by již dávno spadl. Touto
průmyslovou přestavbou s důrazem na funkčnost a trvanlivost jej vlastně zachránil.
Kostel je jednolodní s plochým stropem a dřevěnou kruchtou na dvou sloupech.
Zděné přízemí sousední zvonice má pak na obvodové zdi uložené dřevěné patro. Přízemí
zvonice je průchozí a slouží jako vstup na hřbitov i jako přístup ke kostelu. Zeď okolo
kostela a hřbitova pochází ze 17. století.
Technický stav kostela
Technický stav zvonice a kostela sv. Kunhuty, kolem kterého se v aleji vzrostlých
stromů nachází malý hřbitov, je velmi špatný. Zvonice je sice opravena, bohužel však
sousední kostel je ve velmi zchátralém stavu. Propadlá střecha je již řadu let a sakristie je
zcela zničená. Zdi kostela jsou z lomového kamene. Zničená střecha však zapříčiňuje
postupnou destrukci kostela, zejména vlivem deště, větru a mrazu. Církev na opravy
neměla dostatek financí, proto se rozhodla najít kupce, který by byl ochoten kostel
zrekonstruovat.
Celé místo je součástí Chráněné krajinné oblasti Železné hory a Polom je uveden i v
četných turistických průvodcích, proto by byla velká škoda nechat tento kostelík
zaniknout.
Převod kostela z vlastnictví církve do rukou soukromé osoby
Dlouho se nedařilo najít kupce, který by měl zájem opravit a obnovit kostel svaté
Kunhuty v osadě Polom u Trhové Kamenice před úplnou zkázou. Až v lednu roku 2008
se rozhodl koupit kostel i se hřbitovem pan František Václavík z Pardubic od katolické
církve. Jelikož církev měla zájem na prodeji této budovy, proběhl převod do soukromého
vlastnictví za symbolickou částku. Díky tomu mohl pan Václavík sehnat peníze na
základní opravy a s několika dobrovolníky, přáteli a řemeslníky provedli nezbytné práce,
aby byl objekt stojící téměř osamoceně mezi lesy do zimy zabezpečen proti vlivům
počasí.
Plán do budoucna je takový, že po rekonstrukci by se v kostele měly konat
koncerty, divadelní představení nebo přednášky o památkách.
47
Jednotlivé fáze oprav
V dubnu roku 2008 se začalo s prvními pracemi. Rekonstruovat takto zchátralou
stavbu bez finančních prostředků je zcela nemožné. Proto se pan Václavík rozhodl
zažádat finanční prostředky formou dotací z fondů od Ministerstva kultury ČR a
Pardubického kraje. Ještě, než však začaly rozsáhlé práce na rekonstrukci kostela, muselo
být staveniště připravené tak, aby bylo možné instalovat lešení a byl zajištěn přístup
k budově a pozemkům i pro nákladní automobily, které by mohly například odvážet suť a
následně byl zajištěn dovoz nového materiálu. Jelikož tyto práce jsou velmi náročné na
lidskou sílu, podílelo se na odstraňování suti a dalšího materiálu i dobrovolní pomocníci
bez nároku na finanční odměnu. Jednalo se zejména o tyto práce: odstranění sutě z
interiéru kostela a od paty průčelí, vyřezání zbylého náletu, přípravu podkroví a krovu pro
zednické a tesařské práce.
Grant na podporu vlastníků památek
V květnu 2008 se podařilo získat finanční prostředky z grantu Pardubického kraje
na podporu vlastníků památek. Příspěvek Pardubického kraje na opravu koruny zdiva
celkem 130 000,- Kč, obec Trhová Kamenice uvolnila ze svého rozpočtu doplnit tzv.
povinnou spoluúčast ve výši 20%. Pardubický kraj se také podílel grantovými dotacemi
na podporu vědeckého výzkumu na stavebně-historický průzkum.
Založení občanského sdružení Polom o.s.
Dne 6. května 2008 bylo oficiálně založeno sdružení Polom o.s. Toto sdružení
bylo založeno za účelem zaštítit obnovu kostela sv. Kunhuty v Polomu . Stanovy sdružení
jsou však obecněji formulované, aby bylo možné rozvíjet další aktivity spojené pravě
s obnoveným kostelem.
Hlavní cíle sdružení jsou ve stanovách zakotveny takto- Záchrana kulturního
dědictví a péče o něj- Podpora ekologického (odpovědného, šetrného) stavitelstvíPodpora nekomerčních uměleckých aktivit- Podpora vzdělávání v oblasti kultury,
ekologického stavitelství a životního prostředí- Ochrana životního prostředí, krajinného
rázu urbanizované i neurbanizované krajiny
48
V červnu 2008 byla z Havarijního fondu Ministerstva kultury ČR schválena dotace
pro sdružení Polom ve výši 1.000.000,- Kč s podmínkou 5% spoluúčasti sdružení. Celá
dotace byla využita k dokončení oprav koruny zdiva, opravu krovu a na dočasné
zastřešení, které bylo vyrobeno z jednoduchého bednění a lepenkou.
Samozřejmě, že nejen tyto prostředky slouží k opravě kostela. Spoustu lidí
přispívá různými drobnými finančními dary. Ti, kteří nemohli přispět penězi, pomohli
svou prací.
Sejmutí staré střechy
V srpnu 2008 Díky pomoci dvanácti dobrovolníků se podařilo sejmout ze střechy
lodi shnilý šindel a rozebrat krov. Díky získaným dotacím se podařilo opravit korunu
zdiva lodi i presbytáře, dozdít výklenky kolem oken a vyztužit vydrcenou klenbu. Koruna
zdiva je tak připravena na kompletní krovovou rekonstrukci.
Na podzim roku 2008 se podařilo obednit a zakrýt lepenkou korunu zdiva, která
zabraňuje povětrnostním vlivům dále poškozovat kostel. Jelikož se blížila zima, což je
období, kdy se vlivem deště, mrazu a větru nejvíce projeví další poškození, bylo potřeba
celou stavbu zazimovat. Zazimování zahrnulo tyto práce: Důkladný úklid podkroví,
příprava pro nástřik klenby, který by chránil dřevo před škůdci, úklid kolem presbytáře,
srovnání terénu v místě, kde byla vyvážena suť a v neposlední řadě zakrytí nezasklených
oken.
Jelikož všechny provedené práce byli členové sdružení schopni prozatím vykonat
sami, nebylo potřeba příliš mnoho finančních prostředků vynaložené na platy řemeslníků.
Díky těmto dobrovolníkům se podařilo zabezpečit stavbu před jejím zánikem a prodloužit
její životnost o pár dalších let. V roce 2009, ale i v budoucnosti čekají rekonstrukci
kostela ještě velmi složité úkoly s dokončením pokrývačských a klempířských prací a
teprve po té se bude dát pokračovat v dalších etapách obnovy. Na jaře roku 2009 je však
naplánováno nejen setkání dobrovolníků kvůli dalším opravám. Sdružení chce již v takto
provizorně zrekonstruované budově pořádat nejrůznější kulturní akce s cílem přilákat co
největší počet dalších lidí, kteří by získali povědomí o tomto projektu a ocení snahu lidí,
kteří se svou prací podíleli na tomto velmi ojedinělém a ušlechtilém projektu.
49
Obr. 5 Kostel sv.Kunhuty před rekonstrukcí únor 2008
zdroj:<http://picasaweb.google.com/fravaclavik/PolomVelkOIsta12134200802#5201760825514162402>
Obr. 6 Interiér kostela duben 2008
zdroj:<http://picasaweb.google.com/fravaclavik/PolomVelkOIsta12134200802#5191328110437087410>
Obr. 7 Provizorní oprava střechy listopad 2008
zdroj:<http://picasaweb.google.com/fravaclavik/Zazimovac02#5282913973271880274>
50
5.4 Případová studie IV: Kunštátská kaple
Jako další příklad úspěšné obnovy malé církevní stavby je Kunštátská kaple,
oficiálním názvem však kaple Navštívení Panny Marie. Tento projekt je nejmenší, co se
týče velikosti stavby, avšak rozhodně stojí za zmínku. Už jen tím, že tato kaplička nestojí
přímo ve vesnici, ale tvoří dominantu jednoho z vrcholků Orlických hor. V následující
případové studii můžeme vidět, jak důležitá je obnova byť malé a v podstatě osamělé
kaple zejména pro kulturní a sociální rozvoj dané oblasti. Vždyť taková budova na
vrcholku hory jasně navozuje uvědomění si určitého spojení historie, duchovna a lidské
snahy si tato místa udržovat a vážit si jich.
Historie kaple 12
Barokní kaple Navštívení Panny Marie stojí na hlavním hřebeni Orlických hor ve
výšce 1035 m n.m. přímo u Jiráskovy horské cesty. Cyklisté se ke kapli mohou dostat z
Pěticestí.
Kaple sloužila jako místo pro bohoslužby hlavně dřevařským dělníkům, kteří
většinou pocházeli z Tyrol a do Orlických hor byli pozváni za prací. Dřevo, které těžili, se
dodávalo do kutnohorských dolů a do místních skláren.
Toto poutní místo bylo založeno u horské cesty spojující Zdobnici s Kunštátem.
Přechod hřebene byl určitě obtížný - jak ze Zdobnice, tak z Kunštátu stoupala cesta
poměrně prudce, na vlastním temeni Kunštátské hory se pak nachází těžce prostupné
rašeliniště.
Kunštátská kaple byla postavena již kolem roku 1671, jak dokazuje vytesaný
letopočet na levé straně kamenného podstavce Piety. Horská kaple Navštívení Panny
Marie byla v roce 1831 postavena z kamene. Tato kaple byla pro svoji odlehlost vydána
na pospas nepříznivému počasí a v roce 1860 byla již pouhou ruinou. Proto si farář z
Velké Zdobnice Alois Noll vzal za úkol tuto kapli opět vybudovat. Na opravu kaple se
12
HÉGR, J., SLAVÍKOVÁ, V. Kunštátská kaple Navštívení Panny Marie, MGOH Rychnov n.Kn : Orlické
hory a Podorlicko, sborník vlastivědných prací sv. 13. 2005
Dostupné také v elektronické podobě na: <http://www.orlickehory.net/mista/kunstkaple.htm>
51
konaly sbírky. Vše si vyžadovalo velikou námahu, ale v r. 1869 byla kaple již pod
střechou. Na svátek panny Marie tedy mohl pan biskupský vikář Karel Novák z Rychnova
kapli vysvětit .
Údaje z farní kroniky o vzniku kaple v r. 1831 se vztahují k rekonstrukci. V tomto
období byla původní dřevěná stavba nahrazena kamennou. Svoji nynější podobu dostala
kaple při zmíněné opravě v roce 1869.
Po roce 1945 byl interiér svatyně zničen a jediné, co se z něj zachovalo, byla
právě plastika Piety. V 60. letech byla přenesena do kostela ve Zdobnici, v kapli zůstal
pouze její podstavec.
Kaple byla podrobena celkové opravě v roce 1967. Do kaple byla instalována malá
výstava, v souvislosti s výročím podepsání Mnichovské dohody, o opevnění v Orlických
horách, ale jednalo se o ojedinělou akci a dále se zde již nic nevystavovalo. V 80. letech
se u pracovníků Horské služby Orlických hor zrodil plán na památník obětem hor, který
by byl v kapli, ale ani tento plán nebyl uskutečněn.
Od roku 2000 se začalo na obnově kaple intenzivně pracovat a další opravy
následovaly v roce 2003. Na podzim roku 2004 byla oprava dokončena díky lidem z
občanského sdružení Via Aurea. Dne 18.6.2005 byla kaple slavnostně vysvěcena
biskupem Dominikem Dukou. O jednotlivých fázích oprav se zmiňuji níže.
Kaple ve vlastnictví obce Zdobnice
Poutní kaple, která stojí osamoceně na jednom z vrcholků Orlických hor, zvaná
Kunštátská a také Puuschkapelle, zasvěcená Navštívení Panny Marie, byla postavena roku
1671. Obec Zdobnice ji před třemi roky dostala darem od církve, jelikož byla v
havarijním stavu a církev neměla, stejně jako v případě kostela sv. Kunhúty v Polomi,
dostatek finančních prostředků na její opravu a údržbu. Největší vliv na stav kaple se za
desítky let podepsaly externí klimatické podmínky, vandalismus i zapomnění. Po 334
letech ji zachránili a do původní podoby opravili až současníci.
S nápadem rekostrukce a obnovy kaple poprvé přišla předsedkyně občanského
sdružení Via Aurea. Irena Dohnálková – Francová.
52
Fáze oprav
První fáze oprav započaly v roce 2003, kdy byl vypracován stavební projekt.
Stavba byla staticky narušená a nebyl znát rozsah poškození.
Na opravách Kunštátské kaple na hřebeni Orlických hor se podíleli zejména lidé
ze sdružení Via Aurea. Rekonstrukční práce začaly v roce 2003 a bezmála po dvou letech,
v roce 2005, byla kaple dokončena a restaurovaná památka na frekventované Jiráskově
cestě otevřena. Občanské sdružení ve spolupráci s obcí Zdobnice, která je majitelem
kaple, se podílelo na záchraně nejvíce.
Největším problémem zchátralé stavby byla zeď, která byla na jedné straně
staticky narušena a hrozil sesuv celé budovy. Zeď byla proto stabilizována a provedlo se
přeložení kamenné podlahy uvnitř kaple. Pracovníci Okresního muzea Orlických hor z
Rychnova nad Kněžnou při té příležitosti provedli na místě archeologický výzkum. Našli
pouze drobné úlomky skla. Další opravy se podrobil vstupní portál. Kaple byla osazena
novými okny a dveřmi, plášť kaple dostal novou omítku. Před dveře byla
z bezpečnostních důvodů nainstalována mříž.
V létě je kaple částečně přístupná turistům. Jelikož však nemá stálého správce,
který by byl v budově přítomen, je možné dovnitř nahlédnout pouze přes mříž. V zimě je
kaple uzavřena.
Financování rekonstrukce
Finanční prostředky na záchranu kaple sdružení získala od nadací a samospráv.
Nejvíce se podílel na financování Královéhradecký kraj. Spolupráce byla navázána také s
Česko-německým fondem budoucnosti a muzeem v německém Waldkraiburgu.
Obec Zdobnice, která je vlastníkem kaple, by si ze svého rozpočtu nemohla
rekonstrukci dovolit. Sdružení Via Aurea získalo potřebné finance od krajského úřadu,
nadace Občanského fóra (v tabulce nákladů „OF“), z programu obnovy venkova či z
Česko-německého fondu budoucnosti. Pomohl i euroregion Glacensis.
Tento příklad spolupráce sdružení a obce je asi nejtypičtějším způsobem, jak
získat potřebné peníze na obnovu církevních staveb v majetku obcí. Občanská sdružení
53
mají mnohem vyšší šanci dosáhnout na peníze pro obnovu, než obec, která má často velmi
napjatý rozpočet a na tyto akce peníze prostě nejsou, bohužel.
Náklady na obnovu kaple, která byla dokončena v roce 2005, překročily milion
korun, neboť se podařilo vrátit do původní podoby i interiér. V něm se nachází kopie
původního předválečného dřevěného oltáře a kopie původní piety, jejíž originál je
k vidění v kostele ve Zdobnici.
Tabulka 4 Náklady na obnovu kaple:
Částka v Kč
Rok
Obec
Sdružení Via
Aurelia
Glacensis,
Občanské
fórum
Ostatní fondy,
nadace, sbírky
2003
40 000
395 000
45 000
61 000
2004
25 000
158 000
105 000
35 000
2005
52 000
90 000
135 000
15 000
Suma
117 000
643 000
285 000
111 000
1 156 000
Výdaje celkem
Obr. 8 Fotografie kaple z roku 1939
zdroj: http://www.orlickehory.net/dobvelke/kunstkaple1939.jpg
54
Obr. 9 Kaple při rekonstrukci v roce 2003
zdroj: http://www.orlickehory.net/digifoto/velke/kunkaple.jpg
Obr. 10 Kaple po rekonstrukci v roce 2005
Zdroj: <http://www.orlickehory.net/digifoto/html/kunstatska_kaple_vchod.htm>
55
5.5 Případová studie V: Kostel sv. Mikuláše v Potvorově
V této případové studii si můžeme ukázat, jak je velmi důležitý vliv lidí, kteří sedí
například v parlamentu ČR nebo v senátu a mají možnost získat peníze z dotací přímo
jejich vlastní intervencí. Obvykle je velmi těžké získat finanční dotace v tak velké míře,
jako je tomu právě v případě kostela sv.Mikuláše v Potvorově. Sice je pravda, že tento
kostel nepatří mezi zdevastované stavby, jak je tomu v jiných, výše uvedených
případových studiích, ale je spíše zapotřebí provést dílčí rekonstrukce například střechy a
zvonice.
Proto jsem se rozhodl tento kostel zmínit a doložit, jak je relativně snadné
rekonstruovat vesnický kostel, když k tmou máte dostatek finančních prostředků. Je pak
samozřejmě otázkou, jestli získávání těchto peněz cestou mocenských vlivů je
spravedlivé. Na druhou stranu ale peníze slouží myslím ku prospěchu věci a schopnost
některých lidí získat finanční prostředky tak může vést jedině ke slovům chvály.
Historie kostela 13
Kostel sv. Mikuláše v Potvorově je jednou z nejstarších památek na území
Plzeňského kraje. Patří sice k menším venkovským kostelům, ale jeho umělecká a
architektonická hodnota jej řadí mezi naše nejvýznamnější a nejcennější stavby vůbec.
Románský kostel byl vystavěn v letech 1220-1240 a plnil funkci nejen církevní, ale i
ochrannou, funkci jakési tvrze, do které se v době nebezpečí utíkali lidé z širokého okolí.
Tato ochranná funkce se promítla i do jeho architektonické podoby. Tvrz může
potvorovský kostel připomínat např. vysoko položenými okny v lodi kostela a především
malými kruhovými okny pod kruchtou. Kostel sv. Mikuláše je jednolodní románská
stavba s apsidou a čtyřmi drobnějšími přístavbami..
Kostel svým románským slohem, s velkými kvádry v obvodovém zdivu a
ornamenty pod římsou, působí velmi impozantně. Škoda, že se nedochovala původní věž
kostela, pravděpodobně mnohem vyšší a mohutnější než současná.
Výzdoba kostela není příliš bohatá. V apsidě stojí ranně barokní portálový oltář z
roku 1674. Velmi cenné jsou románské a gotické malby z 13. a 15.století, které byly
13
Převzato z: Historie kostela [online]. 2007- [cit. 2009-03-20]. Dostupný z WWW:
<http://www.potvorov.cz/modules/news/article.php?storyid=2>.
56
objeveny po zásahu blesku v 19.století pod mladšími omítkami. V současné době jsou
sice ve velmi špatném stavu a skoro nečitelné, přesto je patrná postava Krista a světců na
stropě a zdech apsidy. Dosud zřetelný je i anděl nad vchodem na tribunu a zajímavé
mohou být i značky jednotlivých konkrétních kamenických mistrů, vytesané do kamenů v
hlavní lodi.
Monumentálně působí i mohutný románský pilíř uvnitř kostela, který podpírá
velkou tribunu překrývající skoro třetinu celého prostoru. Je pravděpodobné, že tento
sloup nesl kdysi oltář určený pro bohoslužbu slouženou knězem pro potřeby
potvorovského panstva na tribuně.
Občanské sdružení
Občanské sdružení, které mělo v roce 2008 přes 90 členů, zaměřené na
rekonstrukci kostela, bylo založeno v září roku 2007 a jeho hlavním cílem je právě
zastavení chátrání románského kostela sv. Mikuláše. Nejdůležitější náplní sdružení je
podpora získání finančních prostředků na opravy a žádostí o dotace, aby bylo možno
práce financovat, neboť náklady na opravu jsou velmi vysoké. Občanské sdružení se
pokusilo navázat na své předchůdce - Spolku k rekonstrukci chrámu sv. Mikuláše v
Potvorově z roku 1901. Činnost tohoto sdružení bohužel ukončila druhá světová válka a
komunistický režim. Tím se v podstatě plány na rekonstrukci kostela značně
zkomplikovaly a zub času se podepsal na současném stavu kostela.
Jednotlivé fáze oprav a financování 14
Koncem roku 2007 byla započata rekonstrukce rozpadlé zvonové stolice ve věži
kostela. Opravu provedla firma Tesmo s.r.o., která se specializuje na rekonstrukce
historických krovů. Náklady akce činily 158 000,- Kč, z toho 150 000,- Kč obdržela
farnost Kralovice jako dotaci z Havarijního fondu. Bohužel se při rekonstrukci stavby
ukázalo, že bude třeba dalších finančních prostředků tak, aby mohla být oprava
dokončena v plném rozsahu.
V lednu 2008 umístilo Občanské sdružení na zeď hřbitova poblíž vrat nástěnku,
která by měla sloužit pro informaci místním lidem a návštěvníkům kostela o práci
14
Zpracováno na základě: Potvorov [online]. 2007- [cit. 2009-03-20].
Dostupný z WWW: <http://www.potvorov.cz/>.
57
sdružení a probíhajících akcích v kostele sv. Mikuláše. Je to další příklad toho, jak se toto
sdružení snaží informovat občany o opravách, financích spojených s touto rekonstrukcí.
Občanské sdružení pro románský kostel v Potvorově vyhlásilo od 1. května roku
2008 do konce roku 2010 veřejnou sbírku k zajištění finančních prostředků pro opravu
kulturní památky – románského kostela sv. Mikuláše v Potvorově. Tato sbírka složí
zejména k tomu, aby si lidé svým malým příspěvkem uvědomili sounáležitost s danou
stavbou a mohli také svým kouskem přispět k záchraně tohoto krásného architektonického
díla.
Rekonstrukce střechy
Od července roku 2007 do března 2009 pokračovala investiční akce za cca 2,75
milionu Kč, která měla za cíl obnovu střechy kostela. Tato akce zahrnovala generální
opravu střechy a krovů kostela a zajištění statiky sakristie. Práci prováděla firma
PROFISOL spol. s r.o., která vyhrála výběrové řízení. Tato Firma zvítězila díky
nejvýhodnější cenové nabídce, ale také díky dobrým referencí. Má zkušenosti s
prováděním oprav krovů a střešních plášťů na kostelích a památkově chráněných
objektech zejména v Plzeňském kraji. Tuto akci financovala z 90%
dotace, kterou
farnosti pomohlo získat občanské sdružení.
V březnu března 2008 schválil Státní zemědělský intervenční fond dotaci v rámci
2. kola příjmu žádostí z listopadu roku 2007 do Programu rozvoje venkova. Pro projekt
"Obnova střechy románského kostela v Potvorově" byly schváleny 2 miliony 381 tisíc
korun. Na financování oprav je možno čerpat dotace od Evropského zemědělského fondu
pro rozvoj venkova ve výši 75%, příspěvek ČR činí 25 %. Dotace byla přidělena
Římskokatolické farnosti Kralovice, vlastníku nemovitosti. Zbylých 10% finančních
prostředků muselo občanské sdružení sehnat od obcí, sponzorů i drobných dárců. Koncem
roku 2008 sdružení skutečně prostředky shromáždilo. Kromě sponzorů, přispěly také obce
Sedlec 50 000,- Kč, obec Bílov 30 000,- Kč a obec Žihle 5 000,-Kč.
V říjnu 2008 provedlo kamenictví Štěrba generální opravu vstupních
pískovcových schodů do kostela, jelikož to původní bylo rozpadlé, pouze provizorně
upravené a pro starší lidi již představovaly tyto schody nebezpečí. Tyto práce byly
58
vyčísleny na 40 000,-Kč a byla hrazena 90% z dotace, kterou zprostředkovala památková
péče v Kralovicích.
V listopadu 2008 je byla dokončena generální oprava střechy kostela sv. Mikuláše
v Potvorově. Do makovice pod křížem bylo vloženo zástupci Občanského sdružení pro
románský kostel Potvorov dobových materiálu. Obsahem jsou informace o dnešní době, o
jednotlivých fázích oprav kostela, fotografie, výstřižky z novin a další.
Celkově se na opravy podařilo získat díky sdružení a kralovické farností získat
2 381 000,- Kč. Tato částka kryla 90 % nákladů, zbytek muselo získat sdružení z vlastních
zdrojů a příspěvků od dárců.
V roce 2009 bude hlavní akcí odvodnění kostela. Problém totiž spočívá v tom, že
stavba podle památkářů nemůže mít okapy a všechna voda se tedy vsakuje do základů.
Dotace pro kostel v Potvorově na rok 2009
Ve státním rozpočtu na rok 2009 byla díky poslanci Ing. Václavu Grünerovi
schválena částka ve výši 1 800 000 Kč na obnovu kostela sv.Mikuláše v obci Potvorov.
Možná nečekaným dárcem finančních prostředků na opravu kostela v Potvorově
se stala také společnost RWE Transgas NET, s.r.o, zajišťující stavbu plynovodu přes
katastrální území obcí Potvorov a Bílov. Společnost vyzvala obce Bílov a Potvorov, aby
si podaly žádost o grant, který musí být zaměřen na ochranu přírody nebo na zlepšení
životního prostředí. Obě žádosti byly u společnosti RWE Transgas přijaty. Společnost
následně poskytla dar na opravu kostela ve výši půl milionu korun, z toho 200 000,- Kč
prostřednictvím obce Bílov a 300 000,- Kč prostřednictvím obce Potvorov.
Pro rok 2009 je částka určená na další obnovy kostela prozatím ve výši 2 300 000
Kč. Již na první pohled je to nemalá částka a oproti jiným vesnickým kostelům, které
jsem zmínil v předchozích případových studiích. Je vidět, že pokud se do projektů vloží
lidé, kteří mají vyjednávací schopnost a vliv na patřičných místech, není problém se
získáváním potřebných finančních prostředků. Tento projekt záchrany kostela je
vzorovým příkladem.
59
Obr. 11 Náklady na obnovu kostela
Rok / Zdroj financí
Částka (Kč)
Celkem (Kč)
2007
Havarijní fond
Dary, sbírky, sponzoři
150 000
8 000
158 000
2008
Dotace EU
1 758 750
Státní rozpočet
595 250
Obec Sedlec
50 000
Obec Bílov
30 000
Obec Žihle
5 000
Dary sbírky, sponzoři
2 592 000
153 000
2009
Státní rozpočet
1 800 000
RWE Transgas
500 000
Obr. 12 Kostel před rekonstrukcí
Zdroj: <http://www.potvorov.cz/modules/myalbum/photo.php?lid=35>
60
2 300 000
Obr. 13 Oprava střechy
Zdroj: <http://www.potvorov.cz/modules/myalbum/photo.php?lid=65>
Obr. 14 Kostel po rekonstrukci střechy
Zdroj: <http://www.potvorov.cz/modules/myalbum/photo.php?lid=86>
61
5.6 Případová studie VI: Kostel sv. Jana Nepomuckého - Kostel jako
domov
Bydlení v kostele 15
Koupit si historický dům, zámek nebo bývalý klášter není problém. Přestavba pro
civilní použití se ale výrazně prodraží.
Zřejmě nikdo si neumí představit žít v kostele, kromě některých romantiků,
bohatých excentriků a dětí. V případě bohatého excentrika je toho dokladem následující
případová studie kostela sv. Jana Nepomuckého v Chloumku.
V nabídce realitních kanceláří je k nalezení spousta církevních objektů, jako jsou
kláštery, fary a dokonce i kostely. Cena závisí na poloze, stavu objektu i možnosti využití.
V případě historických objektů musím dodat, že mnoho nemovitostí nemá svého
aktivního nájemce už stovky let a většina z nich si ještě pár let počkají na renovaci.
Výhody a nevýhody
U historických budov existuje spousta důvodů pro jejich koupi. Za prvé je to touha
po originalitě, neboť žádný z kostelů, klášterů či zámků není stejný a jedná se o jedinečný
originál. Navíc jsou tyto objekty pamětníky mnohasetleté historie. Unikátní jsou i
jednotlivé stavební prvky - u kostelů například vitrážová okna, vysoké stropy, lomené
klenby. Atraktivní je samozřejmě i vzhled - nepřehlédnutelné věže a věžičky, kamenné
zdi a dojem jako celek.
Největší nevýhodou jsou značně vysoké náklady na přestavbu objektu vhodného k
bydlení. Problémů je v případě historických objektů ale mnohem více. Mezi ty největší
patří technický stav budovy a to, zda je či není památkově chráněná. Možností úpravy
bývá vybourání vnitřku budovy a ponechání obvodových zdí. Většinou ale tyto úpravy
nepovolí památkáři, neboť se jedná o zásadní změnu do stavebně-technického stavu
budovy.
15
Zpracováno na základě: HRSTKOVÁ, Julie . Bydlení v kostele. Ekonom. 7.2.2008, č. 6, Dostupný z
WWW: <http://ekonom.ihned.cz/c4-10028630-22904390-40C000_d-bydleni-v-kostele>.
62
V současnosti není v České republice prodej historických objektů pro soukromé
účely příliš rozšířen. Kostely nebo kláštery jsou většinou využívány ke kulturním akcím,
firemním prezentacím a pouze výjimečně k soukromým účelům. Vzhledem k velkým
investicím a nákladným rekonstrukcím se prodlužuje jejich návratnost a efektivita
následného prodeje.
Důležité je také dodat, že při koupi historické památky by měl kupující mít dalších
zhruba dvacet procent a více z kupní ceny objektu na dodatečné náklady. Přestavba totiž
může být nakonec podstatně dražší, než se může zdát.
Aktuální nabídka
Nejvíce se v nabídkách objevují fary. Jsou to totiž nejvhodnější objekty k bydlení,
už díky tomu, že i v minulosti byly obývány faráři. V letech 2004 až 2008 se prodalo
celkem 36 objektů.
Objekty vyžadují celkovou rekonstrukci, řada z nich je památkově chráněna.
Prodejní cena se pohybuje řádově ve stovkách tisíc korun, některé větší objekty jdou nad
milion, což je cena velmi nízká, ale pouze relativně, neboť náklady na celkovou
rekonstrukci jsou opravdu velmi vysoké a církev, která je ve většině případů majitelem
objektu je ráda, když takový zchátralý kostelík, či faru prodá i pod cenou, neboť sama
církev nemá dostatek finančních prostředků na údržbu a opravy těchto budov. Dalším
důvodem poměrně nízké ceny je fakt, že na některých nemovitostech rovněž váznou
věcná břemena nebo nutnost rekonstrukce a omezení účelu použití výrazně snižují jejich
atraktivitu.
Zájemci o odsvěcené malé kostely mohou počítat s cenou, která se pohybuje
kolem 1,2-1,7 milionu korun.
63
Kostel sv. Jana Nepomuckého Chloumek 16
V této případové studii si ukážeme jeden unikátní a velmi povedený realizovaný
projekt. Jedná se o Kostel sv. Jana Nepomuckého v Chloumku u Mělníka. Tento kostel
byl jako mnoho dalších podobných ve velmi špatném technickém stavu a jeho budoucnost
byla nejistá, neboť církev neměla na tak rozsáhlé opravy dostatek peněz.
Vše se změnilo, když do České republiky přijel ukrajinský výtvarník Alexandr
Oniščenko. Své umění tehdy nabízel na Karlově mostě a bydlel po podnájmech. Dnes
jsou jeho obrazy v několika světových galeriích, on sám je úspěšným majitelem galerie na
Starém Městě. Má za sebou mnoho výstav, mezi jinými i na zámku Konopišti. Společně
se svou českou manželkou a potomkem bydlí právě v kostele.
Severně za Mělníkem, na mírném svahu na kopečku jménem Chloumek, který je
zarostlý korunami stromů, je ukrytý barokní kostelík sv. Jana Nepomuckého, který býval
kdysi poutním místem.
Z kopečku je překrásný výhled na mělnický zámek, Řípu, na obzoru je i hrad
Hasenburk a v dálce vrcholky Českého středohoří. Toto kdysi poutní místo s překrásným
výhledem do Polabí okouzlilo v minulosti mnohé slavné návštěvníky. V roce 1832
navštívil kostel Karel Hynek Mácha, o více než šedesát let poté také Svatopluk Čech. Po
Viktoru Dykovi byla vyhlídka dokonce pojmenována. Nevynechal ji ani prezident
Masaryk, když jel v roce 1920. Tento výčet osobností české historie dodává tomuto místu
neopakovatelnou atmosféru a jistě stojí za to, aby byl zachován i pro další generace.
Kostelík prošel za téměř tři sta let své existence obdobími rozkvětu i zatracení,
dvakrát vyhořel a stal se i cílem vandalských výprav.
Pan Oniščenko byl při prvním pohledu na kostel okouzlen myšlenkou, že by bylo
možné kostel opravit a uzpůsobit k bydlení. Proto se začal zajímat o možnost usadit se na
Chloumku a mít tam ateliér. Nechtěl bydlet nikde jinde, než v tomto kostele. Vily ani
chalupy ho nezajímaly. Tento jedinečný objekt mu umožnil i jako umělci obývat místo,
které je svým způsobem unikátní. Hledal klid, který by byl protikladem jeho galerie v
16
Zpracováno na základě: GABRIELA, Přavrátilová. Kostel jako domov. [online]. 2005 [cit. 2009-03-22].
Dostupný z WWW: <http://www.heidelberg.cz/hdnew/HDinfo/clanek.asp?id=030210>.
64
Jakubské ulici, plné ruchu a cizinců. Svůj sen nakonec dokázal uskutečnit. Na začátku
byla sepsána nájemní smlouva s římskokatolickou farností – proboštstvím v Mělníku o
desetiletém pronájmu památky za symbolický roční poplatek s tím, že ji opraví na vlastní
náklady.
Na takové rozhodnutí je třeba velké odvahy a samozřejmě i dostatek finančních
prostředků, neboť vlastní náklady pouze na rekonstrukci jsou velkým zásahem do
rodinného rozpočtu. V případě pana Oniščenka však kostel zrekonstruovat nebyl takový
problém, neboť je to velmi bohatý člověk.
Alexandr Oniščenko žije v Chloumku se svou rodinou a také se rozhodl zde tvořit
svá umělecká díla. Při rekonstrukci studoval historii kostela, zajímal se o původní barvu
fasády, zjišťoval všude možně, jak kdysi původní kostelík vypadal. Chtěl totiž zachovat
jeho vnější podobu co nejvěrněji.
Rekonstrukce trvala dva roky. Jen fotografie po požáru, který kostelík zasáhl
koncem devadesátých let, s oprýskanou fasádou a rozbitou střechou, připomínají krušnou
dobu chátrání a devastace.
Dnes je díky svým nájemníkům ve skvělém stavu, s půvabným okolím, květinami,
zelení, oázou klidu, pohody.
Interiér
Zaměřil jsem se zejména na interiér, neboť ten je zcela předělán tak, aby mohl
sloužit svému účelu – bydlení.
Do chrámového prostoru je nainstalováno dřevěné patro, které částečně pokrývá
celý prostor. Ukončeno je zábradlím, od něhož je vidět jako z balkonu dolů. Ve špici
kostela má malíř svůj ateliér. Vedle něj je krb se společenskou halou. V patře na kruchtě
je jídelna s velkým stolem, vzácným křídlem a kuchyňským koutem. Kontrast pak tvoří
kuchyň v moderním stylu a starožitný nábytek ve zbytku místnosti.
Zvláštností bydlení v kostele je nepochybně to, že všechny stěny jsou oblé a proto
tu nenajdou uplatnění žádné skříně, vysoké police či knihovny. Veškerý nábytek, který
stojí u zdi, musí mít nanejvýš výšku klasické komody a nízkých stolků. Bylo také potřeba
65
určit místo pro šatnu. K tomuto účelu posloužil chrámový výklenek, který poskytuje
prostor i pro kostýmy divadelní společnosti.
Originálním způsobem je řešena také ložnice s koupelnou a pokoj pro hosty v
podkroví, pod kostelní střechou.. Vana na nohách stojí přímo uprostřed koupelny, která je
ve vymalována velmi pestrými barvami. Vytápění je elektrické, v chladnějším období je
k dispozici krb.
Okna jsou vyzdobená květinami, košíky a jinými dekorativními prvky, které
vytvářejí teplo rodinného krbu. To také není běžný prvek klasických kostelů.
Kostel sv. Jana Nepomuckého v Chloumku můžeme směle zařadit mezi unikátní
projekty v České republice. Je to dokonalý příklad toho, jak i ze zdánlivě velkého,
tmavého a chladného prostoru, jakým kostel obecně nepochybně je, udělat příjemné místo
k bydlení. Myslím, že žít v takové budově musí být velmi silný zážitek. I když se může
zdát, že bydlení v kostele svým způsobem může někomu vadit z duchovního hlediska,
v tomto případě není pochyb o tom, že kostelík nejen díky tomuto nápadu má šanci na
zachování ještě po dlouhé roky, ale slouží, byť v jiné podobě lidem a dává jim něco ze
sebe. Pokud se k památce, která je odsouzena ke svému zániku přistupuje s takovou péčí,
nelze dělat nic jiného, než ocenit a smeknout před lidmi, kteří se rozhodli tento kostel
obnovit.
Obrázek 15: Kostel sv.Jana Nepomuckého
http://www.heidelberg.cz/hdnew/HDinfo/clanky/img_2003_2/2003_2_14_1.jpg
66
Obrázek 16 Interiér kostela
http://www.heidelberg.cz/hdnew/HDinfo/clanky/img_2003_2/2003_2_15_5.jpg
5.7 Případová studie VII: Kostel sv. Václava v Břeclavi
Moderní sakrální stavby
Poslední případovou studií, kterou se zabývám ve své diplomové práci je projekt
moderní sakrální stavby, neboť nejen historické budovy, ale i moderní architektura
promlouvá do celkového pohledu na kostely v České republice. Na jedné straně se spousta
starých a již nevyužívaných kostelů ruší, neboť jejich technický stav vyžaduje nákladné
opravy s nejistou budoucností využití, na druhé straně se budují i nové, moderní kostely,
jejichž řešení plně respektuje moderní architektonicko hmotový trend i vysoký
uživatelský standart. Od 2. vatikánského koncilu do konce roku 2000 bylo na území
České republiky vysvěceno 90 kostelů a kaplí římskokatolické církve postavených různou
technologií Z dosud realizovaných 120 nových římskokatolických církevních staveb na
území ČR uvádím jednu , která byla provedena v železobetonové technologii. Myslím,že
je to velmi zajímavý projekt, který stojí za zmínku, neboť se také přímo týká mého
tématu. Jedná se o kostel sv. Václava v Břeclavi, vysvěcený v roce 1995.
67
Historie místa stavby 17
Ač se jedná o stavbu vybudovanou v roce 1995, je třeba zmínit pár historických
faktů, které pomohou lépe porozumět důvodům, proč je kostel sv.Václava v Břeclavi
vybudován zrovna na tomto místě a hlavně proč.
Křesťanské sakrální stavby v Břeclavi jsou historicky doložitelné již od druhé
poloviny 9. století. V té době existoval kostel na slovanském hradisku Pohansko na území
dnešního katastru města. Dalším velmi starý kostel se datuje z roku 1141. Farní kostel ve
Staré Břeclavi existoval již před rokem 1414. Barokní kostel sv. Václava, který byl
vystavěn v letech 1753 až 1756 byl bohužel roku 1944 vybombardován. Proto bylo třeba
vybudovat nový kostel. A tak v roce 1970 byla vypsána první soutěž na výstavbu nového
kostela, ale bohužel stavba nebyla povolena. V současnosti stojící kostel je výsledkem
snahy věřících, která vedla v roce 1990 k vypsání soutěže na výstavbu nového, moderního
kostela. Vítězný návrh byl dopracován ve spolupráci s hlavním projektantem a statikem.
Projektová část byla kompletně dokončena v roce 1992. Realizace samotné stavby pak
probíhala v letech 1993 a 1994. Základní kámen nového kostela byl posvěcen papežem
Janem Pavlem II. 22. dubna 1990. Hlavní břeclavské náměstí dostalo tedy po několika
letech novou dominantu.
Kostel je stojí přímo v centru Břeclavi na místě starého kostela. Jelikož
v minulosti dokázala podzemní voda zaplavit náměstí, existovaly obavy opětovného
zaplavení. Podloží stavby tvoří mocná vrstva propustného štěrkopísku, podzemní voda
má kolísavou hladinu.
V současnosti se však voda drží pod úrovní základů. Při kopání
základů se podařilo odhalit raně gotický základ bývalého kostela a pod hladinou
podzemní vody barokní cihelné základové pilíře s klenbami. Toto podzemní zdivo je
zpřístupněno v podzemní části kostela.
17
Převzato z: Břeclav - Kostel sv. Václava [online]. 2004- [cit. 2009-03-25]. Dostupný z WWW:
<http://www.jizni-morava.cz/Palava_a%C2%A0Lednicko-valticky_areal/Pamatky/Cirkevni/Breclav__Kostel_sv._Vaclava>.
68
Popis kostela 18
Věž je rozdělena na tři části a v každé z nich se nachází jeden zvon. Právě tyto tři
části věže se zvony symbolizuje Nejsvětější Trojici a pohledem z města připomíná sepjaté
ruce. Jako stavební materiál posloužil z největší části železo a beton. Střecha je z
měděného plechu. Co se týče interiéru, ten je koncipován tak, aby tvořil citlivé spojení
moderní architektury a historických prvků, zvláště gotiky a baroka. Celý interiér vznikl za
spolupráce několika výtvarníků. Hlavní oltář navrhl umělec Karel Stádník, který je tvořen
z bělošedého italského mramoru. Nad oltářem visí jednoduchý kříž, což v moderních
stavbách velmi typické. Součástí výzdoby interiéru je také socha Panny Marie, kopie
gotické madony ze Strakonicka.
Technické parametry
Kostel je celý postaven na betonové základové desce o tloušťce 1 m. Délka kostela
je 44,5 m, šířka 27 m, výška lodi 12,7 m, výška věží bez kříže 41,5 m. Kostel je určen pro
600 osob – 220 sedících, 340 stojících a 40 na kůru.
Stavba tvoří jeden celek. Tvarově se jedná o dvě prostorové lomenice propojené
vodorovnými stropními deskami v prostoru věží. Zastřešení hlavní lodi přechází do dvou
věží, hřeben přechází v úžlabí, které mezi oběma věžemi představuje ve vnitřním prostoru
kýl. Protilehlá menší část kostela, v němž je menší kaple, přechází do věže třetí. Strop při
hlavním vchodu tvoří železobetonová deska uložená v obvodové stěně ve vysokém
nosníku. Železobetonové stropní desky ve věži slouží pro uložení zvonové stolice.
Ve věži měly být původně zavěšeny čtyři zvony o hmotnosti 290, 340, 620 a 1160 kg.
Poslední, největší a nejtěžší zvon, nebyl nakonec na přání investora schválen kvůli
finančním a také technickým problémům.
18
Zpracováno na základě: Farní kostel sv. Václava. BŘECLAV Farní kostel sv. Václava. Příprava vydání
Aleš Filip, Pavla Vieweghová a Vladimír Hyhlík. Velehrad : Historická společnost Starý Velehrad se sídlem
na Velehradě pro Duchovní správu v Břeclavi, 1997. 15 s. ISBN 80-901836-9-7.
Vaverka a kol.: Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice, Karmelitánské nakladatelství,
2001
69
Interiér
Tvar půdorysu kostela je koncipován vzhledem k akustice prostoru. Vylučuje
„třepotavou ozvěnu“. Interiér a celkový prostor kostela velmi dobře poskytuje
odpovídající akustiku zejména při církevních obřadech. Na kůru jsou také zabudovány
varhany.
Teplo v kostele zejména během podzimu a zimy zajišťuje teplovzdušné centrální
vytápěním, jehož kotelna je umístěna v suterénu.
Osvětlení kostela denním světlem je velmi dobré díky oknům s vitrážovým
zasklením s jemným barevným akcentem.
Kostel sv.Václava v Břeclavi jasně ukazuje na potřebu budování nových
církevních staveb. V dnešním světe je totiž spousta lidí, kteří rádi přijdou do nového,
moderního, technicky vybaveného kostela. Na druhou stranu se objevuje hodně kritiků
z řad zejména starších generací, kteří mají kostely zafixované jako výhradně historické
stavby s charakteristickými architektonickými znaky a duchem dávné doby. Já osobně
nemám nic proti novým, moderním sakrálním stavbám, pokud jsou citlivě zasazeny do
zástavby a nenarušují celkový dojem dané lokality. Bohužel ne všude se tak děje a proto
stále přetrvává v lidech názor, že ten „pravý“ kostel má mít svou několikasetletou historii
a má být tradičním duchovním stánkem věřících.
70
Obr. 17 Kostel sv.Václava
Zdroj:<http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Kostel_sv._V%C3%A1clava_(B%C5%99eclav).JPG>
Obr. 15 Interiér kostela
Zdroj:<http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Pohled_na_interi%C3%A9r_B%C5%99eclav.jpg>
71
Závěr praktické části
Způsobů, jak využívat v dnešní době staré kostely je hned několik. Pokud se
kdokoli rozhodne pro odkoupení takového kostela se záměrem obnovy a znovuoživení
daného objektu, většinou se zaměřuje na to, aby kostel byl využíván například ke
koncertům, výstavám, soukromým prezentacím a jiným společensko-kulturním akcím –
tudíž mimocírkevním účelům. Důvod je jednoduchý, do kostela přijdou opět lidé a vzbudí
se v nich určitá sounáležitost a uvědomění k historii a kráse daného objektu a vůbec celé
lokality, kde kostelík stojí již po staletí.
Ve své diplomové práci jsem si vybral několik typových projektů, které se
podařilo realizovat, či jsou ve stádiu realizace, a mohou být příkladem pro ostatní, jak
s takovým vesnickým kostelíkem nebo kaplí naložit tak, aby i po desetiletích chátrání
opět smysluplně sloužily veřejnosti, popřípadě i jednotlivcům.
Vesměs ve všech případech, kde kostel má sloužit veřejnosti vstupuje do vztahu
vlastnických práv obec v úzké spolupráci s vytvořeným občanským sdružením
zřizovaným právě danou obcí, díky kterému je realizace rekonstrukce kostela většinou
velmi úspěšná, neboť občanská sdružení dosáhnou jak na dotace z rozpočtu obcí a krajů,
tak i na dotace ze státního rozpočtu, evropských fondů, sponzorských darů a sbírek od
lidí. Výhodou občanských sdružení je zejména to, že se v něm angažují lidé, kteří mají
k dané lokalitě a objektu osobní vztah a chtějí pomoci svým dílem k veřejnému prospěchu
ostatních. Nejde jim tudíž o peníze, moc, či jiné zájmy, které by mohly celý proces
zkomplikovat, či úplně zastavit.
Dalším velmi zajímavým počinem jsou případy, kdy kostel koupí soukromá osoba.
Zde se jedná zcela čistě o ojedinělé případy, neboť rekonstrukce takového kostela si žádá
mnoho úsilí a finančních prostředků. Zde se jednoznačně vymykají mé dva vybrané
případy. První je případ pana Václavíka, který se rozhodl na vlastní pěst pouze s několika
přáteli zrekonstruovat zcela zchátralý kostel u Trhové Kamenice, aby v něm mohl pořádat
různé kulturní akce pro veřejnost. Druhý případ se týká ukrajinského výtvarníka
Alexandra Oniščenka, který předělal kostel v Chloumku u Mělníka na místo k bydlení a
každodennímu životu včetně jeho umělecké činnosti. Tyto dva případy jsou důkazem
toho, že i rozhodnutím jednotlivce a vložení jeho osobních prostředků je možné objekt
zachránit a zachovat tak jedinečnost a historickou hodnotu takového kostela.
72
V mé poslední případové studii jsem nemohl nezmínit také případ zcela nově
vystavěného kostela v moderním architektonickém stylu na místě, kde celá staletí býval
starý kostel. Ten vždy tvořil kulturní a duchovní centrum obce, a proto se podařilo
vystavět tento unikátní kostel, který je využitelný nejen k církevním účelům, ale i pro širší
veřejnost.
Ze všech těchto zmíněných příkladů vyplývá jednoznačně závěr, že pokud se obec,
soukromá osoba či občanské sdružení rozhodne, že kostel odkoupí od církve a převede do
svého majetku, pravděpodobnost, že se skutečně podaří památku uchovat a opravit je
značně vyšší, než kdyby zůstala ve vlastnictví církve. Tím se potvrzuje můj teoretický
předpoklad, že pokud se skutečně církev kvůli finančním nedostatkům není schopna
postarat o svůj majetek, nejlepším řešením je prodej do rukou již zmiňovaných subjektů.
73
6. Závěr
Jak je patrné z mé diplomové práce, římskokatolická církev řeší hned několik
vážných problémů. Za prvé je to čím dál nižší počet věřících, kteří se aktivně účastní
liturgických obřadů. To samozřejmě snižuje návštěvnost církevních svatostánků, zejména
kostelů na malých vesnicích, ale i ve městech. Dalším problémem je fakt, že církev je
závislá na výši peněz vyhrazených ve státním rozpočtu. To se již delší dobu nejvyšší
představitelé církve snaží změnit. Zejména žádají po státu návrat církevního majetku zpět
do svých rukou a zároveň vyžadují finanční vyrovnání za zkonfiskovaný majetek, který
komunistický režim církvi zabavil. Nicméně oba tyto problémy spolu velmi úzce souvisí.
Církevní majetek je bezpochyby značný, ale díky upadajícímu zájmu občanů není možné
tento majetek udržet v provozuschopném stavu. Díky již zmiňovanému upadajícímu
zájmu není ani politická vůle řešit situaci církví k jejich spokojenosti. Proto se jednotlivé
diecéze zbavují nepoužívaných a opuštěných far a zchátralých objektů. Prodejní cena je
relativně nízká vzhledem ke špatnému technickému stavu budov. Přesto však historická
hodnota je obrovská, tudíž z tohoto hlediska nevyčíslitelná. Proto se některé subjekty
rozhodly, že se pokusí tyto krásné historické památky zachránit a udělat z nich opět
kulturní centrum dané lokality.
Cílem mé práce bylo přijít na nejlepší způsob, jak zajistit existenci a
budoucnost českých vesnických kostelů. Na základě teoretických informací a
případových studií konkrétních vesnických kostelů, zanalyzovat situaci v České
republice a problematiku údržby, rekonstrukce, využití, finančních nároků a na
formy vlastnictví těchto případů.
Jak vyplynulo z případových studií a jak již bylo uvedeno výše, pokud se obec,
soukromá osoba či občanské sdružení rozhodne, že kostel odkoupí od církve a převede do
svého majetku, pravděpodobnost, že se skutečně podaří památku uchovat a opravit je
značně vyšší, než kdyby zůstala ve vlastnictví církve. Tím se potvrzuje můj teoretický
předpoklad, že pokud se skutečně církev kvůli finančním nedostatkům není schopna
postarat o svůj majetek, nejlepším řešením je prodej do rukou již zmiňovaných subjektů.
74
Na základě případových studií s podporou teoretické části jsem dokázal, že
budoucnost kostelů není tak černá, jak se může zdát. Pokud se církev nesnaží za každou
cenu udržet majetek ve své moci a naopak je otevřena prodeji do rukou obcí či
soukromníkům, pak je pravděpodobnost zachování objektu kostela velmi vysoká.
V současné době obce, ve kterých církev vlastní nějaký kostel v havarijním stavu, mají
velký zájem o převod kostela do jejího vlastnictví, neboť mají zájem na tom aby se kostel
stal opět kulturním a hlavně důstojným centrem obce, kde se lidé budou scházet a tím
utužovat vlastní povědomí o historii a sounáležitosti k danému společenství. Pro církev je
to v podstatě jediná současná možnost, jak zachovat tyto malebné stavby, jinak odsouzené
k zániku.
Mým doporučením je to, aby se církev nesnažila držet svůj majetek ve svém
vlastnictví i za cenu toho, že se nebude moci o tento majetek postarat. Naopak je potřeba
vzniku dalších občanských sdružení, která ovšem budou úzce spolupracovat s církví a
památkáři tak, aby byla zachována určitá historická, kulturní a duchovní návaznost při
obnově a následné údržbě kostelů. Výhodou zakládání občanských sdružení je zejména
fakt, že dokáží lépe dosáhnout jak na peníze ze státního rozpočtu, tak i obecního a
krajského, a v neposlední řadě také z evropských fondů. Nejsem zastáncem odsvěcování
kostelů, ale na druhou stranu, pokud má kostel sloužit smysluplnému účelu pro širší
veřejnost v rámci zachování duchovní důstojnosti daného místa, a nemá přitom plnit
církevní účely primárně, pak se takovému řešení nebráním.
Každopádně jakékoliv řešení, které povede k úspěšné obnově a opětovnému
otevření kostela veřejnosti je věc dobrá, a to bez ohledu na to, zda je kostel využíván
k náboženským, či jiným, veřejně prospěšným, ale i soukromým účelům, které nejsou
v rozporu s duchovním charakterem kostela. Bylo by společensky nezodpovědné nechat
na pospas tyto krásné historické stavby jenom díky nezájmu a nedostatku financí na jejich
opravu a obnovu. Proto patří poděkování a úcta všem, kteří svými záměry, úmysly, pílí a
vytrvalostí přispívají k záchraně těchto kostelů a kaplí v naší zemi.
75
Použitá literatura
KALNÝ, Mojmír. Církevní majetek a restituce. Praha: Občanský institut, 1995.
ISBN 80-901659-3-1
JANIŠOVÁ, Milena; KAPLAN, Karel. Katolická církev a pozemková reforma 1945 1948. Brno : Ústav pro soudobé dějiny AVČR. Praha .1995. ISBN 80-85270-39-0
TRETERA, Rajmund Jiří. Stát a církve v České republice. Kostelní Vydří :
Karmelitánské nakladatelství, 2002. -- 156 s. ; ISBN 80-7192-707-4
HAVLAN, Petr. Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. aktualiz. a podstatně dopl.
vyd.. Praha : Linde, 2008 ISBN 978-80-7201-708-9
BUKAČOVÁ, Irena. Má naději kostel sv. Petra a Pavla v Dolanech na Chříčsku,
Vlastivědný sborník 1/2001, Plzeň : Muzeum a galerie severního Plzeňska. 2001
ROM, Karel. O kostelíku v Dolanech; Kralovicko – kronika regionu, roč. 1 (2002/3)
HÉGR, J., SLAVÍKOVÁ, V. Kunštátská kaple Navštívení Panny Marie, MGOH
Rychnov n.Kn : Orlické hory a Podorlicko, sborník vlastivědných prací sv. 13. 2005
FILIP, Aleš; VIEWEGHOVÁ, Pavla; HYHLÍK, Vladimír. Farní kostel sv. Václava.
BŘECLAV. Velehrad : Historická společnost Starý Velehrad se sídlem na Velehradě pro
Duchovní správu v Břeclavi, 1997. 15 s. ISBN 80-901836-9-7.
VAVERKA a kol. Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice, Praha :
Karmelitánské nakladatelství, 2001
VAVERKA, Jiří, Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území
Čech, Moravy a Slezska. Vyd. 1.Brno : Jota, 2004. -- 358 s. : barev. il., mapa, 32 cm.
ISBN 80-7217-297-2
76
Dostupné zdroje v elektronické podobě:
VLASTNICKÉ PRÁVO [online]. 2003 , 01.05.2004 [cit. 2004-05-01]. Dostupný z WWW:
<http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=151&typ=r&levelid=OC_504.HTM>.
Kostel sv. Petra a Pavla v Dolanech u Hlinců [online]. 2001- [cit. 2001-07-06]. Dostupný
z WWW: <http://www.volny.cz/ouhlince/kostel/kostel_sv.htm>
Kostel sv. Antonína z Padovy [online]. Sokolov : 2007- [cit. 2009-03-16]. Dostupný z
WWW: <http://www.sb-sokolov.cz/sb/kostel.html>.
Polom [online]. 2008- [cit. 2009-03-20]. Dostupný z WWW:
<http://www.fravaclavik.com/polom/2008_04_01_archive.html>.
Zpracováno na základě: Potvorov [online]. 2007- [cit. 2009-03-20]. Dostupný z WWW:
<http://www.potvorov.cz/>.
HRSTKOVÁ, Julie . Bydlení v kostele. Ekonom. 7.2.2008, č. 6, Dostupný z WWW:
<http://ekonom.ihned.cz/c4-10028630-22904390-40C000_d-bydleni-v-kostele>.
GABRIELA, Přavrátilová. Kostel jako domov. [online]. 2005 [cit. 2009-03-22].
Dostupný z WWW: <http://www.heidelberg.cz/hdnew/HDinfo/clanek.asp?id=030210>.
Břeclav - Kostel sv. Václava [online]. 2004- [cit. 2009-03-25]. Dostupný z WWW:
<http://www.jizni-morava.cz/Palava_a%C2%A0Lednickovalticky_areal/Pamatky/Cirkevni/Breclav_-_Kostel_sv._Vaclava>.
77